Vladimír Páral patří k nejvýznamnějším a nejznámějším moderním českým spisovatelům. Narodil se 10. srpna 1932 v Praze. Dětství prožil v Brně, kde maturoval na reálném gymnáziu. Vystudoval Vysokou školu chemicko-technologickou v Pardubicích a v roce 1954 se stal chemickým inženýrem. Do roku 1967 pracoval v různých chemických provozech, především v tehdejším Spolku pro chemickou a hutní výrobu v Ústí nad Labem, pro mimořádné čtenářské úspěchy svých prvních knih se stal redaktorem Severočeského nakladatelství od poloviny sedmdesátých let se věnuje pouze literatuře.
Svou prvotinu vydal pod pseudonymem Jan Laban, pod vlastním jménem vstoupil do literatury v roce 1964 "Veletrhem splněných přání" - prvním svazkem černé pentalogie. Tu dále tvoří dvě novely "Soukromá vichřice" (1966) a "Katapult" (1967) a dva romány "Milenci a vrazi" (1969) a "Profesionální žena" (1971). Mezi další díla patří: Mladý muž a bílá velryba (1973), Generální zázrak (1978), Muka obraznosti (1980), Pokušení A - ZZ (1982), Válka s mnohozvířetem (1983), Země žen (1987), Dekameron 2000 aneb Láska v Praze (1990), Kniha rozkoší, smíchu a radosti (1993), Playgirls 1 (1994), Playgirls 2 (1994) a Tam za vodou (1995). Všechna tato díla vyšla v mnoha českých a zahraničních vydáních, byla rovněž upravena pro řadu divadel a zfilmována
Děj se odehrává v Praze v době socializmu.Tato novela představuje vlastní styl autorovy prózy -vládne jí myšlenka:“Láska je jen iluze, život tupé vegetování a není žádného úniku“. Je to pohled na skupinu 8 pracovníků chemického závodu , dva manželské páry : Áda a Joža Vinšovi , Joska a Ida Nejtrovi a dva mladé milenecké páry: Bohunka Austová a Mirek Machulka , Standa Kocián a Inka. Kteří se snaží uniknout z každodenního koloběhu života nevěrou, ta však posléze končí také v nudě konzumního stylu života. Jejich osudy se navzájem proplétají a svádí je dohromady. Měšťáctví a zautomatizovaný život - láska je degradována na sex zautomatizované životy - otrava, stereotyp, každý sám, ale vlastně všichni dohromady se rozhodli, že změní stereotyp = soukromá vichřice - odchod od partnerů, všichni po určité době přijdou na to, že starý život byl pohodlný - nová úskalí - návrat do svých dobře vytopených klecí s ústředním topením. V závěru se mladí milenci rozhodnou pro svatbu, jen s tím rozdílem , že: Bohunka si bere Standu Kociána a Inka Mirka Machulku.
Páralovi hrdinové jsou většinou technici, laboranti nebo inženýři, kteří cítí postupnou ztrátu své lidské identity, pokouší se rozbít uzavřený koloběh životních situací, ale nakonec podléhají stereotypu každodennosti socialistického způsobu života. Prožívají svůj život mechanicky, v zaměstnání tupě plní úkoly, v jejichž význam nevěří. Stejný pocit skepse je zachvacuje i v soukromém životě, bezduchý stereotyp ale proniká i do milostných vztahů. Tento stereotyp Páral vyjadřuje věcným popisem, přesností v časových údajích a stručnou stavbou vět.
Páralův styl se zdá být těžce srozumitelný. Autor používá dlouhá souvětí, věty na sebe navazují často beze spojek, infinitiv mu pomáhá přejít ke vnitřnímu monologu. Hlaví hrdinové většinou dosahují zajímavé kariéry, v milostném partnery podvádí a hýří zápletkami.
Čerpáno: Soukromá vichřice – Vladimír Páral – nakladatelství Paseka v r. 2000
Maturitní otázky z češtiny – Jiří Mrákota - vydavatelství jazykové literatury
13. červenec 2008
12 025×
511 slov
