Slovo Antigoné se mi zdálo, hned jak jsem ho viděl, strašidelné. Právě proto jsem se rozhodl, že vyzkoumám, co za tímto výrazem vězí a tuto divadelní hru od antického spisovatele Sofokla,který patřil mezi nejznámější spisovatele antiky a napsal například díla Král Oidipús nebo Élektra a samozřejmě Antigoné, si přečtu. Možná, že jsem se tak rozhodl i proto, že mě zajímalo, jaký je rozdíl mezi dnešním a antickým dramatem.
V tomto sófoklosově díle vystupuje celkem pouze deset postav: dva poslové, věštec Teiresiás, hlídač, syn thébského krále Kreónta a jeho ženy Eurydíké, Haimón – sestra Antigoné Isméné a v hlavní roli se zde představí dcera thébského krále Oidipia – Antigoné.A právě její chování mě velmi zaujalo.
Antigoné měla bratra, který byl zabit ve válce. Nový král Théb zakázal jeho tělo pohřbít, a ten, kdo tento zákaz poruší, bude bez milosti usmrcen. Tomu se (ovšem) Antigoné nepodřídila a svého bratra i přes tento králův zákaz pohřbila. Její chování se mi zdá velmi hrdinské. Nevím, zdali by se sám král nesnažil i přes nějaký zákaz pohřbít někoho ze svých blízkých, měl-li by k němu nějaký vztah, jako měla například Antigoné ke svému bratru. Král jako neomezený vládce a panovník svého postavení zneužíval a odmítal i základní pravidla úcty k zesnulým, domníval se, že může všem přikazovat a zakazovat, jak se mu zlíbí.
Když se ke králi doneslo, že Antigoné svého bratra opravdu pohřbila, ze začátku tomu ani nechtěl věřit, ale nakonec si Antigoné zavolal k sobě. Antigoné vše přiznala, nic nezapírala , byla na svůj čin hrdá. Vše přiznala a řekla:
„Chceš něco víc než vzít a zabít mne ?
Nač váháš tedy? Nelíbí se mi
z tvých řečí nic a též si nepřeji,
by se mi někdy něco líbilo;
a tobě protivno, co činím já.
Však čím bych došla slávy slavnější
než tímto, že jsem bratra pohřbila ?“
Podle mě měla naprostou pravdu, protože jak už jsem řekl, král si asi tak úplně neuvědomoval, jakým je špatným králem a jak jedná. A Anigoné mu to jako první a bohužel skoro poslední řekla. Zachovala se podle mě tak, jak by se každý slušný člověk měl zachovat. Nakonec byla ovšem Antigoné odsouzena a hlídačem byla vložena do kobky v horách, kam ji nechal vrhnout thébský král a měla tam být nechána napospas přírodě. Hlídač ji tam tedy uvěznil a zamkl a zajistil kobku. Ale při odchodu zvítězilo jeho srdce a svědomí mu nedovolilo vykonat tento krutý trest. Nedovedu posoudit, zda to bylo láskou k Antigoné nebo se chtěl ukázat před svými poddanými jako hrdina. Pustil ovšm Antigoné z kobky, čímž se protivil královu příkazu.
Mezi tím se ovšem králův syn dozvěděl o osudu Antigoné a strašném činu svého otce a zavraždil se. Taktéž manželka krále se doslechla o jeho činu a vzala si život. Král tedy zůstal sám a možná, že si konečně uvědomil, jak strašný skutek je zákaz pohřbít svého blízkého .
Tato divadelní hra se mi líbila, ale verše, alespoň v českém překladu, byly psány zvláštním způsobem – často se totiž nerýmovaly. Nerozumím, proč autor zvolil právě tento způsob, možná to vyplývá ze stáří tohoto díla. Příběh ukázal jako jedinou zápornou osobu pouze krále Kréonta. Kladně mě překvapilo chování hlídače, o němž jsem předpokládal, že bude na straně krále. Chování mě ovšem překvapilo i u manželky a syna krále, který neměl sice Antigoné rád ale velmi hrdinsky (možná i zbytečně) se přimluvil za její život a zabil se kvůli ní.
3. duben 2008
4 847×
563 slov
Když už něco dáváš na net pro ostatní, piš aspoň pravdu ;)...