Smith, Wilbur - Řeka bohů I., II.

První díl pojednává o dění ve starověkém Egyptě v okolí Nilu –pro Egypťany posvátnou řekou, jejíž bohyní byla Happi.
Velký lev Egypta Intef a jeho otrok, nadaný Taita, o němž je známo, že je eunuch, jsou pověřeni stavbou faraonovy hrobky. Ten o svátcích Osirise přijede z Elefantiny do Théb, aby zkontroloval, jak práce pokračuje. Zamiluje se do krásné paní Lostris ( Intefovy dcery ), která ovšem bezmezně miluje Tana pána Haraba. Musí si vzít faraona proti své vůli. Jediné, co ji těší je, že si od svého otce vyžádá jako svatební dar otroka Taitu. Faraon Mamos pověří Tana povinností zatknout všechny bandity v okolí pouště do příštích svátků, jinak zemře. Tento úkol se zdá být nad Tanovy síly, ale on si za Taitovy vydatné pomoci vede dobře. Zjistí, že za vším je Intef, ale je velice těžké mu to dokázat. Nakonec zatkne všechny velitele banditů, kteří svědčí proti Intefovi. Mamos rozhodne o popravě všech zločinců, ale Intefovi se podaří uniknout. Za vymícení zla získá Tanus titul Velký lev Egypta. Mimo to je stále velitelem nilských flotil.
Po čase se královně Lostris narodí syn, který je zplozen z lásky Lostris a Tana, ale o pravém otci ví pouze královna a Taita. Po Horním království se začne šířit zpráva o nezvaném tyranovi Hyksósovi, který v neuvěřitelné rychlosti ovládá Dolním království. Mamos se rozhodne utkat s ním, ale vše je marné. Při bitvě přijde o život. Hyksós má vozy tažené neznámími zvířaty ( koňmi ) a má velkou převahu. Vše o bojové strategii Egypťanů mu prozradil Intef, který s ním zpolupracuje. Intef později umírá po souboji s Taitem, když se naloďují k odplutí proti proudu řeky. Královna ví o Taitově schopnosti vidět do budoucnosti a požádá ho o věštbu. Ta zní jasně: musí se vydat proti proudu Nilu, až na místo, kde se spojují dvě ramena Bílý a Modrý Nil, aby se zachránili. Mumifikované tělo faraona musí vzít s sebou. Před odjezdem zajme Taita několik Hyksósových koní a také si prohlédne vozy, aby je později mohl sám sestavit. Vozy mají pevné postranice, za kterými jsou bojovníci téměř neporazitelní. Zdá se ale, že vozy jsou příliš těžké. Kdyby byly lehčí mohou jet ještě rychleji. Hyksós měl kola ceá dřevěná, ale Taita nechal vnitřní část prázdnou. Lostris porodila ještě dvě dcery, které jsou důkazem lásky mezi ní a Tanem. Taita to odůvodní snem, ve kterém duch zemřelého faraona oplodnil královnu. Tam, kde byl konečně cíl jejich cesty, začali kopat faraonovu hrobku do skály. Za to, že mohli pohřbít faraona do hrobky museli pomoci etiopskému králi v bitvě, při které padl Tanus. ( Při pohřbu Taita těla záměrně vyměnil, do královské hrobky uložil Tana a do prosté hrobky dal faraonovo tělo. Pokládal to za poslední službu Tanovi. ) Lostris nechala korunovat na faraona Tamose svého dospělého syna Memona, který rozhodne, že jsou připravení vrátit se domů. Jednotky na vozech, pěší útvary i lodní flotily jsou tak silné, že se jim podaří Hyksóse svrhnout z trůnu.
Taita je nejen výborný astrolog, umělec a píseř, ale také lékař, proto poznává, že Lostris je velice nemocná. Brzy Lostris opravdu umírá. Taita osobně navrhne její hrobku, kterou vymaluje výjevy z královnina života a do malá díry ve stěně uloží svitky, které vypráví o prožitém životě a útrapách, které ji potkaly.

Druhý díl vypráví o tom, jak Nicholas Quenton-Harper a Royana Al Simma hledají ztracený poklad faraona Mamose.
Duraid Al Simma se svou ženou Royanou luští sedmý svitek, nalezený v pohřební hrobce Lostris, a přemýšlí, kdo by mohl sponzorovat jejich expedici. Mají čtyři jména, ale jen jedno připadá v úvahu. Je to sir Nicholas Quenton-Harper, dávný Duraidův kamarád. Při luštění svitku je přepadnou tři muži. Royana uteče, ale Duraid zůstane v pracovně, kterou lupiči svitku zapálí. Duraid se doplazí do bazénku, kde ho nachází jeho žena, ale v zápětí umírá. Royana ví, co má dělat. Musí vyhledat sira Nicholase. Odjíždí tedy do Anglie, kde bydlí nejen její matka, ale také Nicholas.
Nicholas souhlasí s expedicí do údolí řeky Abbay, ale Royanu se stále pokouší někdo zabít. Při jednom takovém pokusu, kdy jede Royana se svou matkou v autě, je vytlačí nákladní auto ze silnice a Royana si všimne znaku na autě. Je to znak firmy Pegasus Exploration. Když sežene Nicholas potřebné lidi i dokumenty, mohou odletět do Etiopie. Expedici nemohou použít jako důvod k cestě kvůli nebezpečí, a tak se spojí s Borisem Brusilovovem a jeho ženou Tessay. Chtějí podniknout hon na dik-dika, kterého viděl jen Nicholasův pradědeček.
V údolí Abbay je klášter, ve kterém mají mniši posvátné místo, kam smí jen vysvěcení kněží. Nicholas chodí deně na lov a bere s sebou také Royanu. Jednou, když vzali také Tessay, zajali je ozbrojení muži a odvedli je do tábora shufa. Mek Nimmur velitel shufů a Nicholas byli dávní přátelé, a tak se jim dostávalo velké péče a druhý den je Mek odvedl zpět k řece, protože v klášteře byla velká slavnost, na kterou se také chystali. Tassay a Mek se do sebe zamilovali. Po návratu do tábora se Nicholasovi podařilo ulovit dik-dika. Ten mu ovšem spadl do řeky, a tak se vrátil s muži, aby ho dostal nahoru. Nicholas věděl, že takovou výšku nevyleze, proto ho museli pomocníci vytáhnout. Lano se ale zaklínilo a jak muži tahali, přeřezalo se a Nicholas padal do řeky. Proud ho unášel dlouho. v jednom místě si všiml, že ve skále jsou otvory. Když ho konečně voda vyplavila na mělčinu, byl v bezvědomí. Našel ho jeden z mnichů.
Royana i Nicholas toužili prozkoumat místnost v klášteře. Příležitost se jim naskytla o svátcích, kdy všichni odešli z kláštera k řece. Když vešli dovnitř, odhalili stélu, na kterou Taita zapsal rozluštění záhady kolem hrobky, a spatřili také sarkofág s tělem. Oba vše zdokumentovali, vyfotili a úhlem na papír obkreslili.
Ve zmatku se Tessay Borisovi ztratila, aby mohla být s Mekem a pak s ním utekla. Když se to Boris dozvěděl, měli už dobrý náskok, ale on je stále pronásledoval. Mak ho po dlouhém boji zabil.
Nicholas s Royanou se konečně mohli začít věnovat hledání hrobky. Zjistili, že hrobka musí být v místě, kde jsou ve skále vytesané otvory, a domnívali se, že poklad je pod vodní hladinou a že je potřeba postavit přehradu. Věděli dobře, že Pegasové je stále sledovali. Přepadli tábor a ukradli vše, co souviselo s hrobem. Nicholas a Royana byli naštěstí mimo obydlí, jinak by byli určitě mrtví. Rozhodli se, že odjedou domů, kde si připraví vše potřebné pro kopání hrobu.
V Anglii zjistili, kdo stojí za firmou Pegasus. Byl to Němec Gotthold von Schiller, jeden ze zbývajících tří lidí, kteří figurovali na seznamu Duraidových sponzorů expedice. Věděli také, že bývalý spolupracovník Royany z muzea v Káhiře Nahoot Guddabi spolupracuje s von Schillerem. Dalšími dvěma komplici byli Jake Helm a Tuma Nogo. Royana a Nicholas si zajistili všechny potřebné věci a chystali se znovu do Etiopie, aby Guddabi s von Schillerem nenašli hrobku dřív. Spojili se s Tessay a zajistili si pomoc Mekových mužů a mnichů při stavění hráze. Věděli, že musí vše stihnout, než začne období záplav.
Podařilo se jim postavit hráz, ale museli překonávat další důmyslné nástrahy moudrého Taity. Von Schiller zjistil, že ho Guddabi nedokáže dovést k pokladu, proto sledovali každý jejich krok. Schiller za pomoci Helma a Noga ukradl stélu z kláštera a také tělo, které mniši považovali za těto svědce, ale Schillerovi, Nicholasovi i Royaně bylo jasné, že je to tělo faraona Mamose, které Taita vyměnil a že v hrobce místo faraona leží Tanovy ostatky.
Když se konečně podařilo Nicholasovi a Royaně najít hrob, zjistili, že je to jen taková malá návnada a že čísla a nápisy na stéle vedou k nalezení pravého hrobu. Začali spřádat informace a zkoušeli podle nich zasouvat obrazy v galerii. Strop se začal řítit. Po několika chvílích byla v místnosti spoušť a tolik prachu, že se tam nedalo dýchat. Při odklízení objevil jeden z mnichů skrytý otvor se schodištěm, které skrývalo bludiště. Oba rychle pochopili, že řešení je samozřejmě na stéle. Po několika chybných krocích si uvědomili, že Taita byl také mistr baa – hry, která je podobná šachům. Po dalším bloudění konečně přišli do správného konce bludiště. Když odkryli dláždění, zjistili přítomnost dalších schodů. Sestoupili do síně a užasli nad krásou hrobky. Měli už však málo času, proto stihli odnést jen nepatrnou část věcí. Koruny, ushabti Taity a také sarkofág, který měli za práci slíbený mniši. Vše odnesli do kláštera.
Helm a Nogo mezitím bojovali s Mekovými muži. Von Schiller se rozhodl, že se podívá do hrobky. Vzal s sebou pouze mnicha, který mu poskytoval po celou dobu informace, a Guddabiho, který rozuměl Egyptskému umění. Nicholas vědel, co Schiller dělá, a tak spěchal, aby rozbořil hráz. Voda zaplavila celou štolu a Schiller, Guddabi a mnich zůstali v hrobce.
Bohatství odvezli z kláštera po řece. Helm je nechtěl nechat utéct, a tak je pořád pronásledoval. Nicholasovi a Royaně se naštěstí podařilo odletět. Nad Egyptem je překvapilo letadlo egyptské vlády. Nicholas pochopil, že Royana chce vše dát muzeu v Káhiře, a proto si schoval nějaké věci v letadle na záchodě.
Po čase volal Nicholas z Anglie Royaně do Káhiry. Miloval ji, a tak ji požátal o ruku. Před zahájením výstavy pokladů z hrobky se Nicholas setkal s Tassay a Mekem. Mek se stal ministrem obrany. Všichni byli konečně šťastní.