Kniha Cestování v čase je sbírkou vědeckofantastických povídek od světových autorů. Mají společný námět – cestování v čase. Rozhodla jsem se napsat o jedné z nich, má název Smrtelné poslání Phinease Snodgrasse.
Vynálezce pan Snodgrass zkonstruoval stroj času. Naložil do něj nějaké léky a lékařskou literaturu a vrátil se asi o dva tisíce let zpátky, do starověkého Říma. Zavedl penicilin, vybrousil čočky do brýlí, vysvětlil chirurgickou metodu odstraňování šedého zákalu, naučil Římany filtrovat pitnou vodu a zakrývat si ústa při kašli.
Všichni byli zdraví.
Klesl počet předčasných úmrtí, zdvojnásobila se délka života, lidé měli víc dětí, které se ve zdraví dožily dospělosti a měli další děti. Počet obyvatel se za jednu generaci zdvojnásoboval. V roce 100 bylo na světě tolik obyvatel jako dnes.
Roku 300 žilo na Zemi čtvrt bilionu obyvatel, z vodíku se získávala energie, atomová transmutace dokázala změnit jakoukoli hmotu na potraviny.
Když lidé zalidnili všechnu souš, vysušili oceány. Energii čerpali obrovskými zrcadly přímo ze Slunce. Ostatní planety podrobili rozpadu, aby získali energii z jejich jader. Nakonec rozložili i Slunce a osamělá Země putovala k Veze.
Vědci té doby spočítali, že kolem roku 1970 součet hmotnosti všech obyvatel bude 6krát 10 na dvacátou sedmou gramů. Ale hmotnost Země je jen 5,98krát 10 na dvacátou sedmou, to znamená, že roku 1970 se veškerá kůra změní v živé lidi a chodby pro další lidi bude nutno prorazit jejich těly. Země se změní na kouli stlačenou z lidských těl. Proti tomu bylo nutno něco podniknout, proto vymysleli zvláštní projekt.
Zkonstruovali stroj času, který se s jedním dobrovolníkem na palubě vrátil do roku 1. Jediným zavazadlem byla pistole s jedním nábojem, kterým zastřelil Snodgrasse chvíli potom, co vystoupil ze stroje času.
7. srpen 2008
3 357×
279 slov
