Olbracht, Ivan - Golet v udoli

6.1. 1882 se v Semilech narodil chlapec jménem Kamil Zeman. Když vyrostl změnil si toto jméno na umělecké, Ivan Olbracht a stal se z něho spisovatel, kterého všichni dobře známe. A když ne tak jistě poznáme.

V jeho prvotinách můžeme najít znaky realismu českého a ruského, kterým se nechal inspirovat. Jeho pozdější tvorba je značně ovlivněna komunismem a politikou levé strany ke které se řadil. V třicátých letech zanechal práce v novinách a přestal se věnovat politice. Většinu svého času trávil v Zakarpatské Ukrajině. Ta jej inspirovala k napsání jeho asi nejznámějšího díla, Nikola Šuhaj, loupežník. Řadu dalších děl se zakarpatskými náměty uzavírá povídková kniha Golet v údolí. (Golet = židovský lid žijící mimo zemi zaslíbenou, Izrael).

Kniha vyšla poprvé v roce 1937 a obsahuje celkem tři povídky. Pod stejným názvem se můžeme setkat i s film, který byl podle této knihy natočen. Mimochodem je velmi zajímavé porovnávat obě formy uměleckého zpracování těchto příběhů. Ve třech povídkách můžeme nahlédnout do života židovské komunity ve vesnici Polana, kde každé obydlí židů již zdaleka září. V první povídce se setkáváme s typickým humorem. Jak Bajnyš Zišovic „natáhne“ gójské turisty. Seslal mu je sám hospodin, jak sám říká, aby jeho děti nezemřeli hlady, ale peníze, které na nich vydělá uloží na studia svého nejstaršího syna Chaima. Druhá povídka je laděna více ironicky, přibližuje nám svátek Šábes a koupel Mikve, která je sním spjata. Třetí povídka přechází až do tragična, to nemohu říct jelikož jsem dočetla teprve do první půle knihy. Autor vše popisuje očima hlavních hrdinů takže můžeme vidět obraz jejich společnosti nezkresleně. Přibližuje nám jejich obyčeje a povinnosti, ale také vlastní vztahy mezi lidmi. A v neposlední řadě postavení žen a mužů v židovské společnosti.

Další samostatnou knihu už Olbracht nenapsal. Věnoval se více úpravám původních textů. Jinými slovy modernizoval. Upravil například Starý zákon nebo staroindické bajky, které vyšly ve svazku O mudrci Bidpajovi a jeho zvířátkách. Vesměs všechny jeho úpravy měli proti fašistický ráz. Po druhé světové válce opět vstupuje do strany a je politicky činný.

V roce 1952 v Praze umírá.