Otčenášek, Jan - Romeo, Julie a tma

JAN OTČENÁŠEK ( 1924 – 1979 )

Prozaik a scénárista.
Vystudoval obchodní akademii, vysokou školu nedokončil, stal se úředníkem. Pracoval také ve Svazu československých spisovatelů ( 1952 – 1960 ), pak žil až do r. 1973 jako spisovatel z povolání, působil i jako dramaturg Československého filmu.
Romány : Plným krokem, Občan Brych, Kulhavý Orfeus, Když v ráji pršelo
Povídky : Kluci z ořeší, Romeo, Julie a tma, Mladík z povolání
Drama : Víkend uprostřed týdne
Filmové a televizní scénáře : Byl jednou jeden dům

ROMEO, JULIE A TMA

´….je válka, Němci ohryzali hranice a teď se rozvalují v celé zemi…..´
V pozdním májovém večeru poznává student Pavel na lavičce v parku plačící dívku s kufříkem. Ester má na kabátku židovskou hvězdu a v kapse povolávací lístek do terezínského transportu, jemuž se vyhnula. Pavel se jí ujímá a rozhodne se ji ukrýt ve svém pokoji, který je hned vedle otcovy krejčovské dílny.
´…Tady je vlněná pokrývka, nosím ji na výlety, ještě je cítit senem, tady je hrnek, ramínko na šaty, ani jsem o něm nevěděl, tyto dveře vedou do dílny, ve dne tam nikdy nechoďte……´
Den nato – 27. května 1942 – došlo k atentátu na Heydricha. Ve stanném právu je za přechovávání nehlášených osob smrt, pro rodinu, pro dům, brzy i pro Lidice. Chlapec tají Ester šílená oznámení a hrůzné seznamy popravených. Dělí se o každé sousto a oba mají hlad. Tajně ji nosí i knížky, snaží se jí všemožně zabavovat.
´…..Přitáhl stolek k pohovce a pokoušel se ji zasvětit do prajednoduché hry ve dvou. Seděla za ním s nohama skrčenýma pod sebou a dívala se mu napjatě přes rameno, až cítil na skráni její tichý dech. Trochu ho mátl……´
Po nějaké době si Pavel uvědomí, že má Ester rád, že mu na ní velmi záleží. Také Ester se do Pavla zamilovala. Ve své samotě měla spoustu času na přemýšlení. ´…..četla se na plakátech vedle programů kin a reklamy na ústní vodu. Odůvodnění skutkové podstaty drtivě stručné : odsouzení poskytovali vědomě úkryt policejně nehlášeným osobám – prásk – schvalovali atentát – prásk – vyzývali k podpoře pachatelů – prásk, prásk! – Mám tě ráda!……..´….´….Mne ti nejvíce mrzí, že nebudu moci dýchat. Když je mi někdy těžko, tak si říkám : Ty hlupáčku, holka, vždyť dýcháš, vždyť můžeš dýchat. Je to požitek, jen si to stačit vždycky včas uvědomit. Pojď, zkusíme to spolu, chceš? Dýchat…..nadechnout zhluboka, ach – vzduch, cítíš? A myslet si při tom : Dýchám – dýchám, ještě dýchám…jsem boháč….“ ´
Jednou se šla Ester potají umýt do dílny. Objevil ji tam tovaryš Čepek, opatrně se zmínil Pavlovu otci. Ten po počátečním strachu souhlasí s Pavlovým návrhem, že Ester prozatím odvezou k tetě na venkov. Ale naneštěstí ji spatřil též kolaborant Rejskem který začal okamžitě vykřikovat, že v domě je židovka. Ester ví, že je sledována.
´…Kdybych měla dost rozumu, kdybych tě měla míň ráda, musela bych odejít…´ ale ´…….chtěla se do něho před vším schovat, smazat tu bolavou hranici, kde končí on a začíná ona. Jak by mohla odejít?……´
´…Kdybys tu nebyla, netoužím prostě už nic vědět, nic slyšet, nic cítit. Nu co? Svět, v jakém žijeme – ten za to ani nestojí. Proč jsme se vlastně nenarodili jindy? Mezi divochy! Nebo v pravěku? Aspoň bychom měli oblohu nad hlavou. Docela obyčejnou. Nedávno jsme spolu dýchali, pamatuješ? Spolu! Bylo mi dobře. Dýchat sám pro sebe je nesmysl. Nadechnout pro nikoho, vydechnout pro nikoho, ráz, dva, tupá, zbytečná dřina. Pro idiota. Fuj! Děkuji…nechci!“….´…´….Cosi zmotaného, zpáchaného je v tom našem osvíceném století. Ghetto! Pokrok, technika a – středověk! Jak k tomu přijdeme? Tohle je zvěřinec! I když vytápěný ústředním topením! Člověk by zvracel….Tak jsem si představoval poslední hodiny lidstva. Všude tma…!“….´
Druhý den se v Resslově ulici pod náměstím rozštěká kulomet. Gestapo a SS obkličují chrám, kde jsou skryti parašutisté…..´….Dnilo se slabounce, svět vystupoval z temnot jako z hlubokých vod, v nesmělém šerosvitu se na pavlači komíhaly lidské postavy, obrysy vystřižené z černého papíru a nalepené na šedivý…´….Běsnící Rejsek se vší mocí dere do pokojíku u krejčovské dílny. Postaví se mu tovaryš Čepek, který Ester nahonem v pracovně skryl, ale ta už nechce do nebezpečí uvádět celý dům. Vyběhla ven na ulici, ale daleko nedoběhla. Po několika krocích byla zastřelena německým vojákem.
´… „Schau mal, Ernst! Da ist ja eine junge Júdin…“….´
´...Proč se nic nestalo? Proč se všechno vrátilo do bahnitých kolejí, ztuplo v plesnivém vzduchu protektorátu? Proč se nezřítila obloha????????????????????????…..´

První vydání v roce 1958, přeložena do čtyřiceti jazyků, zdramatizovaná pro filmové, televizní, rozhlasové a divadelní ztvárnění; dle jejího námětu zkomponovány i dvě opery.