Odeon, Praha 1983, 4069 publikace
(knihovna)
Shakespeare William se narodil 23. 4. 1564 a zemřel 23. 4. 1616. Byl to anglický dramatik a básník, nejvýznamnější představitel alžbětinského divadla. Narodil se ve Stratfordu-upon-Avon, 1588 se usadil v Londýně jako autor her, od roku 1594 působil jako herec a dramatik skupiny Služebníků lorda komořího, později Králových služebníků. Stal se částečným vlastníkem divadla Globe (Zeměkoule) a později i Blackfriars (U černých bratří). Jeho kariéra skončila v roce 1613, kdy se vrátil do Stratfordu. Ačkoli datace jeho her je nejistá, lze jeho dramatické dílo rozdělit do čtyř období. V prvním, raném období (1590 – 93), převažují historické hry (3 díly Jindřicha VI., Richard III.), které čerpají z anglických kronik, a rané komedie (Komedie omylů, Zkrocení zlé ženy, Dva veronští páni, Marná lásky snaha), napodobující klasické vzory. V druhém období, období zrání (1594 – 1600), napsal romantickou tragédii o zmarněné lásce veronských milenců Romeo a Julie, historické hry Richard II., Jindřich IV., Jindřich V. a optimistické komedie Sen noci svatojanské, spojující motivy lásky a lidové mýty, a Kupec benátský o vítězství rozumu a lásky nad zatvrzelostí a necitlivostí, dále pastorálu Jak se vám líbí, Večer tříkrálový o záměnách lásky i totožnosti, Mnoho povyku pro nic a Veselé paničky windsorské. Třetí období (1601 – 08) bylo obdobím velkých tragédií a tragikomedií, kdy Shakespearovo charakterizační umění dosáhlo vrcholu: Hamlet vychází z tragédie pomsty, avšak důraz je v něm položen na mravní dilema hlavního hrdiny, jenž má zabít vraha svého otce; Othello ukazuje, jak intrikami lze i v čestném člověku probudit slabiny a vášně, které vedou k spáchání zločinu; hrdinou tragédie Macbeth je muž, kterého k zločinu přivede jeho vlastní ctižádost; Král Lear odhaluje nemilosrdnou ziskuchtivost, jejíž obětí se stává starý pošetilý král, neschopný rozeznat dobrotivé a milující srdce své nejmladší dcery; Troilus a Kressida je satira na válku a zradu lásky; Dobrý konec všechno spraví a Půjčka za oplátku patří mezi tzv. problémové hry (hořké komedie). Ve čtvrtém období (dramatické romance) vznikly hry Perikles, Cymbelín, Zimní pohádka, Bouře a Jindřich VIII., v nichž Shakespeare uplatnil nové dramatické postupy. Některé z těchto pozdních her byly psány ve spolupráci s jinými autory. Ze Shakespearovy poezie je nejvýznamnější soubor 154 sonetů, adresovaných zčásti mladému příteli, zčásti tajemné černé dámě. Tematický záběr je široký, od kontemplací o času a nesmrtelnosti až po ostrou společenskou kritiku. Zneuctění Lukrécie je hrdinská výpravná skladba s antickým námětem, Venuše a Adonis je lyrickoepická báseň inspirovaná Ovidiovými Proměnami. Elegie Fénix a hrdlička předjímá metafyzickou poezii.
Romeo – šestnáctiletý mladík, který upřímně miluje Julii a je odhodlaný obětovat pro ni vše, MontekJulie – čtrnáctiletá, chytrá, statečná, citlivá, sličná, oddaná dívka, která bojuje o právo na lásku, na nezávislý život a samostatné rozhodování, KapuletovaMontekové x Kapuleti – rodiny milenců, neústupné a nechápající, zaujaté svým vzájemným nepřátelstvím Tybalt – Juliin bratranec, rváčMerkucio – Romeův přítel, výmluvný a vtipnýJuliina chůva – lidová postavaBenvolio-synovec Montéků a přítel RomeůvTento příběh o tragické lásce dvou milenců – Montekova syna Romea a Julie Kapuletové - zná snad každý dospělý člověk. Odehrává se v 16. století (období vrcholné renesance) v italském městě Verona. Pojednává o nepřátelství, vzájemné zaujatosti a nenávisti obou rodů, která vyvrcholí sebevraždou obou milenců.Romeo se seznamuje na slavnostním plese Kapuletových s Julií, slibuje ji věrnou lásku. Otec Lorenzo (Vavřinec) je na Romeovu žádost tajně oddává ve své cele. Jednoho dne se Romeo střetává s Tybaltem, nechce však zabít svého příbuzného a nereaguje na jeho provokace. Merkucio ho brání a Tybalt Merkucia v souboji probodne. Romeo pomstí Merkucia tím, že zabije Tybalta. Romeo je odsouzen k vyhnanství, utíká do Mantovy. Mezitím je připravován sňatek Julie s hrabětem Parisem, Julie se vzpírá, otec jí hrozí vyhnáním. Otec Lorenzo jí nabízí uspávací jed, který způsobí zdánlivou smrt. Vysvětlující zpráva se k Romeovi nešťastnou náhodou nedostane, ale Romeo se od sluhy Baltazara dozví o „smrti“ Julie. Nešťastný Romeo odjíždí do Verony, v rodinné hrobce Kapuletů zabíjí truchlícího Parise a otráví se. Julie procitne a spatří mrtvého Romea, probodne se jeho dýkou. Teprve nad hrobem obou milenců uzavírají oba otcové mír. Příběh Romea a Julie je stále aktuální tím, že se v něm střetává láska, nenávist a její důsledky. Příčinou tragédie je lidská vášeň (rodová zášť) a náhoda (posel nedošel včas). Vyšší vrstvy – Julie, Romeo – promlouvají formou poezie, nižší vrstvy – chůva – formou prózy. Zajímavé jsou komické prvky – mluva chůvy, neschopnost vyjádřit se jednoznačně nebo například využití kontrastu den – noc; světlo – stín; poezie – próza; vysoký styl – lidová mluva;Drama Romeo a Julie se mi velmi líbilo, viděla jsem i filmové zpracování z roku 1998. Film byl zajímavý tím, že děj byl zasazen do současnosti a přesto se mluvilo ve verších. Američané vsadili na lamače dívčích srdcí Di Capria a i když nepatří mezi mé oblíbené herce, myslím si, že svou roli ztvárnil velmi dobře. Dále jsem zhlédla snímek Romeo a Julie od italského režiséra Franca Zeffirelliho, který je věrný Shakespearovým předlohám a myslím si, že přestože od jeho zfilmování uplynulo přes třicet let, je stále nejlepší.
15. únor 2008
4 309×
811 slov
