Němcová, Božena - Babička

BABIČKA

Kapitola I.
Babička dostane dopis od dcery, která ji žádá, aby se k nim nastěhovala. Rozhodne se a odjede k dceři. Děti ji mají rády a pořád za ní chodí. Také jim pekla chléb, ale nejraději se děti dívali do malované truhly, kde má babička uloženy své věci.

Kapitola II.
Každé ráno babička vstala s Pánembohem, oblečená se pokropila svěcenou vodou a vzala vřeténko a předla. S dětmi si v létě vyšla na procházku a přitom sbírala bylinky. Jednou za rok k nim docházela bába kořenářka a prodávala jim různé koření a dětem povídala pohádky

Kapitola III.
V létě chodila babička s dětmi se koupat do struhy a nebo si sedli na lávku a koupali si nožky. Okolo starého bělidla chodíval skoro každý den pan myslivec, pan mlynář a Mojžíš, kterého se děti báli. Také k ním jezdil kupec Vlach, olejkář a myslivec Beyer, který sešel z hor jenom, když dřevo pouštěli po Úpě.

Kapitola IV. (rodina Kudrnovic)
V neděli ráno chodila babička do Kostela. Když se vracela, vždycky ji šli děti naproti. Odpoledne chodili k mlýnu, kde si děti hráli s Kudrnovic dětmi. Kudrnovic rodina byla zvláštní. Byli chudí. Otec hrál na flašinet a matka prala a zašívala. Také jedli kočky a vrány. Ale dětem maso chutnalo.

Kapitola V.
Babička se rozhodla, že půjdou na návštěvu k myslivcům. Zastaví se u altánku, kde si odpočinou. Uvidí kněžnu, která jede na koni. Babička ji dá košík s jahody. Když dojdou k myslivcům, děti si hrají a babička si sedne do světnice a poslouchá příběhy, které pan myslivec povídá.

Kapitola VI (Viktorka)
Viktorka byla děvče jako malina. Měla plno nápadníků, ale žádného nechtěla. Začal za ní chodit voják, o kterém se říkalo, že když se na někoho podívá, že ho uřknul černý myslivec.Viktorka se proto poradila s kovářkou a ta ji dala škapulíř. Také se rozhodla, že vdá za Tondu. Jednoho dne ji ale něco říkalo, ať jde na jetelinu. Když přišla na pole, šlápla na trní. Zdělalo se ji před očima mžiky. Když se probudila, voják ji kropil obličej. Pak ji vyznal lásku a Viktorka mu dala škapulíř. Když byla doma, ležela pořád v posteli. Jedou večer ji řekli, že voják odjel a vzkázal ji, ať nezapomene na slib. Do rána byla Viktorka pryč. A už ji nenašli. Po roce přinesli ovčáci novinu, že viděli Viktorku. Ta se ale nechtěla vrátit. Rodiče ji proto dávali jídlo do lesa. Večer vždy sešla ke splavu a tam zpívala ukolébavku. Otec se nad Viktorkou trápil. Třetí rok umřel. Za 15let s nikým nepromluvila, když měla hlad, přišla do stavení, natáhla ruka a každý ji něco dal. Jednou ale promluvila. Když potkala Zlatohlávka, vjela mu do vlasů a křičela kam dal její dítě. Když mu přišli na pomoc, utekla do lesa a od té doby nepromluvila.

Kapitola VII.
Babička se vydá s dětmi na zámek ke kněžně. Děti dostanou drahé dárky od Hortensie a babičce vypráví svůj příběh.
Kapitola VIII. (Hortensie)
Její otec byl zraněn v bitvě u Lipska a po návratu domů zemřel. její matka také zemřela a sirotka se ujala Giovanna. Když vyrostla, vzala si ji paní kněžna, která ji miluje jako vlastní dceru.

Kapitola IX (Kristla a Míla)
Oba se měli moc rádi. Ale problém byl ten, že za Kristlou chodil Talián, kterého už několikrát odmítla. Když se svěřila Mílovi, vymyslel plán. Jeden večer zaklepal na okno zase Talián, ale z křoví vyběhl Míla s kamarády a dali mu co proto.Kristla se svěřila babičce, že Míla chce jít místo vojny na zámek, ale kvůli Taliánovi by ho nemuseli vzít. Babička ji slíbila, že ji pomůže.

Kapitola X.
Babička se vydala s Barunkou, panímámou, Ančou a Kristlou na pouť. Nakoupily tam dárky pro nejbližší a vydaly se zpět. Po cestě si Anča všimla, že má Kristla stříbrný prstýnek. Míla ji požádal o ruku.

Kapitola XI.
Na dušičky babička zapalovala s dětmi svíčky. O svaté Lucii se děti bály, protože se říkalo, že když budou zlobit, odnese se si je. Nejraději měla babička Vánoce.

Kapitola XII.
Na Vánoce přijel k babičce syn Kašpar. Děvčata slívala olovo a vosk a děti pouštěli svíčky v ořechových skořápkách. Následovali svátky Tří králů, pak masopust, neděle Smrtelná, kde dívky vynášely Moranu, Květná neděle, Bílá sobota a Velikonoce.

Kapitola XIII.
Začalo jaro. Tatínek poslal dopis, že přijede v polovině máje. Na horách začalo pršet a sníh se rozpouštěl, až to rozvodňovalo řeky a zatopilo stavení. Třetí den voda začala opadat a sluníčko vysušilo stavení, chlévy,… Dětem začala škola. Odpoledne jim šla vždy babička naproti.

Kapitola XIV.
Všichni jsou nešťastní, protože tatínek nepřijede a Hortensie je těžce nemocná. Nejhorší je, že Míla musí na 14let na vojnu, protože si nechtěl vzít rychtářovu dceru.

Kapitola XV.
Jako každý rok přišel pan Beyer. Ale ne sám. Vzal sebou svého syna, kterému říkali Orel. Orel povídal dětem, jaké prožil s tátou dobrodružství a různé věci. Přišel ale den, kdy odváděli Mílu. Všichni se sním přišli rozloučit.

Kapitola XVI.
Konečně nastal den, kdy se tatínek vrátil. Děti se na něho nemohly vynadívat. Když zůstala babička sama doma, přišla za ní Hortensie. Babička ji slíbila, že si ji může namalovat. Kněžnu poprosila, aby pomohla Mílovi.

Kapitola XVII.
Ráno bylo parné. Nebe se ale začalo zatahovat, až přišla bouřka. Když skončila, všichni šli zjistit škody na úrodě. Další den šla babička s dětmi ke kněžně, protože Hortensie chtěla namalovat děti. Když šli domů, potkali pana myslivce a ten jim řekl, že Viktorka je mrtvá. Udeřil do ní blesk.

Kapitola XVIII.
Míla se vrátil a to díky paní kněžně. A hned se strojila svatba. Také Hortensie se vdala, ale po roce zemřela a zanechala své dítě. Babička ale stárla. Už jenom ležela. Bylo to druhý den, kdy babička tiše sténala. Barunka ji předříkávala modlitbu, babička se modlila sní, až najednou ústa se nehýbala.