Žalář nejtemnější je první román Ivana Olbrachta z roku 1916. Jedná se o psychologický román. Hlavním cílem autora však nebyl psychologický rozbor hlavní postavy komisaře Macha. Vyhledem k tomu, že román byl napsán jako kritika měšťanů, kteří se v té době ocitli v krizi. Jde o popis rozkladu měšťáckého intelektuála a neskutečného individualisty, který nedokáže nic jiného než myslet na sebe. Scéna kdy finančně zabezpečený komisař okrade pikolíka jen proto, aby se dostal včas k jednání, není nijak náhodná. Situace je sice jen komisařův sen, ale dává čtenářovi možnost poznak, jaký je onen uhlazený člověk ve svém nitru. Forma snu je zvolena proto, že v době vzniku románu byl velmi populární Freudův výklad snu a jeho význam. Tento obraz je však jen drobnost, takže čtenář jen začíná tušit, jaký komisař je. Čtenářovo poznání je pomalu rozvíjeno. Vztah Macha a jiných lidí je založen na principu nadřízeného a podřízeneho nebo člověka a hmotného majetku.
Hlavní postavou je komisař Mach. Dále se v románu objevuje jeho žena Jarmila, služka Andula a student Král.
Již od začátku knihy je vidět zajímavý vztah Macha k jeho ženě Jarmile. Jarmila ho opravdu velmi miluje, ale zdá se že komisař Mach ji považuje spíše jako doplněk do společnosti. Po nehodě, kdy Machovi poškodí oko střepina z čedičové dlažby o něj Jarmila pečuje, ale Machovi je její péče spíše na obtíž. Díky neschopnosti vesnického šamana dojde u Macha k zánětu očního nervu a Mach úplně oslepne. Již od začátku Mach přemítá o tom, zda jej Jarmila miluje a dokonce i o tom, zda miluje on ji. Po oslepnutí žádal Jarmilu o odchod, údajně proto, aby ji neobtěžoval nemocný člověk (slepý Mach). Jarmila však odmítla a zůstala u Macha. Přestěhovali se do Prahy. Ona mu hraje, čte a tak. Mach si uvědomuje, jaká slepota je. „Slepota je žalář nejtemnější“ Také si uvědomuje, že pokud jeho žena bude chodit s jiným mužem, neuvidí to ani pokud budou vedle něj. Velmi na ní žárlí i přes to, že Jarmila ho miluje a zapřísahá se, že jiného muže nemá a nechce. Nevěří jí. Chodí do města si ověřovat co a kde dělala jeho žena. Nechává si od Jarmily všechnu poštu, ptá se pošťáka kolik přislo dopisů a srovnává to s tím, kolik mu jich četla. Jednoho dne se Machovi zdá sen, ve kterém je před soudem a žádá soudce o odsouzení jeho ženy za to, že zahýbá. I přes to že je to Machův sen, shledává soudce Macha jako psychicky narušeného člověka, který k žárlivosti nemá nejmenší důvod. Mach totiž při pomyslném soudu nepředložil dostatek důkažů pro odsouzení Jarmily. Ani tento sen nezměnil postoj Macha k jeho ženě. Podezřívá jí stále. Při procházce městem pošle Jarmilu do lékárny aby měl čas najít někoho, kdo mu přečte dopis od příbuzného Jarmily, který nešel ukrytý (v otevřené) kabelce. Nevěří tomu, že mu Jarmila přečetla všechno. Setkává se se studentem Králem. Zjišťuje, že mu Jarmila opravdu dopis nepřečetla celý. Nepřečetla část, kterou její matka označila jako „nevhodou“ pro Macha. Ve skutečnosti nebyl důvod k nějaké nedůveře, protože Jarmily matka neměla Macha v oblibě a žádala Jarmilu, aby si od Macha odpočinula a navštívila ji. Pro Macha to byl však důkaz podporující jeho pohnuté myšlenky. Nakonec zve Krále domů aby mu chodil za peníze předčítat. Mach se uzavřel s Králem před Jarmilou a plánoval si další život s Králem na statku, kde ho již Jarmila nebude obtěžovat. Kniha končí tím, kdy se Mach jedné noci domnívá, že v jeho bytě je Jarmily milenec. Zavře se s domělým milencem do místnosti a čeká, kdy se jeho přízrak prozradí. Mezi tím Jarmila dostala nervový šok, který téměř nepřežila (není zřjemé, zda ještě žila nebo ne). I přes stav Jarmily Mach čekal a rozmlouval s „milencem“ a nepomohl jí. Sám se však velmi vyčerpaný a své čekání na „milence“ vzdává. Nakonec sám Mach umírá… Neumírá však na nějakou nemoc, ale spíše na své psychické vyčerpání.
21. listopad 2007
5 845×
647 slov
