vydalo nakladatelství: Albatros
roku: 1974
místo: v Praze
Patnáctiletá studentka Jarmila tráví již po několikáté letní prázdniny s rodiči a bratry v malém městečku Lichnově. Má mnoho kamarádů, hraje s nimi tenis a volejbal. Má dva bratry – dvojče Václava a šestiletého Ivana. Svým rodičům má za zlé, že ji považují za nedospělou, jednají s ní jako s dítětem. Mezi mládeží se objevuje devatenáctiletý mladík Toufar, který tráví prázdniny v lesní trampské chatě. Jarmila se mu líbí, a aby získal její zájem, vymýšlí si, že vydává časopis a že byl v Americe. Snaží se dát najevo svou převahu nad Jarmilou i při tenisu, kde jí svou hrou nemilosrdně dává najevo, že je začátečnice. Jarmila podvědomě tuší, že Toufar nejedná vždy správně, ví, že mezi mládeží v Lichnově není oblíbený, ale v duchu ho omlouvá a je jím okouzlena. Toufar ji přemlouvá, aby ho navštívila v jeho lesní chatě. Jarmila se zdráhá, má obavy z rodičů. Když však rodiče dětem oznámí, že odjedou na devět dní do Malory, kde se otec má zúčastnit lingvistického kongresu, Jarmila se rozhodne, že Toufara navštíví. Tím chce sama sobě dokázat svou dospělost a nezávislost. Její bratři se s odjezdu rodičů neradují. Cestou k Toufarově chatě zaslechne z blízkého stavení rozhlasovou zprávu o vlakovém neštěstí. Jedná se o vlak, v němž cestovali její rodiče. Rázem zapomíná na své citové vzplanutí, vrací se k sourozencům a společně prožívají den nejistoty a zoufalství. Jarmila si uvědomí, že rodiče pro ni znamenají daleko více než pochybný cit k Toufarovi. Když se ukáže, že rodiče jeli jiným vlakem a jsou živi a zdrávi, Jarmila už bez bázně sděluje Toufarovi, že se nebojí jeho nadřazenosti a posměch a rozchází se s ním. Je ráda, že našla sama sebe a že se poprvé zachovala jako dospělá.
31. červenec 2008
4 319×
291 slov
