Skácel, Jan - Metličky

Básník a publicista. V mládí prošel různými povoláními. Po válce vystudoval filozofickou fakultu a působil jako kulturní redaktor v tisku a v rozhlase. V období tzv. normalizace měl pro své nekonformní politické postoje ztížené existenční i publikační možnosti.

Jeho reflexívní lyrika patří k vrcholům naší poválečné poezie ( Kolik příležitostí má růže, Co zbylo z anděla, Hodina mezi psem a vlkem, Smuténka, Metličky, Dávné proso, Kdo pije potmě víno ). Psal i verše pro děti (Jak šel brouček na vandr, Pohádka o velkém samovaru ) a nápadité lyrické prózy ( Jedenáctý bílý kůň ).

Sbírky: Chyba broskví, Oříšky pro černého papouška, Talisman, Dvanáct sonetů pro starou lásku, Nepatrné requiem, Tratidla, Odlévání do ztraceného vosku vyšly v samizdatu nebo v zahraničí.

Metličky
Útlá knížka Skácelovy vyzrálé lyriky vznikala v letech politického tání a navazovala na sbírku Smuténka. Vážná zamyšlení jsou motivována dvěma citáty, Z nich první biblickým jazykem připomíná vratkost lidského štěstí, druhý definuje pocity úzkosti jako součást lidského údělu.

První cyklus sbírky je novodobým protějškem Hřbitovního kvítí,a jeho překvapivé pojmenování „Toto se nenazývá“ pochopíš s Máchovou definicí: „…to smrtelný je mysli sen, toť, co se „nic“ nazývá“. – Mrazivý pocit opuštěnosti dýchne už z první básně „Hřbitov v prosinci“. Proč uhýbat? Smrt je jen součástí věčného koloběhu a jen člověk ji zakrývá pozlátkem (Smrt pohřebního vozu). Báseň „ Snímání posmrtné masky“ vysvětlí název sbírky: „Metličky, Košťátka na hrobech z trávy.“

Natrpklá příchuť některých básní má své dobové průsvitky.
Statečně hledá básník pravdu, tu „rybu, která chodí po mostě“. A smysl veršů nazvaných „Život“? Jsou věnovány německému básníkovi Hőlderlinovi, kritickému ke své zemi a trpícímu rozporem mezi světem ideálním a skutečným. Mužna je i autorova „Řeč“.

Jako pohlazení jsou verše věnované venkovu jižní Moravy a Vysočiny (Vypočítávání senoseče, Úroda kolem Tasova, Lámání kukuřice) – nejednou s dělným úsilím o uchování nedotčenosti přírody.

Závěrečný cyklus odráží pobyt ve Vietnamu, „krajině vyklizené válkou“. Nesoudí . Mlčky stane nad pahorkem padlých, které ani hanojští kohouti neprobudí.