V této části Ovidius radí mužům, kde všude mohou hledat ženy a lásku a jakým způsobem si je mohou získat.
Na začátku této části je báseň Básníkův cíl, kde hned první verš vysvětluje, proč vlastně tuto knihu napsal: Je-li v národě našem, kdo umění milovat nezná, čti mou báseň a pak poučen milovat jdi. Některé z básní nesou jméno antických dvojic např. Bakchos a Ariadné nebo Achilleus a Déidameia. Ještě jsem se zmiňovala o tom, jakým způsobem si mohou muži ženy získat. Nebudu zde vypisovat všechny možné způsoby, ale napíšu jenom jednu větu, která podle mě mluví za vše: „Předně měj důvěru v sebe, že všechny získat ti dají - získáš je, jenom už jdi rozestřít všude svou síť.“
Tady se Ovidius snaží přivést muže na správnou cestu, jak si lásku a hlavně ženu udržet. Tato část se hemží radami. Lásce nepomohou žádné čáry, ale pouhá lidská osobnost a chytrost. Muž může ženu dobývat pomocí drobných dárků, básniček, milostných písní, svou vlídností a pozorností a také tím, jak je odvážný… Podle mě hlavně záleží na tom, jaký člověk je a jak moc miluje toho druhého. Jestliže to nemyslí upřímně, pak jsou všechny rady na nic.
Kniha druhá také obsahuje, že ne vždycky je láska oplácena a brána tak, jak ji muž myslí.
Volá mě bližší úkol. Kdo moudře milovat bude,
z Umění mého jak vítěz ponese žádaný zisk.
Nevrací vždycky brázda i s úroky svěřené sémě,
vítr nejistým lodím nenese pomoc svou vždy.
Málo je toho, co těší, víc toho, co milence trýzní,
napřed ať uváží v mysli, mnoho že musejí snést!
Kolik na louce včel, co zajíců v lesích se živí,
kolik má tmavých plodů oliva, Minervin strom,
kolik je na břehu škeblí, ach, tolik je útrap i v lásce.
Útrapy snášej moudře
Ovidius zde radí ženám, jak pečovat o svůj zevnějšek, jak se umět smát, plakat a mluvit. Ladná chůze, zpěv a hudba, básničky, tanec a společenské hry patří také mezi budiče a udržovatele lásky. Pozor na hejsky a věrolomníky, tak se jmenuje jedna z básní. Ovidius radí ženám, aby si dávaly pozor na muže, kteří vidí jen sami sebe a moc dlouho nevydrží s jednou partnerkou : „To, co říkají vám, to řekli už tisícům dívek, těkají se svou láskou, u žádné nezdrží se.“
Protože se v této knize nevyskytuje jedna stálá postava, kterou bych mohla charakterizovat ani problém, o kterém bych se mohla rozepsat, rozhodla jsem se napsat něco málo o samotném autorovi.
Narodil se 43 př.n.l. a zemřel asi 18 n.l. Ovidius byl básník “zlatého věku” římské literatury. Pocházel ze starobylého jezdeckého rodu z městečka Sulmony ve střední Itálii. V Římě a Athénách studoval rétoriku, po návratu z Řecka se věnoval básnické činnosti, k níž měl mimořádné předpoklady. Pohyboval se v nejvyšších kruzích římské aristokracie a byl uznáván jako věhlasný básník. Z blíže neznámého důvodu byl císařem Augustem poslán do vyhnanství v Tomidě na pobřeží Černého moře, kde také zemřel. Jeho ranou tvorbu charakterizují erotické sbírky Lásky a Listy heroin (fingované dopisy mytických žen) a dvojice básní pseudodidaktických básní Umění milovat a Jak léčit lásku. K hlavním dílům patří mytologická epická skladba Metamorfózy, básnicky zpracovávající báje s tématem proměny, a Kalendář, popisující v kalendářním pořádku římské svátky a obřady. Z doby jeho vyhnanství pocházejí elegické sbírky Žalozpěvy, Epistulae ex Ponto a Halieutika. Jeho poezii charakterizuje elegantní lehkost a formální mistrovství.
z encyklopedie Diderot
Citát: Tajená láska je milá jak muži, tak také dívce, skrytěji toužívá žena, špatně ji zastírá muž.
Kniha byla velice zajímavá, ale není to můj styl, proto se k ní asi víckrát vracet nebudu. Některé části jsem četla několikrát, abych vůbec pochopila souvislosti. Jsou zde používána zastaralá slova a výrazy. Občas mi vnesly do mého čtení trošku zmatek.
Ovidius hodně užíval přímé řeči a také přirovnání, čímž svou knihu oživil. Mohla bych taky poznamenat, že spousta věcí, které Ovidius do své knihy napsal, platí dodnes, dá se jich spousta použít a vyzkoušet. Je vidět, že v době dávno minulé byli lidé úplně stejní, jako jsme my dnes.
26. červen 2008
13 313×
694 slov