Německý spisovatel a dramatik, vlastním jménem Erich Paul Remark se narodil v Osnabrűcku, v rodině knihvazače. V osmnácti letech narukoval jako dobrovolník do armády, kde byl v roce 1918 zraněn. Nejen díky tomu je celé jeho dílo poznamenáno odporem k válce a antimilitarismem. Přestože se narodil v 'kolébce fašismu', popisuje ho jako "rakovinu tohoto století".
Po demobilizaci vystřídal řadu různých povolání, například působil jako redaktor v berlínském plátku "Sport im Bild", pracoval jako učitel, agent firmy s náhrobními kameny, účetní, obchodní příručí, automobilový závodník, reklamní agent a v neposlední řadě se stal světoznámým spisovatelem.
Po nástupu nacismu v r. 1933 byly jeho knihy vyhlášeny za "zvrhlé umění" a veřejně páleny, on sám byl vroce 1938 zbaven německého občanství.
V roce 1939 emigroval do USA. (V následujících letech žil střídavě v Americe a ve Švýcarsku.)
Po 2.světové válce se vrátil do Švýcarska a usadil se v Porto Roncu na jezeře Maggiore.
Po vydání svého románu Na západní frontě klid se rázem stal jedním z nejčtenějších autorů 20. století. Kniha se již rok po jejím vydání dočkala filmového zpracování režisérem Lewisem Milestonem. Volným pokračováním je román Cesta zpátky. Období inflace v poválečném Německu působivě zachytil román Černý obelisk. Čtenářsky velmi úspěšné, umělecky však méně zdařilé jsou další romány, např. Stíny v ráji, Brána vítězství, Čas žít, čas umírat, Tři kamarádi, Miluj svého bližního, Noc v Lisabonu, Nebe nezná vyvolených.
Hrdinou románu(vypravěčem) je novinář a antifašista Robert Ross, který prožil mnohá utrpení ve vězeních a lágrech západní Evropy. Nakonec se octne v Americe ( v New Yorku, městě emigrantů ), kde nachází pomoc u emigrantů.
Celý život byl na útěku, skrýval se také v bruselském museu, kde se přiučil mnohému v umění. Nyní je, ač se mu to zdá neskutečné, volný. Svých získaných poznatků využívá a stává se pomocníkem Silverse, ´parazitního´ obchodníka s obrazy. V New Yorku se mimo jiné setkává i se svou osudovou láskou, modelkou Natašou Petrovnou. Jejich vztah však není nijak závazný.
Silvers se spolu s Robertem vydává do Hollywoodu, samozřejmě za účelem prodeje cenných děl. Právě zde na Roberta doléhá věčná honba za penězi, tak typická pro Američany. Setkává se s lidmi od filmu a je pozván na natáčení protinacistického filmu. Poznává, že Amerika není schopna pochopit zrůdnost fašistického pekla rozpoutaného v Evropě. Na základě svých zkušeností z Evropy se stává poradcem režiséra filmu. Získává zde množství přátel, vydělává peníze, jimiž pokrývá dluhy u New Yorkských imigračních úřadů.
Vyvrcholení příběhu se odehrává po hrdinově návratu do Německa, kde prožívá nové psychické trauma. Valná část německého národa je dosud poznamenána nacismem. Robertovi postupně dochází, že válka vlastně neskončila a fašismus zapustil kořeny tak hluboko, že boj proti jeho metodám musí pokračovat i po válce.
„Ne. Nikdo mě nechtěl. Tady jsem jako nepřátelský cizinec a musím být rád, že mě nešoupnou do internační tábora. Máš pravdu, nejsem ani ryba ani rak, ale takhle tomu bylo i v Evropě tady to je úplný ráj. Ráj stínů, chceš-li, oddělený od všeho, co je pro ostatní lidi důležité a pro mě ještě důležitější. Něco jako ráj, kde lze přečkat zimu. Ráj nedobrovolného diváka. Ale mluvme raději o tom, co nám zbylo, Natašo. O noci, o hvězdách, o jiskře života, která v nás ještě plápolá, ale ne o vzpomínkách. Podívej se na měsíc! Z osobních lodí luxusních linek se staly vojenské transportní lodě. My však stojíme za železným zábradlím něčeho, čemu se říká světové dějiny, a musíme jen bezmocně a marně čekat a číst v novinách o vítězstvích a ztrátách a rozbombardovaných zemích, a dál čekat a znovu každého rána vstávat a pít kafe a čekat u Silverů nebo Whymperových, zatímco svět zaplavuje krev a záplava stoupá každým dnem o centimetr. Ano máš pravdu, je to ubohá přehlídka stínů.“
Remarque nepochybně chtěl ukázat, jak lidé kteří osobně nezažili peklo nacistického Německa, nemohou pochopit, jaké to vlastně bylo. A u některých lidí i lhostejnost k událostem v Evropě.Zobrazuje i nezodpovědnost německého národa, ke skutkům, které se staly.A alibistiské názory některých Němců.
V knížce ‘Stíny v ráji‘ ukazuje hlavně mezilidské vztahy, které prochází velkými zkouškami - k toku využívá mnoho přímých řečí a prostřednictvím hlavního hrdiny i úvahy.
Přes nesmírnou popularitu Remarquova díla, nelze pominout i jeho zřejmé nedostatky. Někdy až příliš vycházel vstříc vkusu průměrného čtenáře: využíval postupu triviální literatury, často opakoval motivy, uměle konstruoval dějové konflikty a nevyhnul se ani laciné sentimentalitě.
18. únor 2008
3 903×
719 slov
