Neruda, Jan - Písně Kosmické

Autor: Jan Neruda
Název knihy: Písně Kosmické
Rok vydání: 1932
Autor úvodu: Arne Novák

Stručný obsah: Neruda popisuje vesmír. Mluví o hvězdách a planetách jako o lidech. Nepohlíží na vesmír jako prostoduchý pozorovatel z lidu jemuž je vše tajemstvím, ale jako moderní člověk s moderními poznatky. Je poučen o stáří zemi a o jejím postavení ve vesmíru a jelikož nebyl ovlivněn náboženstvím, chápe vývoj člověka v kosmu. Dále zdůvěrňuje, zdrobňuje, zlidšťuje všechny vesmírné jevy, přirovnává je k lidské společnosti a k jejím životním vztahům, podle jeho prorockých slov: „ Snad jiní jinak uvidí – já myslím nebe širé si jak naši zemi a při hvězdách si myslím na lidi.”

Dále pak promítá lidské vztahy do obrovských rozměrů, přisuzuje jim všeobecnou platnost a bere citové a mravní síly, které ovládají lidstvo jako pohyblivé principy dění ve vesmíru.

Hlavní myšlenka knihy:
Básník v této knize vyjadřuje touhu člověka získávat další vědomosti a poznat vše o vesmíru.

Můj názor na knihu: Písně kosmické jsou velkolepé dílo, sice se mi obtížně četli, ale domnívám se, že jsem tuto knihu pochopil.
Úryvek z básně: „Jak lvové bijem o mříže,
jak lvové v kleci jatí,
my bychom vzhůru k nebesům
a jsme zde Zemí jatí.

Nám zdá se, s hvězd že vane hlas:
Nuž pojďte, páni, blíže,
Jen trochu blíže hrdobci,
jimž hrouda nohy víže!