Povídka Hostinec U Zrcadlové kozy od Jaroslava Seiferta, jehož 100. výročí narození právě vzpomínáme, je z knížky vzpomínek Všecky krásy světa. Zabývá se přátelstvím básníka s dramatikem Janem Bartošem. Odehrává se v Praze a na venkově, nám blízké krajině.V létě, ale často i na jaře jezdíval Jaroslav Seifert za svým přítelem Janem Bartošem do Turnova.V Turnově chodívali na nezapomenutelné procházky jako třeba na Valdštejn nebo až na Hrubou Skálu.Nejčastěji však zamířili podél údolí Jizery k Suchým skalám nebo ke starobylé zřícenině hradu Frydštejn.Cestou míjeli zcela osamocenou hospodu U Zrcadlové kozy.Někdy se tu stavovali.Bartoš požádal vždy o číši bílého vína a suchý chléb.Tvrdil, že tato kombinace je vrcholným požitkem labužníků.
Spisovatele Jana Bartoše poznal Seifert v Devětsilu, ačkoliv Bartoš jeho členem nikdy nebyl.Byl o pár let starší, bližší generaci Čapkově.Tento autor, dramatik a divadelní historik, patřil k nejzajímavějším lidem Seifertova mládí.Uměl skvěle hádat z ruky a velmi odborně sestavovat horoskopy.Jeho přítel, básník Vítězslav Nezval tomuto hádání z ruky propadl a také se to naučil, aby mohl svými schopnostmi ohromovat mladé dívky.Sám Seifert neví proč Bartoš přilnul právě k němu, ale do jeho Vinohradského bytu chodil téměř pravidelně každé úterý po několik let.Bartošovo sídlo, to bylo zcela něco jiného než si lze pod pojmem byt představit.Okna jeho pokojů byla stále zastíněna roletami.Uvnitř se svítilo celý den.Všechny stěny jeho dvou pokojů byly doslova přeplňeny obrazy.Obraz vedle obrazu.Psací stolek a knihovna byl jediný nábytek těchto dvou velkých pokojů.Měl zde několik olejů Navrátila,kresbu děvčete od Josefa Mánesa, také Grunda, Pinkase a Barvitia doplněné o obrazy tehdejších současných malířů, Zrzavého, Kremličky, Špály a Josefa Čapka.Bartoš výtvarnému umění rozuměl, ke každému obrazu měl co říci, jenom před jedním obrazem mlčel, před obrazem mladé ženy v rakvi od Josefa Čapka. Byla to paní Bartošová. Po svatbě sestavil své ženě horoskop, který předpovídal její smrt.Paní Bartošová tehdy hvězdy poslechla a vzala si život.Vždycky, když Seifert vešel do Bartošova bytu, jeho majitel zavřel na klíč a ještě zavěsil na dveře řetěz.To proti nepřátelům, kterých měl víc než dost.Seifert pobýval u něj bytě 2-3 hodiny, pili černou kávu a hodně kouřili.
Bartoš byl člověk nevšední a pozoruhodný, veselý s upřímným smyslem pro komično a grotesku, jako přítel byl dobrosrdečný a družný. Napsal několik dramat.Avšak jedině Krkavci měli na jevišti úspěch. Jaroslav Seifert se dík Bartošovi seznámil s mnoha velmi zajímavými lidmi, např. s básníkem Arnoštem Dvořákem, nebo s pověstným filozofem, buřičem a spisovatelem Ladislavem Klímou.
Své přátelství se Seifertem zpečetil Bartoš jednoho dne tím, že Seiferta ustanovil spoluvykonavatelem své závěti. Bartoš řekl Seifertovi, že se rozhodl odejít dobrovolně a požádal ho, aby se mu to nesnažil rozmluvit.Při této příležitosti mu daroval zlatý medailon se Sv. Jiřím zarámovaný ve filigránské stříbrné krajce.Dnes jej nosí Seifertova dcera.Takto obdarován měl Seifert nepříjemný pocit, že má čekat na Bartošovu smrt, ale stýkal se s ním nerušeně jako dřív. Bartoš mu dokonce přislíbil, že mu sestaví horoskop.
Tato významná chvíle nastala při příští návštěvě Turnova, po slavnosti Božího těla. V hospodě U Zrcadlové kozy ještě uklízeli,ale ochotně vynesli Bartošovi stůl před vchod.Bartoš, jako obvykle, požádal o číši bílého vína a suchý chléb. Poté předal Seifertovi jeho horoskop. Vyčetl mu z hvězd šťastné seskupení rázu uměleckého a milostného. Celý Seifertův život bude ovlivněn ženami až příliš, Seiferta zneklidňují ženy a bude tomu tak i nadále a že se dožije vysokého věku. Na zpáteční cestě od Zrcadlové kozy k Turnovu potkali profesory Nejedlého a Jeřábka a tázali se po původu podivného názvu staré hospody, avšak jasného vysvětlení se jim nedostalo. Seifert již také tento hostinec nikdy nenavštívil.
Časem návštěvy u Bartoše řídly, což bylo z velké části tím, že se Seifert oženil.Po čase je však ještě sblížily Dějiny Národního divadla.To však je nutno vysvětlit.V redakci Práva lidu pracoval již delší čas politický redaktor Jaroslav Jelínek a ten usoudil že je nutné v Praze postavit druhé Národní divadlo.Nápad se zdál šťastný některým umělcům, mezi jinými také Bartošovi a Seifertovi.Začali sbírat peníze, ale brzy zjistili, že je to myšlenka krásná, ale nereálná a zbytečná.A tak pár nasbíraných tisícovek putovalo na vydání Dějin Národního divadla.Dali dohromady autory nejzvučnějších jmen Šaldu,Fischera,Matějčka,Nejedlého a Tilleho.Autoři se dali ihned do práce a velkolepé dílo o osmi svazcích za pár let opravu vyšlo. Seifert se opět začal stýkat s Bartošem. Bartoš svou studii napsal za necelý rok a po jejím vyjití se se Seifertem stýkal jen vzácně. Také mu oznámil, že se spoluvykonavatelem jeho závěti stal Nezval. V roce 1946 Bartoš dobrovolně zemřel. Svou bohatou sbírku obrazů asi tehdy věnoval prezidentu Benešovi. Záhy po jeho smrti se sešli Seifert a Nezval. Nezval rozložil horoskop Jana Bartoše, který asi před rokem sestavil. Nikdy neměl odvahu ho předat. Postavení hvězd v něm předpovídalo Bartošovu blízkou smrt.
27. říjen 2007
4 969×
811 slov
