V prvním desetiletí 20. století se kritikou a prvky anarchismu projevuje generace buřičů. Seskupují se okolo časopisu Nový kult, většina členů byla omladina, někteří byli vězněni. Podle sfér zájmů můžeme rozdělit čtyři skupiny: anarchisté (S.K.Neumann, F.Šrámek), tuláci (K.Toman), konkrétní soc. kritika (P.Bezruč), protiválečné hry (V.Dyk, F.Gellner). Spolu s výtvarníky vytvořili Almanach na rok 1914, chtěli vytvořit českou kulturu.
Obsah
V malém městě se má konat sjezd bývalých abiturientů. Paní Hlubinová, žena papírníka a spořádaného maloměšťáka, to zatajuje před svým mužem. Hlubina byl totiž kdysi premiantem a měl vyšší touhy, než se stát maloměšťákem, ale stal se jím a žena přikládá velký díl viny také sobě. Do bytu v Hlubinově nepřítomnosti přijde se svým synem bývalý nejmilejší Hlubinův kamarád Roškot. Bydlel kdysi v tomto domě nad hlučící řekou, kouřívali spolu z jedné dýmky. Dcera Hlubinova SLávka jim namluví, že otec je duševně nemocný. Na návod matky, že nemá otci připomínat minulost, vystrnadí je z bytu. Hlubina však ví o sjezdu a zúčastní se ho nejen sám, ale i se svou ženou, jíž chce veřejně poděkovat za to, že uspořádala jeho život. Slávce je líto, když vidí, jak je otec střízlivý. Domnívala se, že si otec uschoval neporušený koutek mládí. Proto se ani nevdávala, byla doma ráda. Teď je otcem skoro zklamána. Vyprovází přítelkyni, která se jí šla pochlubit, že jí odloudila ženicha. Slávka najde před domem Roškotova syna, Mladičkého Vilíka. Přivede ho nahoru a zatímco jejich rodiče jsou na sjezdu, kde se zralí mužové vysmívají mládí - tomu fanfarónu - prožijí spolu mladičký hoch a stárnoucí dívka teplé chvíle srdečného rozhovoru. Když se staří vrátí, jsou nemile dotčeni, že vidí v takovou chvíli své děti pohromadě. Způsobí to mezi nimi chvilkové rozladění, ale Slávka přinese dýmku míru. Tutéž, z níž oba v mládí kouřívali, a když si jde trojice připít, rozloučí se Slávka s Vilíkem. Tímto rozchodem se Slávka definitivně loučí se svým mládím. A když se trojice starých vrátí a diví se, že už tu Vilík není, připojí se k nim Slávka jako čtvrtá.. Další buřiči: s.k.neumann: jsem apoštol nového bytí, apostrofy hrdé a vášnivé, kniha lesů vod a strání, nové zpěvy, zpěvy drátů, f.gellner: po nás ať přijde potopa, přetékající pohár, radosti života, v.dyk: milá sedmi loupežníků, země mluví, zmoudření dq, krysař, k.toman: sluneční hodiny, měsíce, torzo života, p.bezruč: stužkonoska modrá, slezské písně (maryčka magdonova, kantor halfar, bernard žár). kmč.chod: kašpar, lén mstitel, turbína, jindrové, b.benešová: don pablo don pedro a věra lukášová, v.mrštík: pohádka máje, santa Lucia
Autor
Český básník, prozaik a dramatik. Patřil k mladší generační vlně básníků 90. let, hlásil se myšlenkově k anarchismu a polupracoval s Neumannovým Novým Kultem. Za účast při studentských demonstracích a za protimilitaristickou báseň Píšou mi psaní se roku 1905 dvakrát dostal do vězení. Dílo: Modrý a rudý (báseň Raport), Života bído přec tě mám rád, Splav, Stříbrný vítr, Tělo, Měsíc nad řekou, Léto.
20. prosinec 2007
9 347×
487 slov
