Jitce je čtrnáct let. Všichni se jí vysmívají pro její přebytečná kila. Ona jim však chce dokázat, že také něco dovede. Proto cvičí vybíjenou ve staré kolně. Nemůže se dočkat, až bude jejich tělocvikář, přezdívaný Bohoušek, vybírat tři dívky na okresní zápas.
Byla vybrána i Jitka. Třetího února se konal okresní turnaj v Rybíně. Dívky se velice bály. Na řadu přišli až dvanácté. Když nastupovaly, někdo z hlediště zavolal: „Metráčku!“ Jitka byla smutná, protože věděla, že to platí na ní. Rozhodla se, že mu ukáže. Děvčata vyhrála pohár. Po zápase přišel do šatny za Jitkou kluk, který se jí ráno posmíval. Začal ji chválit, jak dobře hraje. Ptal se také, jak se jmenuje. Neodpověděla mu. 5ekl jí, že se jmenuje Honza. Po cestě k autobusu jí nabídl, zda nechce chodit do atletického oddílu. Po domluvě s rodiči začala jezdit do Rybína na tréninky.
Při prvním zápase se s Honzou pohádala. Naštěstí v létě jeli na soustředění. V autobuse nebylo volné místo, a tak si dívka musela sednout vedle něj. Po chvíli spolu začali opět mluvit. Jitka byla velmi šťastná.
Metráček je dívčí román, který popisuje problémy dnešní generace. Současně nás zavádí i do sportovního prostředí.
Jitce je čtrnáct let. Ve škole má nejradši český jazyk a francouzštinu, kterou se učí i soukromě. Je cílevědomá, vytrvalá a ničeho se nezalekne. Pokud někdo Jitku nezná, posmívá se jí pro její přebytečná kila, ale když se s ní blíže poznají, zjistí, že je milá, přátelská a má ráda společnost. Právě proto je u kamarádů oblíbená. Až příliš jí záleží na jejím vzhledu.
23. září 2007
28 695×
266 slov