Stráže na hradě Elsinore v Dánsku spatřily na hradbách ducha. Vypadá jako otec prince Hamleta, který zemřel před dvěma měsíci. Stráže žádají Horatia, mladého šlechtice a princova přítele, aby šel na hlídku s nimi a s duchem si promluvil. Když se duch zjeví, neřekne ani slovo a zase zmizí.
Nový král Dánska
Novým králem Dánska je Claudius, Hamletův strýc, který se právě oženil s Hamletovou matkou Gertrudoou. Claudius dává svolení Laertovi, který je synem jeho komořího Polonia, aby se vrátil do Paříže, a naléhá na Hamleta, aby svlékl smuteční šat.
Hamlet se stále trápí nad otcovou smrtí a je velmi nešťastný, že se jeho matka provdala sotva dva měsíce poté, co ovdověla. Princ touží po smrti a matku zavrhuje slovy: „Křehkosti, jmenuješ se žena.“
Polonius se loučí se svým synem a dává mu rady, jak se má mladý muž chovat.
Strašidelné setkání
Hamlet se mezitím vydá s Horatiem na hradby. Když se nadpřirozená bytost zjeví, promluví k Hamletovi jako duch jeho mrtvého otce. Ten mu poví, že ho zavraždil Claudius, a žádá prince, aby jeho smrt pomstil. Hamlet prosí Horatia, aby toto setkání držel v tajnosti, a říká: „Je více věcí na nebi i zemi, nežli se celé vědě vůbec zdá.“
Hamlet předstírá šílenství
Hamlet se rozhodne nalézt důkaz, že jeho strýc je vinen smrtí jeho otce. Hodlá krále zabít a předstírá, že se zbláznil, aby ho ošálil. Laertova sestra Ofelie, které se Hamlet dříve dvořil, si jeho podivného chování všimne. Řekne o tom svému otci Poloniovi, který si je jistý, že Hamlet trpí láskou k Ofelii.
Králi Claudiovi dělá Hamletovo chování starosti. Posílá pro Hamletovy staré přátele Rosencrantze a Guildersterna a chce, aby zjistili, co se s Hamletem děje.
Hamlet však brzy odhalí, že je vyslal král. Vysvětluje jim, proč je melancholický.
Hamlet připravuje léčku
Hamlet uslyší, že na Elsinoru má hrát skupina potulných herců. Požádá herce, aby do svého dramatu přidali jednu scénu – ta připomíná, jakým způsobem byl zavražděn jeho otec. Jestliže Claudius na tuto scénu zareaguje, Hamlet bude vědět, že je vinen. Princ si pro sebe říká: „…Ta hra je siť. Sám osud mi jidal. V té za svědomí uvízne pan král.“
Hamlet zahání Ofelii
Král s královnou chtějí vědět, zda je to láska, co Hamleta trápí. Zařídí to tak, aby Ofelie zůstala s Hamletem o samotě a aby král a Polonius mohli poslouchat, co si ti dva povídají. Hamlet přemítá o smrti a ptá se, zda je lepší žít nebo zemřít.
Hamlet zavrhuje Ofeliinu lásku krutými slovy a Ofelie v zoufalství naříká, jak se změnil.
Král naní ví, že to, co Hamleta mučí, není láska. Podezírá prince z přípravy nekalých plánů a rozhodne se ho poslat do Anglie.
Hra ukáže
Předtím, než začne představení před královským dvorem, radí Hamlet hercům, jak mají hrát své úlohy.
Hamlet při představení pozorně sleduje reakce Claudia a své matky. Gertruda poznamená: „Ta dáma příliš mluví, mám ten dojem.“ Ale Claudius je znepokojen. Když hra dospěje k okamžiku, kdy je král otráven, Claudius představení přeruší. Vyděšen a s vinou ve tváři vyběhne ze síně. Hamlet je nyní přesvědčen, že Cladius jeho otce zavraždil, a je odhodlán k pomstě.
Možnost zabít krále
Král si nyní uvědomuje, že Hamlet o jeho vražedném činu ví. Claudius se o samotě pokouší modlit o odpuštění, ale nedaří se mu to. Hamlet ho vidí samotného, ale nevyužije šance, kdy ho může zabít. Kdyby královy modlitby byly vyslyšeny, říká si Hamlet pro sebe, Cladius by mohl nalézt odpuštění a netrpěl by v ohni pekelném.
Polonius za závěsem
Gertruda si chce s Hamletem promluvit, a proto pro něj poslala; souhlasí s tím, aby se Polonius při tomto rozhovoru schoval za závěsem, a mohl ho vyslechnout. Hamlet s matkou mluví tvrdě, vyhrožuje jí, a Polonius vykřikne, protože se bojí o její bezpečnost. Hamlet si myslí, že to vykřikl král, vytáhne meč a přes závěs bodne. K nohám mu padne mrtvý Polonius.
Královna, přesvědčená, že její syn je šílený, oznamuje králi, že Polonius je mrtev. Claudius ví, že rána byla určená pro něj, a okamžitě posílá pro Hamleta do Anglie.
Ofeliino šílenství
Nedlouho po Hamletově odjezdu do Anglie je jisté, že se Ofelie zbláznila – přisla o otce a o Hamletovu lásku. „Když strasti jdou, ne po jedné, leč v houfech se na nás valí.“ podotýká Claudius.
Laertes, který se doslechl o smrti svého otce, spěchá zpět do Dánska. Ofeliino šílenství ho zdrtí. Ofelie rozhazuje květy, zpívá a nevnímá své okolí.
Claudius nabádá Laerta k pomstě
Claudius přesvědčí Laerta, že vinu za Poloniovu smrt i za Ofeliino šílenství nese Hamlet. Když přinese posel zprávu, že Hamlet neodplul do Anglie, ale že se vrací ke dvoru, Claudius s Laertem připraví plán, jak ho připravit o život.
Claudius poradí Laertovi, aby vyzval Hamlete na souboj. Ten souhlasí, ale říká, že kromě toho i otráví hrot svého meče. Aby ještě víc pojistil Mamletovu smrt, rozhodne se Cladius, že vlije do poháru, z něhož bude Hamlet při souboji pít, jed.
Smrt Ofelie
Královna oběma sděluje, že Ofelie utonula. Laertes je ještě odhodlanější k pomstě.
Na hřbitově
Hamleta při jeho návratu na Elsinore potká u hřbitova za městem Horatio. Hrobníci tu kopou čerstvý hrob. Hamlet se s nimi dá do řeči a dozví se, že jedna z vykopaných lebek patřila Yorickovi, dvornímu šaškovi jeho otce. Připomene mu to šťastnější časy.
Horatio a Hamlet zjistí, že hrobníci připravují hrob pro Ofelii. Hamlet se vyzná z lásky k Ofelii, ale Laertes trvá na tom, aby se souboj konal.
Souboj
Začíná šermířský souboj, při němž jsou v potyčce oba soupeři postupně škrábnuti otráveným kordem. Královna pozvedne pohár s vínem určeným pro Hamleta, a než ji Claudius stačí zadržet, napije se a umírá. Hamlet vezme otrávenou zbraň a krále zabije.
Hamletova smrt
Umírá Laertes a je jasné, že také Hamlet je blízko smrti. Horatio se chce napít otráveného vína, aby mohl umřít spolu s ním, ale Hamlet říká, že musí zůstat na živu , aby mohl vyprávět tento příběh a očistit tak jeho jméno.
Než zemře, jmenuje Hamlet mladého norského prince Fortinbrase svým nástupcem na trůn. Hamlet vydechne naposledy v Horatiově náručí a Horatio mu dává poslední sbohem.
V tomto okamžiku přijíždí Fortinbras z Polska, s hrůzou hledí na místo zkázy a na konci vzdává Hamletovi hold.
Horatiovo sbohem:
Teď puká ušlechtilé srdce, Dobrou noc, můj něžný princi.
POSTAVY:
Hamlet je jednou z nejsložitějších postav W. Shakespeara. Někdy je jemný a přemýšlivý, na mnoha místech v tragedii však ukazuje hořkost a krutost – zvláště své matce a Ofelii. I když ho vidíme jako citlivého člověka, který hluboce přemýšlí o smyslu života, dovede být i muž činu. Svou pomstu připravuje i provádí zcela bezohledně, aby dosáhl svého cíle, předstírá, že je šílený. Hamletovo chování je často podivné a neovladatelné, dokonce se omlouvá Laertovi za to, že byl „trápen rozrušením“ a viní z něho své „šílenství“. Hamlet má divoké výkyvy nálad. Je statečný v boji, čestný a přímý. Je věrný a poctivý muž, z něhož by podle Fortinbrase, byl dobrý panovník. Je to velmi zajímavá postava. Byl doopravdy šílený? Nebo to jen předstíral? Jeho krutost k Ofelii a necitelný postoj ke smrti Polonia by se snad daly omluvit, jestliže byl opravdu blázen. Hamleta člověk jen těžko chápe a mnoho učenců se snažilo vysvětlit jeho protikladné chování. Proto je jednou z nejzajímavějších postav, které Shakespeare vytvořil.
Ofelie je krásná, hodná a něžná. Je to nevinná dívka a poslušná a milující dcera, ochotná chovat se podle rad a příkazů svého otce. Když se však setká s Hamletem, není pochyb o tom, že ho vroucně miluje. Hamlet pak její lásku odmítne a ona v zoufalství lituje sebe i jeho. Příčinou Ofeliina šílenství je Hamletovo odmítnutí a smrt jejího otce. Ofelie se stane žalostnou postavou, která nosí květiny a zpívá písně o ztrátě milované osoby. Její mysl se prostě nedokáže vyrovnat s neštěstím, které ji postihlo.
Polonius je už starý člověk., ale zastává vysoké místo na královském dvoře. Je otec Laerta a Ofelie. Hrozně rád mluví – s kýmkoli, kdo je ho ochoten poslouchat. Hamlet ho považuje za starého blázna. I když je tak upovídaný – tak jako mnoho starých lidí – některé jeho postřehy jsou moudré. Přikázání o tom, jak se má chovat a oblékat šlechtic, jsou velmi rozumná. Říká: „Pěkně se šať, vždyť na to máš, leč nikdy se nešať výstředně! A byť i draze, vždy nenápadně. Šaty dělají muže …“
Gertruda naní špatná žena, je jenom nestálá. Po smrti svého muže drží smutek jen krátce a její uspěhcné manželství nese Hamlet těžce. Zdá se, že ho připravila o víru v ženskou věrnost. Gertruda se dá snadno ovládat a je dosti sobecká, ale projevuje cit pro Ofelii i pro lásku svého syna – přestože mu nerozumí. Claudius poznamenává: „Jeho matka se, pohříchu, v něm vidí.“ Gertrudina poslední slova jsou výkřikem k Hamletovi.
Claudius zabil svého bratra, protože se chtěl sám stát králem a oženit se s bratrovou ženou. Je to špatný člověk, který je odhodlán zavraždit i Hamleta, jen aby si udržel trůn. Ale i tak jako i mnoho Shakespearových darebáků není ani on naprosto zlý a špatný: cítí výčitky svědomí za to, co udělal. Pokouší se modlit o odpuštění, ale ví, že je to marné. Má soucit se šílenou Ofelií, ale jeho špatné vlastnosti převažují ty dobré. Je to člověk, který je příčinou této trgédie.
28. srpen 2007
8 461×
1524 slov
