Farma zvířat je v rámci literatury ojedinělá zvláště svou formou. Je to totiž zvířecí alegorie, tedy bajka. Vypráví o docela normální zvířecí farmě, zvané Panská farma. Zvířata se tam mají jako na všech ostatních farmách. Netrpí zimou, ani hladem. Jednoho dne se ale vzbouří, jelikož už nehodlají pracovat pro lidi, ale pouze sami pro sebe. Do čela této revoluce se postaví, jako nejchytřejší zvířata, prasata. Revoluce je úspěšná, farma je přejmenována na "Zvířecí farmu" a je ustanoveno sedm pravidel, která nesmějí být nikdy překročena. Když jsou lidé vyhnáni, zvířata začnou na farmě znovu pracovat, ale tentokráte, díky pocitu svobody, mnohem výkonněji. V čele stojí dvě prasata, která se ale neustále hádají - když jedno podá jistý návrh, tak druhé ho zamítne, v lepším případě podá návrh úplně jiný. Tyto rozpory jsou stále markantnější, až jednoho dne je jeden vepř vyhnán druhým, který se pasuje na jediného vůdce zvířecí společnosti. Od této doby si s pomocí svých vycvičených psů stále upevňuje moc a získává pro sebe (a pro ostatní prasata) veškeré výhody. Za rok poté se snižuje produkce atd. Od této doby je tedy třeba najít viníka za všechna utrpení. Tímto viníkem se stává vyhnaný vepř, na kterého je od teď svalována veškerá vina. Jsou odhaleni jeho pomocníci na farmě a popraveni. Tyto sabotéři jsou od této chvíle nalézáni takřka na každém rohu. Některým zvířatům se zdá, že zabití zvířete bylo v sedmi přikázáních, které se nesměli porušit. Proto se jdou podívat na zeď stodoly, kde jsou všechny vypsána. Tam ovšem stojí, že žádné zvíře nezabije jiné bez důvodu. Toto se ale opakuje stále častěji. Když se zjistí, že prasata (která se již nastěhovala do domu - což bylo zpočátku také zavrhnuto) spí v postelích, zdá se zase některému zvířeti, že je to další bod, který je na zdi. Jde se tedy podívat na zeď stodoly, kde stojí, že zvířata nesmějí spát v posteli s prostěradly. Řekne si tedy, že mu asi selhala paměť, stejně jako v předchozím případě. Kdykoliv některé ze zvířat začne být nespokojené, je dotázáno, zda by bylo radši, kdyby se vrátil pan Jones (bývalý majitel farmy). Farma je později také přejmenována zpátky na "Panskou farmu" a vše vrcholí návštěvou sousedních statkářů na farmě, kteří konstatují: "My máme své podřazené třídy, vy máte své podřazené druhy," a "nikdy nebylo vykořisťování tak efektivní jako zde, máme se co učit." Na konci hrají prasata s lidmi poker (všichni podvádějí) a najednou není poznat, kdo je člověk a kdo prase, protože prasata se pozvolna začínají měnit na lidi.
V celém díle jasně poznáváme narážky konkrétně na Stalinův absolutismus a na komunismus celkově. Jsou zde hlavní znaky vývoje diktátorských režimů. Je to revoluce, poté následující opojení z ní, pozdější boje o moc (obviňování a pozdější odstraňování bývalých spojenců) a nakonec úpadek a vrácení se ke starým formám útlaku, mnohdy ještě daleko horším. Stejně tak jako v tomto díle, byla ve skutečnosti v komunistickém Rusku (ale i Československu) potlačována znalost historie a fakt z ní. V tomto díle to není tak markantní jako například v 1984, ale přesto se dají i zde tyto rysy najít. Zde se to děje formou apelování na oddanost vůdci (v realitě potažmo straně) a možnosti mýlky. Původní předsevzetí jsou též měněny. Vzpomeňme si například na sedm přikázání. Zvířata si je skutečně pamatovala správně, ale nebyla si natolik jista, aby poznala podvod. A je otázkou, zda by něco udělal, kdyby to zjistila. Je těžké spoléhat se na vlastní paměť, když všichni okolo tvrdí něco jiného. Zmínil jsem, že autor narážel konkrétně na Stalinův režim. Je to zřejmé například z boje dvou vůdčích osobností (prasat) o moc, což je narážka na mocenský boj mezi Stalinem a Trockým. I v díle jsou potom zvířata obviňována ze spiknutím s vyhnaným prasetem. Téměř u všech (pravděpodobně u všech) není přiznání k sabotáži pravdivé a jsou k němu donuceni proto, aby byla posílena nenávist k nepříteli vůdce a aby bylo zřejmé, že za všechno může on.
Ve skutečnosti nebyl Orwell proti socialismu, právě naopak - byl to zastánce socialismu, ale socialismu bez podvodů a "zvířat měnících se postupně zpátky na lidi". Orwell se jako dobrovolník účastnil španělské občanské války, kde bojoval v legiích POUM - španělsko socialistického hnutí. Zde první nadšení nad fungujícím socialistickým státem střídá znechucení nad intrikami jednotlivých frakcí, kdy komunisti vytlačili anarchisty a zakázali POUM (O. byl dokonce stíhán, jako všichni kdo měli cokoliv do činění s POUM). Orwell tedy poznává z vlastní zkušenosti manipulovatelnost ideí a tyto své zážitky zčásti přenáší do své bajky. Co zpočátku vypadá jako ideálně fungující socialistická společnost, která ukazuje světu, že "to všechno" může jít jinak, se pozvolna stává ještě větším otroctvím pro podřízená zvířata. A po souboji obou prasat se setkáváme se systémem "rovných a rovnějších."
V tomto díle nevystupuje žádný hlavní hrdina. Hlavní hrdina jsou všichni zvířata na farmě. Snad by se všichni dali považovat za jednu postavu, byli-li by bráni jako celek, jako jeden organismus. A takto také ze začátku fungovali, než se z jeho středu začala některá zvířata vydělovat a povyšovat se na ostatní. To je rys který můžeme také vysledovat v Orwellově životopise, kdy ve španělské občanské válce stojí vedle sebe všechny frakce jako jeden organismus. Ale později se začnou vzájemně osočovat a pomalu se měnit v původní společnost.
26. říjen 2007
10 399×
866 slov
