Právě jsem knihu dočetl.Při čtení předposlední stránky jsem měl husí kůži.Když autor na konci děje znovu opakuje věty, kterými příběh začínal, připadalo mi to, jako bych s Pavlem a Ester prožil ten jejich úsek života.Je jasné, že vždy, když čtu knihu, tak nějak spoluprožívám děj, to je jeden z hlavních účelů četby knížky, ale Otčenášek vytvořil tento pocit prostě nějaký silnější, alespoň na mě.
… Staré domy jsou jako staří lidé: plny vzpomínek.Mají svou tvář, svou vůni.Jejich zdi jsou živé podivuhodným způsobem.Co viděly? Co slyšely? Ledacos do sebe lety vsákla jejich oprýskaná omítka.Ano, ty zdi jsou živé příběhy lidí, které se mezi nimi odehrály.Některé z nich jsou často vzpomínány, jiné upadají v zapomenutí.O některých se mlčí.Žijí beze slov, za ústy, za očima.Patří k nikdy nenapsaným, vzrušujícím dějinám starých domů. …
Opět všude kolem zuří válka.Ta Velká, Jedinečná svou krutostí, ze které se zvedá žaludek, ta Druhá.V protektorátní Praze zuří zbraně, je zde více prachu než jindy.Ty staré domy zažívají příběh, kterým nasákne každá omítka po následující staletí.
Ústřední postavou knihy je Pavel.Maturant, který si přivydělává v krejčovské dílně.Jednoho dne má jít do kina a prochází se předtím v parku, kouří levné cigarety a přemýšlí.Sedne si na lavičku.Najednou, nejdříve, než si všimne, že vedle něho kdosi sedí, ucítí divný pocit.Ohlédne se a uvidí drobnou, schoulenou siluetu dívky.Je tak potichu.Zamyšlená.Dlouho se rozhoduje, co udělat.Všimne si, že dívka pláče.Na obličej jí nevidí, má ho schovaný pod kudrnatými, už napohled hebkými vlasy.To ho ujistí na ni promluvit.Nejdříve se dívka bojí, ale postupem času Pavel získává její důvěru.Slečna z parku se jmenuje Ester.Je to židovská dívka, která se nedostavila k transportu do Terezína a je tedy hledána gestapem.Její rodiče již v Terezíně jsou.
Pavel Ester vezme k sobě do svého kamrlíku vedle krejčovské dílny.Schová ji před celým světem.Následuje dlouhý (krátký) příběh citového porozumění dvou lidí.Prožívají spolu chvíle strachu, lásky, naděje a růžového snění o budoucím společném životě.
Náš Romeo se o dívku krásně stará.Nosí jí jídlo, pití, snaží se, aby neměla dlouhé chvíle při čekání na záchranu (..ale co je záchrana? Konec války? Útěk do jiného světa? Nebo snad smrt? ..).
Postupem času se o anonymní nájemnici domu dozvídají i cizí.Když se o věcech dozvídá Pavlův otec, je mu jasné, že kdyby ji našli, postřílí i jeho rodinu, ale přesto svému synovi pomůže a nechává si to jen pro sebe.Oba to teď tají před matkou, která má chatrné zdraví a nijak by jí to nepomohlo.Skutečnost, co by se stalo, kdyby byla prozrazena, byla jasná i Ester..
Vše začíná vrcholit, když se vše dozví Rejsek (jeden z nájemníků domu, který má podivné vztahy s gestapem).Při dopadení atentátníků na Heydricha se Němci nebezpečně moc ometají kolem jejich domu.Ester, už připravená na cestu na venkov ("na záchranu"), nevydrží psychicky.Slepý strach ji vyžene do ulic.Vbíhá přímo před německé hlavně, které neminou.
Pavel nechce žít.Ztrácí smysl života.Ale asi autor, který v závěru pokládá čtenářskou otázku : …Proč se všechno vrátilo do bahnitých kolejí, ztuplo v plesnivém vzduchu protektorátu? Proč se nezřítila obloha? A srdce stejně tepe v hrudi jako dřív! …Pavla přemlouvá nebo ho ujistí v tom, že, strašně jednoduše, ŽIVOT JE KRÁSNEJ..
…Zívl.Založil ruce za hlavou, prohnul se, až mu hlasitě luplo v zádech.Zhluboka nabral do plic silný vzduch letního rána.Úzký dvorek s opuštěnou kárkou kamnáře, nad střechami modrá obloha.Tichounce svítalo.Teď! První paprsek tiše klouzl po staré střeše a uvízl kdesi v listnaté koruně kaštanu.Viděl jej a stiskl čelisti. Dál!
1. listopad 2007
3 695×
605 slov
