Swift, Jonathan - Gulliverovy cesty

Původci
Autor Jonathan Swift
Překladatel Aloys Skoumal
Ilustrátor J. I. I. Grandville
Nakladatelské údaje
Nakladatelství Státní nakladatelství krásné literatury hudby a umění
Místo vydání Praha
Rok vydání 1958
Vydání druhé
Počet stran 444
Anotace
Román začíná fiktivní předmluvou vydavatele Sympsona a dopisem "autora" vydavateli. Děj je rozdělen do čtyř kapitol, ve kterých se hlavní hrdina Lemuel Gulliver ocitá v různých zemích, stává se obrem, liliputem a je Hvajninijci označován jako Jahu.
Postavy
Lemuel Gulliver lodní kapitán, bývalý ranhojič, objevovatel
jako cizinec je svědek, pozorovatel situace,
nebo podroben příkořím
Obsah
V prvním díle se Gulliver po mořské bouři ocitne v zemi Liliputů, ti ho označují jako Quinbuse Flestrina (Člověka Horu). Gulliver se nejdříve stane jejich vězněm, po čase však Liliputi zjistí, že není zlý a pustí ho na svobodu. Poté využijí jeho velikosti v boji proti nepřátelským Blefuskuánům. Jejich spor tkví v rozporu o správnosti rozbíjení vajíček (zda-li je rozbíjet z tlustého, či z tenkého konce). Poražení Blefuskuáni prosí o mír a poté, co se dozví, že Gulliver nesouhlasil s prosbou Lilipuského císaře o jejich úplnou likvidaci, ho na důkaz díku pozvou do své země. Ještě předtím, než tam Gulliver odjede, pomůže uhasit oheň v císařském paláci tím, že ho pomočí. Tento čin se velmi hodí jeho nepřátelům u císařského dvora, a proto bylo usneseno, že mu za trest budou vypíchnuty oči. Gulliver se to však zavčasu dozvídá a uprchne do Blefusku, kde najde záchranný člun ze své lodi, na něj nasedá a odplouvá pryč………
Ve druhém díle se opět po velké bouři ocitá v cizí zemi (Brobdingnag). Tentokráte ovšem jako liliput, neboť všichni kolem něj jsou obři. I nyní se pro svou výjimečnost dostane do vysokých kruhů, až do blízkosti samotného krále. Tomu Gulliver (nazýván Grildrigem) hrdě vypráví o britských zvycích, vládě a parlamentu. Setkává se ovšem jen s posměchem a zpochybňováním britské společnosti a její kulturní vyspělosti. Po celou dobu jeho pobytu u panského dvora (asi dva roky) se o něj stará devítiletá dívenka Grumdalklič, ke které Gulliver velmi přilnul. I v této zemi se setkává s mnohými úskalými, která jsou spojena především s jeho „velikostí“. Je mu proto postaven nový příbytek. Jednou jej i s jeho domečkem odnese orel, který ho cestou nad mořem pustí a Gulliver se po pár hodinách dostane na palubu anglické lodi, která ho dopraví zpět do jeho rodné vlasti.
Po deseti dnech u své rodiny však Gulliver neodolá a vydává se na svou třetí plavbu, tentokráte do Indie. Osud tomu však chtěl jinak a ani tam nedorazil. Jeho loď přepadli piráti a nebohého Gullivera vysadili v bárce na pusté moře. Po několika dnech se Gulliver dostal na létající ostrov, který se jmenoval Laputa. Lapuťané mají velkou vadu – často se nad něčím zamyslí a zapomenou na vše kolem sebe. Mají proto každý svého pleskače, který je pravidelně „propleskne“ a tím je upozorní na činnost, kterou před svým zamyšlením dělali. V této části třetího dílu autor ironizoval teoretické myšlení, odtržené od reálného života. Po odchodu z Laputy se Gulliver vydává do další země – do Balnibarbi. Zde objevuje úpadek hospodářství (narážka na Irsko). Navštíví rovněž hlavní město – Lagad, ve kterém se nachází výzkumný ústav a v něm se několik vědců snaží přijít na naprosto nesmyslné vynálezy a uskutečnit nerealizovatelné plány (výsměch neplodné výzkumné činnosti). Z Balnibarbi se Gulliver vydává do Glubbdubdribu, země čarodějů. Guvernér této země (hlavní čaroděj) mu na přání vyvolává duchy zemřelých myslitelů a králů (Alexandra Velikého, Aristotela, Descarta,...), se kterými Gulliver promlouvá a zjišťuje, že panovníci a jejich rody nejsou tak vznešené, jak se všeobecně předpokládá. Po návštěvě Glubbdubdribu se Gulliver vydává do země Luggnagg, kde se dozvídá o existenci jakýchsi Struldbrugů, což jsou lidé obého pohlaví, kteří jsou nesmrtelní. Gulliver zjišťuje, že jejich život je chudý, nudný a smutný, neboť od svých 80-ti let jsou oficiálně považováni za mrtvé, a proto jim je odebrán veškerý majetek. Z Laggnaggu se Gulliver vydal do Japonska. Třetí díl končí odjezdem Gullivera z Japonska a jeho návratem do Anglie.
Tématem čtvrtého dílu Cesta do země Hvajninimů, je výměna sociálních rolí mezi koňmi a lidmi. Lidé, nazývaní Jahuové, slouží v říši ušlechtilým zvířatům – Hvajninimům. Jahuové se vyznačují prohnaností, zbabělostí, úskočností a zlomyslností. Gulliver se Hvajninimům snaží nastínit lidskou civilizaci a kulturu. Po čase zjistí, jak jsou koně inteligentní, mírumilovná a upřímná stvoření a velmi k nim přilne. Jakožto Jahů je Gulliver po několika letech donucen k odchodu, a tak se ocitá zpět ve své vlasti. Svůj návrat však nese s nelibostí, neboť si zvykl na Hvaninijskou upřímnost a čestnost. Součástí čtvrtého dílu je rovněž Gulliverovo vysvětlení důvodu, proč se rozhodl psát zápisky ze svých cest a výzva lidem, aby se alespoň zčásti snažili být takoví, jací byli Hvajninijci.

Citace
Císař drží v ruce hůl vodorovně a uchazeči přistupují jeden po druhém a někdy hůl přeskakují, jindy pod ní několikrát podlézají dozadu i dopředu podle toho, jak se hůl nastrčí nebo skloní. Někdy drží císař hůl za jeden konec a ministerský předseda za druhý; jindy zase ji mívá ministerský předseda úplně sám. Ten, kdo si vede nejmrštněji a vydrží nejdéle skákat a podlézat, je odměňován modrým hedvábím; kdo je po něm, dostane červené, a třetí zelené, a všichni je nosí třikrát ovinuté kolem pasu; a je na tomto dvoře vidět pramálo hodnostářů; kteří by nebyli ozdobeni těmito šerpami.

Vlastní názor
Na této knize se mi ze všeho nejvíce líbila lehká ironie lidské společnosti a způsob, kterým autor poukázal na relativní velikost a význam člověka.