I když název naznačuje asi něco jiného, není tato kniha ničím jiným než výborem povídek (kterých je právě jedenadvacet) proslulého anglického spisovatele Roalda Dahla.
„Dahl je mistrem černého humoru a jeho povídky jsou až rafinovaně promyšlené a gradované k někdy dost tvrdé, ale vždy překvapivé pointě. Nejsou to však příběhy morbidní ani krvežíznivé. Dahl sice pracuje s nadsázkou, ale vyznění jeho povídek je hluboce chápavé, humanistické. Jeho anekdotické příběhy vyrůstají ze zcela všedních a pravděpodobných situací a jejich nositeli jsou dokonale prokreslené postavy z běžného života. Šokující pointa je jen nevyhnutelným vyvrcholení konfliktní situace, následkem politováníhodného nedorozumění, odhalením rozporu mezi lidským usilováním a jeho výsledkem. A právě pro své pochopení lidských slabostí a hříchů bývá Dahl srovnáván například s Markem Twainem. Tento výbor vystihuje jeho bohatou tvorbu ze všech úhlů – zahrnuje příběhy veselé, ironické i drsné, z nejpozoruhodnějších, které kdy Roald Dahl napsal.“
Tato kniha mě velice zaujala. Všech jedenadvacet povídek je napsáno naprosto skvěle, a i když je to jediné dílo, které jsem od Roalda Dahla četla (a dříve jsem o něm vůbec neslyšela), troufám si tvrdit, že je to opravdu vynikající spisovatel.
Může se zdát, že jeho povídky končí vážně drsně, ale vlastně to není o nic horší, než jak by to mohlo skončit ve skutečném životě.
Každá povídka má velmi překvapivý závěr. Po několika prvních povídkách jsem už věděla, že mě nečeká žádný obvyklý konec, ale také by mě nikdy nenapadlo, že to může skončit zrovna tak, jak to v knize skončí. Závěr je obvykle neočekávaný zejména pro hlavního hrdinu, možná je opravdu příliš tvrdý, ale takový je život. Autor povídku většinou neuzavře nijak otevřeně, přímo, ale nějakým způsobem naznačí, jak se věci mají. Pointa každé povídky je skutečně hodně překvapující až šokující a vždy ukazuje na některé lidské chyby.
Příběhy jsou psány tak, že by se to mohlo opravdu stát, a postavy povídek jsou také jako z každodenního života.
Roald Dahl je podle mého názoru skvělý a přesvědčivý spisovatel a tato kniha určitě stojí za přečtení.
Geneze a katastrofa (jedna z jedenadvaceti povídek)
Celý příběh se zdá být naprosto obyčejným a nudným vyprávěním a byl by, kdyby autor ke konci příběhu neprozradil příjmení tří hlavních postav.
Mladá paní – Klára – je krátce po porodu, ale je spíše vystrašená než šťastná. Doktor ji ujišťuje, že je vše v pořádku, ona mu však nechce věřit, protože jí to tvrdili vždy. Začne mu vyprávět o svých třech dětech, které všechny zemřely. Modlí se, aby toto dítě opravdu přežilo, a doktor ji neustále ubezpečuje, že mu žádné nebezpečí nehrozí.
Zeptá se jí, jak se chlapeček bude jmenovat, a ona mu řekne, že manžel se jmenuje Alois, a že bych chtěla, aby se syn jmenoval Adolf, protože mu to připomíná jeho jméno.
Krátce na to přichází Klářin manžel, Adolfův otec – pan Alois Hitler. Celá povídka je ukončena tím, že Klára Hitlerová řekne svému muži: „On musí žít, Aloisi. Musí, musí… Ach Pane Bože, uď k němu tentokrát milostiv…“
6. srpen 2008
3 951×
486 slov
