Němcová Božena, * asi 4. 2. 1820, † 21. 1. 1862, česká spisovatelka; zakladatelka novodobé české prózy. Ve 40. letech ve vlastenecké společnosti v Praze zformovala své představy o národní literatuře a vlastním společenském uplatnění (básně Slavné ráno, Ženám českým). S osobitým vypravěčským talentem umělecky zpracovala české pohádky, pověsti a legendy (Národní báchorky a pověsti), které převedla do formy humorných, fantastických nebo romantických povídek. Většina z nich vznikla za jejího pobytu na Chodsku, kde se seznámila s tradičním lidovým a venkovským světem, který realisticky zachytila i v publicistických črtách, úvahách a beletristických obrazech ze života (Obrazy z okolí domažlického, Obrázek vesnický, Selská politika, Hospodyně, na slovíčko). K lidovým pohádkám, v nichž vedle vypravěčsky bohatých látek nacházela i ucelený soubor kladných životních hodnot, se vrátila ve Slovenských pohádkách a pověstech. V 50. letech psala povídkové obrazy venkovského a maloměstského života (Pomněnka šlechetné duše, Baruška, Rozárka, Karla, Divá Bára, Chudí lidé, Chyže pod horami, Dobrý člověk, Pan učitel). Vrcholným dílem „obrazů venkovského života“ je povídka Babička, kde postava prosté venkovské ženy představuje ideál moudrosti a životní harmonie. Vyprávění se odvíjí na pozadí čtyř ročních období, která symbolizují patriarchální vesnický svět i konečný smysl a uzavřenost dramatických osudů postav kolem babičky. V rozsáhlejších prózách novelistického typu (Pohorská vesnice, V zámku a v podzámčí) vylíčila na osudech jednotlivců širší společenské vztahy a rozpory, jež se snažila řešit hledáním porušené harmonie.
hlavní postavy: babička, Krista, Míla, komtesa, kněžna, děti, pan Prošek, paní Prošková, Viktorka
Babička Magdalena Novotná byla dcerou Jana Čudy a narodila se asi roku 1770 v Křovicích u Dobrušky. Babička bydlela v pohorské vesničce nedaleko slezských hranic se starou Bětkou. Měla syna Kašpara a dvě dcery Terezii a Johanku. Jednoho dne dostala dopis od dcery Terezii z Vídně. Psala jí, že její muž přijal službu jako podkoní u jedné kněžny. Žádala babičku, aby se k ní nadobro odstěhovala a zbytek života strávila s ní a vnoučaty. Babička se dlouho rozmýšlela , ale nakonec přece jen odjela k dceři. Všichni vesničané babičku milovali, protože byla milá, laskavá a uměla pohladit nejen slovem. Měla jí ráda i všechna zvířata. Zvláštní vztah měla k babičce nejstarší vnučka Barunka. Babička děti vychovávala a chodila s nimi na procházky, nejčastěji do mlýna nebo do myslivny. Často jim babička vyprávěla pohádky, ale nejraději měly děti, když začala vyprávět, jak dostala tolar od císaře pána. Pan farář jim zase vyprávěl o bláznivé Viktorce, která žije v lese. Jednou se babička vydala s dětmi na zříceninu hradu a cestou potkali paní kněžnu, která ji i děti pozvala na zámek. Tam se seznámili s komtesou Hortensií, která je namalovala. Při velké bouři zasáhl Viktorku blesk. Pan myslivec jí vystrojil pohřeb. Babička vždy každému pomohla, jak nejvíc mohla. I Kristle a Mílovi, aby se mohli vzít. Jednoho dne babička těžce onemocněla a za několik dní zemřela. Všichni, kteří babičku znali, byli nešťastní, protože se jim stýskalo po předobré stařence.
Babička Boženy Němcové se jmenovala Magdalena Novotná a narodila, byla dcerou Jana Čudy a narodila se asi roku 1771 v Křovicích u Dobrušky.
Pohorskou vesničkou je Osečnice, kde sice babička žila, ale pak se odstěhovala k Panklům k nejstarší dceři – matky Boženy Němcové, která se provdala za Jana Pankla, podkoního kněžny Kateřiny Zaháňské. Ta měla veliké panství - náchodské, k němuž patřily i Ratibořice. Panklovi měli čtyři děti: Barboru narozenou roku 1820 - později Boženu Němcovou, Jana narozeného roku 1821 a Josefa narozeného roku 1824. Čtvrté dítě o kterém se v Babičce mluví je Adélka narozená roku 1835.
Božena Němcová žila často v bídě, byla těžce nemocná, a proto už ve 42 letech svého života zemřela.
Místo, kde babička žila se nazývá Ratibořice a je nedaleko Náchodu. Dodnes tam je mlýn, chalupa, ve které babička žila a socha, na které je babička, děti a psi Sultán a Tyrl. Toto místo se nazývá babiččino údolí.
V knize Babička mě velice zaujala postava Viktorky. Je to tragický osud dívky, která se zamilovala do vojáka. Tato nešťastná láska končí poblouzněním Viktorky, která žije sama v lese, je plachá, bojí se lidí. Jen v zimě přichází k lidským obydlím prosit o jídlo. V románu osud Viktorky končí smrtí bleskem. Ve skutečnosti byla Viktorka dcerou chalupníka A. Čudy z Červené hory a zemřela přirozenou smrtí roku 1868.
7. leden 2008
12 922×
694 slov
