Erich Maria Remarque se narodil v německém Osnabrucku v rodině knihaře. Po otřesných zážitcích z první světové války, kterou prožil jako řadový voják – dobrovolník, byl postupně účetním, obchodním cestujícím, učitelem, varhaníkem, novinářem a věnoval se spisovatelské práci. Začátkem třicátých let emigroval do Švýcarska, po vypuknutí války do USA. Po válce trvale žil ve Švýcarsku, kde v Locarnu zemřel.
Vynikl jako světoznámý autor společenských románů s aktuální tematikou (Na západní frontě klid, Cesta zpátky, Tři kamarádi, aj.) Napsal i drama Poslední dějství.
Vypravěč je zároveň hlavní postava, středoškolský student Pavel Baumer. Po vypuknutí první světové války se pod vlivem propagandy a vlasteneckého nadšení přihlásil spolu se svými přáteli z gymnázia dobrovolně do armády. Vzpomíná na to už jako voják ve chvílích odpočinku po návratu z boje, dále uvádí řadu zážitků z desetinedělního výcviku plného šikanování, z budování zákopů i z prvních bojových střetnutí. Autor pokračuje líčením válečných hrůz – bombardování, plynových útoků, krvavých bojů muže proti muži. Ukazuje však i lidskou soudržnost, přátelství na život a na smrt, obětavost vůči ostatním. Pavel postupně opouští své názory, které měl před začátkem války a uvědomuje si nesmyslnost války. Přispěje k tomu v létě 1918 smrt jeho přítele Katzinského, který ho zasvěcoval do frontového života. Po zranění se Pavel vrací zpět na frontu v době, kdy všichni tuší blízký konec války. Umírá však v době, kdy oficiální zprávy z fronty oznamovaly, že „na západní frontě klid“.
Pavel Baumer
- když mu bylo 18 let, přihlásil se dobrovolně do armády, teprve během války si začínal dělat vlastní názor o životě, po vlastních zážitcích a zkušenostech dospěl k názoru, že je válka nesmysl
Pavlovy přátelé (Kropp, Muller, Wolf, Kemmerich, Tjaden, Katzca, aj.)
- byli spolužáci, velmi dobří přátelé, vzájemně si ve válce pomáhali
desátník Himmelstoss
- krutý velitel, který se však po příchodu na bojiště snažil omluvit za předchozí činy
Myslím si že, autor chtěl lidem přiblížit hrůzu a utrpení vojáků, kteří musejí bojovat za vlast. Ten, kdo ve válce nebyl, neví co to válka je. Vojáci jsou válkou tak poznamenáni, že už později „normálním“ lidem nerozumějí.
Tento román mě ze začátku moc nebavil a nezajímal, ale později jsem byl zvědavý, jak bude děj pokračovat. Myslím si, že hlavní hrdina měl štěstí, protože s ním byli opravdoví přátelé. Myslím si, že válka je něco hrozného a velmi krutého, co v člověku zanechá následky na celý život.
Padl v říjnu 1918, v den, jenž byl na celém bojišti tak tichý, že se zpráva vrchního velitelství omezila na větu: Na západní frontě klid.
Klesl tváří k zemi a ležel, jako by spal. Když ho obrátili, bylo vidět, že se nemohl dlouho trápit – výraz jeho obličeje byl tak klidný a vyrovnaný, až se zdálo, jako by byl málem spokojený, že to vzalo takový konec.
24. duben 2008
30 670×
471 slov
