Kniha Na západní frontě klid nám dává nahlédnout především do dění na frontě za 1. Světové války. Provází nás osudy mladých vojáků-dobrovolníků, kteří se (možná proto, aby nebyli označeni za zbabělce a určitě proto, že ani jeden z nich neměli ponětí, co je čeká) svým třídním profesorem Kantorkem nechali přesvědčit a celá jejich třída se odpochodovala hlásit na okresní velitelství. Většině z nich tehdy nebylo ani 20 let. Nejprve museli absolvovat 10 týdenní vojenský výcvik. Už tady si uvědomili, že vše není tak jednoduché, jak se domnívali. Jejich nadřízený desátník Himmelstoss jim dával ty nejtěžší úkoly, často až nepřiměřené. Ti z nich, na které měl obzvláště spadeno (Kropp, Muller, Kemmerich, Tjaden a Pavel Baumer-ten je hl. postavou knihy) si tu slíbili, že se mu jednou jistě pomstí, což se jim později opravdu podařilo, protože zatímco on byl tím silnějším na kasárenském dvoře, v boji byl bezradný. Po ukončení výcviku se dostanou do opravdové války. Teprve zde vidí všechno to utrpení o kterém do té doby jen slýchali. Všude okolo nich je jen smrt, hlad a beznaděj. Na frontě se naučili zabíjet, vidí umírat své přátele, žijí ze dne na den, protože nikdo z nich nemá ani ponětí, co s nimi bude za týden, natož za měsíc. V boji nepotřebují nic z toho, co je učili ve škole, nedokáží si představit, že by se měli vrátit domů a žít znovu ten bezstarostný naprosto odlišný život, jako předtím, než poznali co je válka. Uvědomují si, že nemají dokončené vzdělání, žádnou kvalifikaci-a proto by po válce ani nemohli sehnat zaměstnání, nemají rodinu a už ani mnoho přátel. Když Pavel dostane dovolenou, zjistí, že ani jeho domov už není tím, čím býval. Nenachází žádnou oporu v matce, která je teď těžce nemocná, ani ve svých vzpomínkách. Vše se změnilo a on je skoro šťastný, když se vrací znovu na frontu, kde je nyní stále méně zásob. Snižuje se příděl jídla, je nedostatek munice. Ale o to více je tu mrtvých a raněných. Jednotky, které přicházejí jako posily jsou složeny ze samých nováčků, kteří se doposud ještě neocitli v boji. Ti umírají jeden po druhém.
Ze sedmi kamarádů, kteří se znali ještě z té jedné třídy tu teď zbyli jen dva: Pavel a Katczka. Je léto 1918 a mezi muži se šíří pověsti o příměří, ale tažení stále pokračuje. Katczka je mrtev a Pavel dostává dovolenou. Netrápí už se vzpomínkami na to, co bylo před válkou, je klidný a lhostejný. Jen jedno je mu jasné-už nedokáže žít tak jako dříve. Když se vrací zpět na frontu, všichni tvrdí, že mír už bude co nevidět. Padl v říjnu 1918.
29. březen 2008
3 928×
437 slov
