Hlavní hrdina tohoto díla se jmenuje Petr Aubier. Tento osmnáctiletý mladík, žijící v navenek monotóně vypadající Francii postižené krutou a přitom tak nesmyslnou válkou, prožívá životní zlom. Jeho dosud tak zmatené, nevinné vnímání světa kolem sebe, každodení strach o život svůj i svých blízských při každém záchvěvu půdy způsobeném válečnými nálety se pomalu ale jistě stával záhubou pro správný rozvoj jeho mládeneckého intelektu.
Při jedné z jeho podvečerních bloumavých procházek ponurou Paříží nastoupil Petr do útrob Pařížského metra a již s jemu vlastním nepřítomným výrazem se ohlédl kolem sebe. V tom se to stalo. Jeho dech se zatajil. Nevěděl v tu chvíli jestli se mu srdce zastavilo nebo jestli mu chce samým vzrušením vyskočit s těla ven. Po jeho boku stála dívka, která jakoby zhmotnila Petrovy sny. Kvůli jejímu upřenému až téměř vylekanému pohledu vpřed mohl omámený Petr vidět pouze pod kloboučkem trochu zastíněný profil toho andělského obličeje. Lehce rozechvělé rty a výraz v jejích očích téměř automaticky donutil Pertra k tomu, aby se dotkl dívčiny křehké ruky, která byla v tu chvíli opřená o držadlo. Čas jakoby se zastavil. Dívka se však ani koutkem oka neohlédla, kdo se ji dotýká. V tom se otevřely dveře a dav vystupujících lidí strhl dívku s sebou a Petr již jen sledoval, jak se mu jeho anděl vzdaluje. Stál jako přimrzlý, a až po chvíli se vydal za ní, avšak ve venkovním mumraji neměl šanci ji najít, natož dohonit.
Domů se vrací se zvláštním pocitem. Nevěděl, jak se má zachovat, ale myslel si, že by jeho trápení mohl pochopit jeho starší, zbožňovaný bratr Filip. Filip byl na vojně a tak vídal Petra pouze sporadicky. Rodiče viděli Petra takřka stále a něměli tak možnost zaznamenat onu změnu Petrova chování a jeho psychiky. Filip tuto možnost měl a také si toho všiml, ale nevěděl co si o tom má myslet. Netrvalo dlouho a Petr se mu svěřil. Filip tak konečně pochopil, proč ta změna. Snažil se mu poradit, ale nevěděl ani pořádně jak, což musel před svým mladším bratrem šikovně skrýt. Planné rady však nebyly nic planté a Petr byl stále bezradný. Mladík se tak stále večer co večer toulal Paříží a dofal, že ji snad někde zahlédne. Jeho úsilí nebylo marné. Při procházce parkem šla přímo proti němu. Oba se proti sobě zatavili a Petr se s lehkým zarděním dotázal, zda se již někde neviděli. Dívka věděla o koho jde, ale měla málo času, pospíchala na autobus. Stihli si ještě domluvit schůzku na příště a rozešli se. Petrovi se rozzářil svět do pastelových barev. Láska mu zaslepila oči. Žil jenom pro ni. V průběhu dalších dnů se začali jeden druhému otevírat a prozrazovat na sebe věci, které jejich lásku ještě utužovaly. Petrova láska se jmenovala Lucie a vydělávala si peníze kreslením obrázků. Petrovi se její obrázky sice moc nelíbily, ale pro Lucii bylo hlavní, že jdou na odbyt. Lucie pocházela z chudé rodiny a nejspíše proto její matka pracovala v továrně na munici, čož Petra zaskočilo, když si vzpomněl na Lucčin antimilitaristický postoj. Avšak pochopil, že bez peněz se v té době žít nedá. Milenci ani nevnímali blízskou hrozbu války. Byli spolu a když se právě nedrželi za ruce, tak si vyprávěli, jak je svět krásný a proč jsou všichni kolem tak slepí, že se mohou navzájem vraždit. V den Velkého pátku se rozhodli, že jejich láska je hodna zesnoubení a vydali se do kostela tak učiniti. Schoulili se stranou do výklenku tak, aby je nikdo nerušil a tiše se modlili ke svému bohu. V tom se celý chrám zachvěl. Lucie se vyděšeně schoulila do Petrova klína. Pilíř, o který se snoubenci opírali náhle praskl a v okamžiku je pohřbil ve svých sutinách.
Celý tento příběh se odehrává v srpnu roku 1918.
Rozpor : Čistá láska x krutá válka, vzájemné pochopení (porozumění) x neschopnost mírové cesty
13. červenec 2007
3 157×
631 slov
