Už od narození by Andrej Petrovič Griněv veden jako seržánt u Semjonovského pluku.
Od 5-ti let byl vychováván štolbou Šaveljičem a od 12-ti mu otec - vysoký vojenský důstojník v penzi přidělil jiného vychovatele, pana Beauprého. Tento Francouz se ale místo o výchovu svého svěřence zajímal více o pití a děvčata a proto když na to Petrův otec přišel, okamžitě ho vyhodil.
Po celý svůj život byl mladý Griněv "maminčin mazánek", ale když dosáhl věku 17-ti let rozhodl jeho otec že je čas, aby šel do armády. Neposlal ho ale do Semjonovského pluku, neboť podle jeho názoru to nebyla pravá služba a jeho syn by se tam naučil jen zahálce. Rozhodl se Petra poslat do Bělogradské pevnosti, do kraje dalekého a zapadlého.
Na cestu se vydá se svým sluhou Šaveljičem, který ho má hlídat a kontrolovat. Jejich první zastávka je v Simbinsku, kde musejí nakoupit zásoby a přespat. Tam se Petr seznámí s Ivanem Ivanovičem Zurinem, který ho obehraje v kulečníku o 100 rublů. Dluh zaplatí i přes Šaveljičův odpor a vydá se zas na cestu.
Na další cestě je ale zastihne prudká sněhová bouře a jen díky pocestnému, který je dovede do nedalekého hostince se jim nic nestane. V hostinci přespí a druhý den se vydají na cestu. Petr z vděčnosti dá tulákovi svůj zaječí kožíšek.
V Orenburgu se hlásil u velitele, jemuž předal dopis od svého otce, na jehož základě je poslán do Bělogradské pevnosti.
Tam se Petr seznámí s rodinou velitele pevnosti, zamiluje se do jeho dcery Marji Ivanovny Milonovové a spřátelí se s Alexejem Ivanovičem Švabinem.
S ním se po čase velmi pohádá kvůli milostným básním, které napsal pro Marju a kvůli kterým se mu Švabin vysmál. Vše se rozhodnou vyřešit soubojem, v němž je Petr zraněn. Je ošetřován Marjou a zjistí, že i ona k němu chová podobné city. Je to ale také konec přátelství se Švabinem, který má Marju také rád.
Za nějaký čas se dostane do pevnosti zpráva, že se k nim blíží Jeveljan Pugačov se svými povstalci. Pevnost se na obléhání připraví, nakonec je však dobita. Všichni, kteří odmítli přísahat Pugačovovi poslušnost jsou pověšeni. Takto skončí i Marjini rodiče. Ona se zachrání tím, že ji rodinní přátelé vydávají za svou neteř.
Petr také odmítne přísahat poslušnost, ale je ušetřen, protože Pugačov v něm pozná onoho mladík, kterému pomohl při vánici a který mu naoplátku dal svůj kožíšek. Dokonce mu druhý den Pugačov dovolí odjet z pevnosti o Orenburgu, kde Griněv informuje jejího kapitána, o situaci v Bělogorské pevnosti. Je dobita, velitel mrtev a na jeho místo nastoupil Švabin, který se zrádně přidal k Pugačovi. Ten se nyní chystá dobýt i Orenburg.
Rada města se i přes Petrův opačný názor nerozhodne pro přímý útok, ale pro očekávání obležení a útoků nepřítele.
Orenburg byl obléhán dosti dlouho na to, aby jeho obyvatelé začali hladovět a ztrácet naději ve vítězství. V tu dobu se Petr zůčastnil i občasných výpadů za hradby města, které však končili nezdarem, neboť povstalci měli lepší stravu a koně a početní převahu. Při jedné z podobných akcí je Petrovi předán dopis od milované Marji Ivanovny.V dopise mu jeho milá píše, že Švabin ji nutí ke sňatku. Je zavřena v domě rodičů o vodě a chleba a je hlídána. Když nebude souhlasit, nechá ji zabít, což je pro Marju přijatelnější možnost než mít za manžela takového člověka. Petr se okamžitě rozhodne a večer se potají vydá do Bělogradské pevnosti.
Cestou je ale zajmut povstalci a předveden před Pugačova. Petr mu objasní svou cestu - v pevnosti je trýzněn jeden sirotek, díky čemuž se velitel povstalců rozhodne jet s ním. V pevnosti Pugačov zjistí, že je to pravda, ale i to, že sirotek je dcera velitele pevnosti, což mu prozradí zlý Švabin. Přesto nechá Petra s Marjou odejít.
Na cestě oba dorazí do městečka, které je pod ochranou carské armády. Vojáci je považují za Pugačovovi spojence a předvedou je před jejich velitele, Zurina. Oba přátelé ze simbinské hospody se poznají a Petr se rozhodne vrátit se se Zurinovým oddílem do Orenburgu, aby pomohl zahnat Pugačovovi povstalce. Marju pošle ke svým rodičům, neboť nemá kam jít. Na cestě ji doprovází Saveljič.
Petr bojoval v carské armádě po zbytek války s Pugačovem, který byl nakonec chycen. Radost z dopadení velitele povstalců, který se vydával za cara byla doplňována podivným pocitem. Ač byl Pugačov zločinec, přeci jen dal Petrovi milost a pomohl mu osvobodit nevěstu z rukou hnusného Švabina.
Po skončení války s povstalci byl Petr zatčen pro přátelské styky s Pugačovem. Nepomohlo ani to, že bojoval proti němu v carské armádě, že ho považoval za lotra jako ti, co ho soudí. Švabin proti němu křivě svědčil, že byl špehem pracujícím pro Pugačova. Petr ale nechtěl říci pravdu o svém útěku z Orenburgu do Bělogradské pevnosti aby svou milou nezatáhl do nechutného soudu a byl odsouzen k smrti. Carevna ho omilostní a pošle na vyhnanství na Sibiř.
Marja, která žila mezitím u Petrových rodičů se to dozvěděla a ihned se vydala k carevně prosit za svého milého. U dvora byla přijata, ale k carevně se nedostala. Jen díky šťastné náhodě ji jednoho dne potkala v zahradě a vypověděla ji celý svůj příběh. Objasnila carevně, proč se Petr vrátil z Orenburgu do Bělogradské pevnosti. Poté carevna Petra Griněva omilostnila úplně.
Kniha je psána jako zápisky Petra Andrejeviče Griněva a každá kapitola je uvedena veršem.
29. říjen 2007
4 359×
889 slov
