Salinger, J.D.: Franny a Zooey

I. Obsah:

Kniha je rozdělená na dvě části: první je Franny a druhou, obsáhlejší částí je Zooey. Z textu je zřejmé, že se jedná o sestru a bratra.

Franny: V této části knihy se seznamujeme s Franny Glassovou a jejím chování, popř. příčinou jejího zvláštního chování.

Je slunečné sobotní odpoledne a Lane Coutell, přítel Franny Glassové, jde na vlakové nádraží, aby tam vyzvedl svou dívku ; ta má přijet na víkend k němu do Croft Housu, kde Lane studuje. „Když vlak vjížděl do nádraží, Lane si rovněž zapálil a hned na to se, jak to dělá spousta lidí, kterým by se možná měl vydávat peronní lístek až po dlouhé zkušební lhůtě, pokusil vymazat z obličeje jakýkoli výraz, jenž by mohl docela prostě, a možná i hezky vyjádřit, jaké jsou jeho city k přijíždějící osobě.“ Asi za hodinu už spolu seděli v restauraci u Sicklera, která byla považována za nóbl, a konverzovali (nebo spíš Lane konverzoval) o škole a školních úspěších. Franny se snaží být milá, ale nejde jí to. Nakonec si objednají (Franny pouze kuřecí sendvič, prý nemá hlad) a Lane je čím dál víc rozčilenější. Konečně si Franny začne víc všímat, než aby jen mluvil o svých záležitostech a zeptá se Franny na malou zelenou knížku, kterou měla už když vystupovala z vlaku. Franny mu vysvětlí, že se jmenuje „Poutníkova cesta“ a že je to o chlápkovi, který chtěl naučit, jak se neustále modlit a tak se vydal po Rusi, aby se tomu naučil a potkává spoustu lidí a zažívá různá dobrodružství.Nakonec zjistí, že musí opakovat neustále určité seskupení slov, jako to dělají buddhisté. „‘ [autor] neuvádí nikde svoje jméno. Jenom o sobě tvrdí, že je venkovan, je mu třiatřicet roků a že má uschlou paži. A že jeho žena je mrtvá. Odehrává se to celý v devatenáctým století. … Je to zvláštní knížka. Je především náboženská, víš. Asi by se dalo říct, že je svým způsobem strašlivě fanatická, ale svým způsobem zase ne.‘“

Franny se zápalem vykládá Laneovi, o čem kniha je a její poselství. Pomalu se chystají jít už pryč, protože musí ještě stihnout zápas s Yaleovou univerzitou, když se Franny omluví, že musí zase na záchod. Při cestě omdlela. Probudí se až v kanceláři vedoucího, odkud ji Lane odveze Blue Shutters, kde byla Franny ubytovaná. „Když Franny osaměla, zůstala úplně klidně ležet a upírala oči na strop. Po chvíli se jí začaly pohybovat rty. Formulovaly nezvučně jakási slova a opakovaly je a opakovaly.“

Zooey: Druhá část knihy zastíhá Zooeyho Glasse, bratra Franny, jak si ve vaně čte sešlý, čtyři roky starý dopis, který kdysi dostal od Buddyho, nejstaršího žijícího bratra. Dozvídáme se z něj, že Franny a Zooey byli vychováváni svými bratry Buddym a Seymourem (který byl nejstarších s Glassových dětí a který dříve spáchal sebevraždu) v duchu východní filozofie, chránili je od zla západní civilizace: „Věděli jsme, že když se někdo narodí s touhou po vědění, je vyloučeno udržet ho v nevědomosti, a myslím, že jsme vás v hloubi duše ani v nevědomosti udržet nechtěli, jenom nás znervózňovaly, a dokonce děsily statistiky o dětských školometech a akademických ‚gerngrossech‘, z nichž vyrůstají ti vševědové z univerzitních sboroven. Ale mnohem, mnohem závažnější bylo, že Seymour v té době už věřil (a já jsem s ním v tom byl zajedno nebo aspoň do té míry, do jaké jsem chápal, oč jde), že vzdělání zvané i jinak ‚vonělo by stejně libě‘ a možná i liběji, kdyby vůbec nezačínalo touhou po vědění, nýbrž touhou po nevědění, jak to nazývá zen… A tak jsme si mysleli, že by možná nebylo marné před tím světlem, a zároveň před všemi těmi nesčetnými nižšími, módnějšími světelnými efekty – před tím uměním, vědou, klasiky i jazyky – Tebe i Franny ochránit (aspoň pokud to bude v našich silách), dokud nebudete oba s to udělat si aspoň představu bytí, v němž už mysl zná zdroj veškerého světla.“

Po přečtení dopisu se chvíli věnuje učení textu své postavy z jakéhosi filmu; Zooey je totiž herec, chtěl se jím stát už od dětství, což mu Buddy a Seymour přáli, u matky Bessie narazil na vlnu odporu, ale přesto nakonec svolila.

A právě Bessie pustí Zooey do koupelny, protože mu prý něco důležitého chce říct. Chce po něm, aby promluvil se svou sestrou Franny, protože nechce jíst a pořád je jenom v obýváku (jejich byt právě vymalovávají malíři, takže se Franny musela ze svého pokoje přestěhovat do obýváku, kde tráví většinu času) a navíc se Bessie obává, jestli vůbec dokončí školu, když z jen tak přijede domů a nevypadá to, že by se do ní chtěla zrovna vrátit. Bessie si také postěžuje na Buddyho, který žije na samotě v lese, bez telefonu nebo jiného kontaktu s civilizací a kde s ním bydlel i Seymour, dokud nespáchal sebevraždu. Vypráví mu, že volal Lane, jestli je Franny v pořádku a říká, že zdrojem Franniných potíží je malá zelená a fanaticky nábožná knížka. Zooey jí vysvětlí, že „ta knížka se jmenuje ‚Poutník pokračuje v cestě‘ a navazuje na jinou, co se jmenuje ‚Poutníkova cesta‘ a co s sebou Franny taky všude vláčí, a obě ty knížky si vzala v bývalém pokoji Seymoura a Buddyho, ležely tam na Seymouruvě stole, co si pamatuju.“ Vypravuje, o čem tyto knihy jsou a jaký mají dopad na lidi, tedy i na Franny. Prý se v nich jedná o jakousi modlitbu, kterou když člověk opakuje, dostává se do zvláštního stavu. „Vtip je vlastně v tom, žese ta modlitba dřív nebo pozdějc úplně sama od sebe přesune ze rtů a z hlavy dolů do jednoho centra v srdci a že se z ní v tom člověku stane úkon stejně automatický, jako je tep srdce. A po nějaké době, jakmile se ta modlitba v srdci zautomatizuje, pronikne prý ten člověk k takzvané realitě věcí.“ Nakonec se Zooey oblékne a chce jít do města, protože tam má nějakou schůzku.

Zajde ale do obýváku za Franny, aby se ji snažil přesvědčit, aby aspoň jedla. Povídají si spolu, až nakonec dojde i řeč na jejich bratry. „Tohle je v nás. Jsme prostě zrůdky. Ty dva pacholci si nás hned v mládí pučili a udělali z nás zrůdky se zrůdnými měřítky, v tom je ten fór. Jsme půl žena půl hada, a dokud nebudou půl žena půl hada i všichni ostatní, nedojdem do konce života na minutku klidu.“ Vzpomínají spolu na svá dětství a zážitky z nich. Zooey se snaží odradit Franny od té záležitosti s modlitbou, ale to se jí moc nelíbí a pohádají se a i když se Zooey omluví, Franny pořád pláče. Vyjde tedy z obýváku do bývalého Seymourova a Buddyho pokoje, poprvé po sedmi letech. Pročítá si citáty napsané na stěně a nakonec zvedne telefon a zavolá na telefon do kuchyně. Zvedne ho Bessie, Zooey se vydává za Buddyho a chce mluvit s Franny, která si vezme telefon v ložnici, protože tam má víc soukromí. Chvíli si spolu povídají, ale Franny stejně zjistí, že volá Zooey; ten jí nakonec sdělí, že si klidně může v té své modlitbě pokračovat, omluví se jí, že jí tu modlitbu nechtěl vymluvit, jenom že měl z toho strach. Znovu se skamarádí a ukončí rozhovor. „Když položila sluchátko, zřejmě přesně věděla, co udělá dál. Uklidila kuřácké potřeby, odhrnula přehoz, na němž seděla, shodila trepky a vlezla si do postele. Několik minut jenom klidně ležela a usmívala se do stropu, pak upadla do hlubokého spánku beze snů.“

II. Hlavní postavy:

Jednou z hlavních postav je Franny Glassová, mladá studentka střední školy. Na začátku knihy je to obyčejná holka, jako všechny ostatní, ale v průběhu knihy se její názory, myšlenky a chování mění, což je dáno četbou knihy Poutníkova cesta, která ji dost ovlivňuje. Později je ale člověk přesvědčen, že vlastně ani od dětství neměla jinou volbu a že se to všechno muselo stát.

Další hlavní postavou je Zooey Glass, pětadvacetiletý mladík a bratr Franny, který v příběhu zastává nejen roli staršího a moudřejšího (zkušenějšího) bratra, vysvětluje ale i spoustu skutečností, které se ve společnosti vyskytují a které se jich dvou osobně dotýkají; vysvětluje je jako něco samozřejmého a přitom tuší, že to, k čemu je vedli Buddy a Seymour možná ani tak nebylo na škodu. Zooey se bojí světa východního náboženství a filozofie, tedy toho, v čem byl spolu s Franny vychováván a snaží se tomuto světu uniknout. Přesto je mu jasné, že nikdy nebude jeden z těch lidí tam venku a že bude muset nést toto břemeno celý život, ať už se rozhodne jej přijmout (jako Franny) nebo jej odmítne a bude si hrát na obyčejného člověka. Ví, že jeho život bude jedna velká hra (a fakt, že se stal hercem mu to nijak neulehčuje), přesto má možnost couvnout zpátky. Jeho strach je však větší.

III. Vlastní názor:

Když jsem si tuto knihu půjčila v knihovně, počítala jsem s nějakým příběhem typu Kdo chytá v žitě, něco vtipného, lehkého, studentského a přesto drtivě pravdivého. Proto není divu, že jsem byla touto knihou zklamána. Jakmile jsem se však začetla, nešlo to zastavit.

Děj je vyprávěn velice pozorně, tak, aby se v něm člověk neztratil, neboť velkou roli hraje minulost sourozenců Glassových. Ačkoli jde o dílo spíše filozofické, dotýká se i problémů tehdejšího myšlení, přesto je i dnes aktuální. Typickým je rozhodnutí mladých, co dál; pozůstatky z minulosti a vyrovnání se s přítomností.

IV. Bibliografie:

SALINGER, J.D. Franny a Zooey. Praha: Euromedia group KK 2006.