Sofokles - Král Oidipús

Hl. postava Oidipús (král thébský)
Vedl. Postavy: Laios (král)
Iokasté (královna,matka krále Oidipa později i jeho žena)
Kreón (Iokastin bratr)
Teiresiás (věštec)
Polybos (král korintský)

Věštba určila králu Laiovi, že ho vlastní syn usmrtí a ožení se s jeho manželkou, svou matkou.Proto narozeného syna nechal dát pohodit v lese s probodnutýma nohama na hoře Kithariónu.Otrok, který to měl provést, ho odnesl pastýři korintského krále. Král Polybos neměl vlastní děti, a proto ho přijal za svého. Dal mu jméno Oidipús, což znamená „s opuchlýma nohama.Vychoval ho, ale když mu při hostině opilý přítel vytknul jeho původ, odebral se Oidipús do delfské věštírny, aby se otázal na své rodiče.Cestou nevědomky zabil Laia, svého otce.Nedaleko Théb rozluštil záhadu Sfingy a osvobodil město od nestvůry. Za odměnu dostal královský trůn a ruku ovdovělé Iokasté. Zatím však nevěděl, že je jeho matkou.Po několika letech postihl Théby strašný mor. Tím začíná Oidipova tragédie.Oidipús zjistí, že mor bude sužovat Théby do té doby, dokud bude žít vrah krále Laia.Pouští se do pátrání a věštec Teiresiác mu naznačí pravdu. On jej v hádce vyhostí z paláce. Za vším vidí svého švagra Kréóna, který se chce, dle svého mínění, zmocnit trůnu.Z toho důvodu se pouští do hádky i s Kéónem.Po dalším pátrání zjišťuje, že vrahem je zřejmě on sám.Vyslýchá muže, který viděl Laiovu vraždu. V tom okamžiku se objevuje křesťanský pastýř, který mu přináší zprávu o smrti Polyba,otce jež ho vychoval, a možnosti usednout na jeho trůn.Oidipús má strach z návratu domů, neboť se obává naplnění věštby.Při setkání s thébským pastýřem se dozvídá celou pravdu o již vyplněné věštbě.Vlastní Oidipova matka a zároveň manželka se ve svém pokoji oběsí.Oidipús, když vidí co způsobil se oslepí, aby neviděl následky, své kletby.Usmíří se se strýcem Kréónem a po čase je vyhoštěn z Théb.

Autor

Sofokles (496 př. n. l. až 406 př. n. l.), rodák z Kolónu u Athén, prožil svůj život v období po perských válkách, kdy toto město bylo na vrcholu rozkvětu.Na athénské jeviště vystoupil poprvé v roce 470 př. n. l. a již o dva roky později porazil v soutěži dramatiků Aichyla. Jeho přínos k vývoji starořeckého divadla spočívá mj. v rozvinutí množství scénické výpravy, v odstoupení autora od povinností součastně hrát, v rozšíření počtu členů v sboru a především v zavedení třetího herce. Velmi významným zásahem do tradice pak byla také skutečnost, že se vzdal skládání dějově svázaných trilogií a svá dramata pojal jako jednotlivé uzavřené celky. To pomohlo zvýšení dramatické hutnosti děje.Napsal 123 dramat z nichž máme jen 7 tragédií.