Jan Neruda byl vůdčí osobností májovců. Narodil se 9. 7. 1834 v Praze na Malé Straně. Jeho otec byl vojenský vysloužilec a jeho matka si vydělávala posluhou. Později si otevřeli trafiku v Nerudově ulici „U dvou Slunců“. Ve 14-ti letech (1848) začal studovat na gymnáziu a roku 1851 vstoupil na Akademické gymnázium řízené V. K. Klicperou, který mu zprostředkoval první literární styky. Maturoval roku 1853 a poté hodlal studovat práva nebo filozofii. Přijal místo na úřadě. Pracoval i jako výpomocný profesor na reálce. Od roku 1856 se věnoval žurnalistice. Začínal jako lokálkář v německých novinách (Tagensbote aus Bohmen – Denní posel z Čech, Pragen Morgenpost – Pražské ranní noviny). A později pracoval v českých novinách (Čas, Hlas) a nakonec vydává své vlastní noviny Národní listy (1865). Psal převážně fejetony, ale i kritiky divadelní, malířské a sochařské. Sám se pokusil o divadelní tvorbu (Ženich z hladu, Prodaná láska, Francesca De Rimini), ale neuspěl. Z fejetonů vznikl soubor článků Studie krátké i kratší a Žerty hravé i dravé. Podnikl mnoho cest a z nich vznikly cestopisné črty Obrazy z ciziny a Menší cesty.
Od roku 1858 se věnoval básnické tvorbě. Jeho básně jsou kritické a ironické, proto nejsou příznivě přijaty. Odráží se v nich Nerudovy bolestné zážitky, chudoba a nešťastné lásky (Anna Holinová, Terezie Macháčková a Anna Tichá). Teprve třetí sbírku básní začnou přijímat čtenáři příznivěji. První sbírka se jmenuje Hřbitovní kvítí (1858) a je věnována příteli Tolmanovi, který zemřel. Je určena pro ten mrtvý klid, který v Čechách vládne (Bachův absolutismus). Současné společnosti se nelíbila jeho ironie, vyčítala mu, že napodobuje Heinricha Heina/. Přispěl také do almanachu Máj. Roku 1868 mu vyšla Kniha veršů, kterou rozdělil je na knihy výpravné, lyrické a smíšené, časové a příležitostné. Nejznámější básně jsou: Před fortnou milosrdných a Vším jsem byl rád. Poté následovala sbírka Písně kosmické, které již byla přijata příznivěji. Dění ve vesmíru srovnává s lidským životem a sbírku využívá k povzbuzení člověka v životě osobním i národním. Obsahuje verše vážné i vtipné, ale i oslavné – hymnsy. Dále vydal Balady a romance, v nichž se snaží vidět život očima prostého člověka. Formu balady přibližuje současnému stavu společnosti – prostý styl. Nejznámější básně: Romance Helgolandská, Romance o jaru 1848, Romance o Karli IV, Romance Italská. Sbírka Prosté motivy /1833/ je poslední citovou zpovědí básníka. Líčí zde lásku k Anně Tiché, přírodě a venkovu. Je členěna podle ročních období. Po Nerudově smrti v roce 1891 vyšly Zpěvy páteční, které pomohl vydat Jaroslav Vrchlický. Zobrazují dějiny českého národa. Brání národ před pomluvami a ponižováním. Řečnicky působivý styl. Známá báseň Jen dál (– věčně aktuální báseň vyzývající k boji za pokrokem).
Nejvýznamnější prozaická díla jsou Arabesky /1864/, Báby i baby /1886/, Trhani /1888/ a hlavně Povídky Malosranské. Sbírka zobrazuje svérázný a neproměnný život na Malé Straně. Používá k tomu typických postav tehdejší společnosti, tj. buržoazie, živnostníci nebo chudina. Dále ukazuje nechuť lidí ke změnám a novinkách. Často popisuje spory a konflikty mezi obyvateli. Obsahuje 13 povídek. Neruda zde používá svých zápisků z deníku, úryvků z dopisů, ale i samostatné povídky z prostředí, které tak dobře znal.
1. Týden v tichém domě – nejrozsáhlejší a zároveň úvodní povídka celé sbírky ukazuje typický život měšťanské rodiny hokynáře a jeho syna Václava, který byl propuštěn z úřadu, protože psal články, v nichž posuzoval své spolupracovníky, dále pak rodinu domácího Ebera, která si hraje na panstvo a skrývá, že si přivydělává šitím vojenského prádla a starého mládence Loukotu. Jsou to volně spojené příběhy, v nichž kritizuje měšťanstvo a přetvářku společnosti. Nemá jednolitý děj. Charakteristický ráz je vážnější. Autor se ztotožňuje s postavou Václava Bavora.
2. Pan Ryšánek a pan Schlegl – vypráví o nepřátelský dvou bývalých přátel, kteří se pohádali kvůli lásce k jedné ženě, která již zemřela. Tito pánové se po 13 let každý den scházeli v hostinci U Štajniců, nikdy spolu nepromluvili, ani se nepozdravili. Jednoho dne pan Ryšánek těžce onemocněl, dlouho se v hostinci neukázal. Když po dlouhé době přišel nabídl mu pan Schlegl tabák, neboť zjistil, že mu chyběl. Od toho dne se spolu začali přátelit.
3. Přivedla žebráka na mizinu – povídka o nenapravitelné lidské závisti. Pan Vojtíšek žebral na Malé Straně. Každý ho znal a měl ho rád. Jednoho dne potkal „Milionovou babu“, která mu nabídla sňatek, který odmítl. Ona o něm ze závisti rozšířila pomluvu, že je bohatý a že má 2 velké domy. Od té doby mu již nikdo nedal peníze ani zbytky. Starý žebrák se musel usídlit na jiném konci Prahy a jednoho únorového dne ho našli zmrzlého.
4. O měkkém srdci paní Rusky – paní Ruska byla vdova, která žila v domě Slezkém trhu. Nechyběla na žádném pohřbu. Pomlouvala mrtvého, i když ho neznala tak dlouho, až jí policie zakázala na pohřby chodit. Asi za půl roku si najala byl u Oujezdské brány, kudy musel každý pohřeb projít a to vždy paní Ruska vyšla před dům a srdečně plakala.
5. Večerní šplechty – povídka neobsahuje děj spíše úvahy čtyř studentů, kteří se scházejí na střeše jednoho domu v Ostruhové ulici, uvažují o smyslu života, budoucnosti a svých láskách.
6. Doktor Kazisvět – vypráví o doktoru Heribertovi, který nechtěl nikoho léčit a s nikým se nestýkal. Jednou při pohřbu rady Schepelera rakev s mrtvým spadla a doktor poznal, že muž není mrtev a přivedl ho k životu. Překazil tím radost dědicům radova majetku a ti mu na oplátku dali jméno Doktor Kazisvět. Stal se slavným, ale pacienty i nadále odmítal léčit.
7. Hastrman – panu Rybářovi říkali Hastrman, protože měl zelené oblečení a toužil vidět moře. Lidé si myslí, že je bohatý a vlastní sbírku drahých kamenů, ale ve skutečnosti to byly jenom polodrahokamy. Obával se, že si ho jeho příbuzní nebudou vážit, když bude chudý. Je však zetěm ujištěn, že ho mají rádi i bez drahokamů.
8. Jak si pan Vorel nakouřil pěnovku – krupař Vorel se přistěhoval na Malou Stranu o otevřel si malý krámek v místě, kde byl před tím byt. Nikdo od něj nechtěl nic kupovat, protože byl cizinec a mouka byla prý cítit kouřem. Z neúspěchu a strachu před bankrotem se nešťastný krupař oběsil.
9. U Tří lilií – romantický příběh, který prožívá sám autor. Příběh o dívce, jenž tančí v hospodě a dostává zprávu, že její matka umírá, avšak dál pokračuje v zábavě. Příběh který ukazuje otrlost, kterou nepohne ani smrt.
10. Svatováclavská mše – autor vzpomíná na mládí, kdy se nechal na noc zavřít do Svatováclavského kostela, aby se přesvědčil, jestli tam slouží vždy o půlnoci mši Svatý Václav. Byla mu zima, měl hlad a usnul. Probudil se až k ránu a uviděl uplakanou maminku, která ho hledala.
11. Jak na to přišlo, že 20. srpna 1899 i půl jedné v poledne Rakousko nebylo zbořeno – chlapci z Malé Strany se rozhodli zbořit Rakousko. Za všechny úspory koupili pistole a zbytek dali hokynáři Pohorákovi na střelný prach. Ten však peníze propil a zachránil tak Rakousko.
12. Psáno o letošních dušičkách – tlusté slečně Mary kdysi z žertu vyznali lásku kupec Cibulka a rytec Rechner, ale pak zase ustoupili, údajně ze vzájemné ohleduplnosti. Když zemřeli slečna Mary jim vozila každý rok o dušičkách na hřbitov 2 věnce. Chodila s děvčátkem, které mělo rozhodnout, ke kterému hrobu půjde jako první. Máry si koupila hrob mezi nimi a tam chce být pochována.
13. Figurky – advokátní koncipient Krumlovský chce složit advokátskou zkoušku a aby mohl v klidu studovat, přestěhuje se na Malou Stranu. Ale lidé v domě, kteří jsou jako „figurky“ ho stále rozptylují. Najdeme zde například záletnou paní Konduktérku, nadporučíka chodícího za Konduktérkou, malíře Augusta a jeho šišlavou manželku, Provazníka píšícího anonymní dopisy a mnoho dalších postav. Povídka je psána v první osobě – autor se ztotožňuje se studentem Krumlovským.
Použitá literatura: Povídky Malostranské – Jan Neruda, Sešit, Školní četba na dlani, Vlastní názor: Některé povídky se mi líbily více, jiné zase méně. Celkově na mě kniha zapůsobila velmi příznivě. Myslím, že v ní Jan Neruda přesně vystihl povahové vlastnosti lidí
2. únor 2008
5 699×
1295 slov
