Tolkien, J.R.R. - HOBIT aneb cesta tam a zase zpátky

1. Autor : J.R.R. Tolkien / název díla : Hobit aneb cesta tam a zase zpátky ( The Hobbit or There and Back Again )
2. Vydavatelství : Odeon / rok vydání : 1979
3. Ilustroval : Jiří Šalamoun
4. Stručné informace o autorovi a o vzniku díla : John Ronal Reuel Tolkien se narodil 3. ledna 1892 v jihoafrickém Bloemfontein, hlavním městě Oranžského svobodného státu a zemřel v Bournemouth v Anglii 2. Září 1973.

Oba rodiče Mabel Suffieldová a Arthur Reuel Tolkien pocházeli z Birminghamu, ale opustili rodné město, aby začali nový život v Jižní Africe.
1895 Mabel vzala své dva syny, Ronalda a Hilary, na prázdniny do Anglie, aby poprvé uviděli své prarodiče, žijící v Birminghamu na 9 Ashfield Road v Kings Heath. Tam také
obdržela telegram, že její manžel, bankovní manager, zemřel na mnohá krvácení, jimiž trpěl předchozí den.
Nyní neměli žádný důvod se vracet do Afriky a tak se usadili v Birminghamu ve vísce Sarehole.
Tolkien často tvrdil, že nejšťastnější roky jeho dětství byly ty v Sarehole. Jeho matka se sem přestěhovala krátce po dostavění domu v r. 1896, kdy byl znám jako 5 Gracewell.
Říká se, že Sarehole byla předlohou pro Kraj, domov hobitů.
Nejúžasnější věc ve vesnici byl pro malého chlapce mlýn v Cole Bank Road, Hall Green (je zde stále a sám sebe prohlašuje za poslední přežívající vodní mlýn v Birminghamu).
Ronald a jeho bratr strávili mnoho hodin jeho zkoumáním a častokrát byli zahnáni mlynářovým synem, kterému přezdívali "Bílý Obr". Pro ně to byl mlýn rozprostírající se nad
River Cole od středověku, přestože vyryté datum stavby je 1768.
Když začal mlýn upadat, Tolkien založil fond na jeho záchranu. Nyní funguje jako expozice Birminghamského městského muzea.
Roku 1900 začal Ronald chodit do školy Krále Edwarda, proto bylo pro rodinu nutné se přestěhovat blíže ke spoji do města. Po odchodu ze Sarehole žila rodina krátce na 214 Alcester Road, blízko vesnice Moseley. Kdysi to bývala požární stanice.
Později Tolkien často naříkal nad zásahem civilizace, s jejími kolejnicemi , domy a motorovými auty, na jeho dřívějším domově na venkově. Ale bylo jedno místo, které
civilizace minula, záhadný svět močálu Moseley. Toto zázračně uchované útočiště divoké přírody bylo ideální místo pro dětské hry dvou chlapců. Je připomínáno v Tolkienově popisu
Starého Lesa (Old Forest), posledního z pravěkých divokých lesů, kde žil Tom Bombadil.
Močál je nyní chráněn jako národní rezervace.
Přibližně v době, kdy začal Tolkien chodit do King Edward´s School, Mabel Tolkienová a její sestra May Incledonová se staly katoličkami. To způsobilo mnoho odporu u jejich
příbuzných, kteří byli zarytí baptisté.
Mabel a její synové začali z jejich domu v Moseley dojíždět na bohoslužby do kostela sv. Anny v Alcester Street. Kostel byl postavený teprve roku 1884, aby nahradil původní kapli
Kardinála Newmana. Tolkien zůstal katolíkem po zbytek života.
Z Moseley se vrátili do Kings Heath a žili na 86 Westfield Road. Ale brzo se opět stěhovali do domu na Oliver Road, dnes již zbořeném.
Aby ušetřili peníze, Mabel přeložila své dva chlapce na blízkou školu St. Philip´s Grammar School. Přesto Ronald následující rok znovu začal studovat na King Edward´s School, když získal stipendium.
Mabel Tolkienová hledala nový kostel, což ji zavedlo do komunity Kardinála Newmana při Oratoři na Hagley Road. V době jejich příjezdu v 1902 se tento velkolepý kostel stále
ještě stavěl. Přátelství farního kněze, Otce Francise Xaviera Morgana, poskytovalo rodině důležitý zdroj síly pro útrapy, které následovaly.
Během pobytu na Oliver Road byla Tolkienova matka diagnostikována jako diabetička, a v roce 1904, během zotavování v soukromí oratoře blízko Rednalu, zemřela. Ronald a
Hilary byli posláni k tetě Beatrice Suffieldové, na 25 Stirling Road, pryč z Hagley Road, kde bydleli po čtyři roky.
Hned u rohu v Waterworks Road byla budova, která musela na mladém Tolkienovi zanechat dojem, pozoruhodná 29ti metrová věž známá jako Perrott´s Folly. Byla postavena roku 1758 Johnem Perrottem a je nejzvláštnějším architektonickým prvkem Birminghamu.Blízko ní stojí pozdější Victorianská věž, část Eedgbaston Waterworků, a o této dvojici se říká, že dali námět k Minas Morgul a Minas Tirith, Dvoum věžím po kterých byl
pojmenován druhý svazek Pána Prstenů.
Během doby strávené v Birminghamu pomalu pronikalo do mysli budoucího novelisty mnoho dalších nápadů, aby se vynořily o mnoho let později. Tolkien se pravděpodobně inspiroval jménem místní bavlny - Gamgee tissue. Vynálezce byl Birminghamský chirurg, Dr.Joseph Sampson Gamgee, který žil ve městě ve svém domě na Broad Street až do smrti v roce 1880. Tolkien použil jméno Sam Gamgee (Křepelka) v Pánu prstenů pro Frodova
věrného společníka a posledního z nositelů Prstenu.
Ronald Tolkien se na chvíli usadil v Duchess Road, kde potkal a zamiloval se do Edith Brattové, která se později stala jeho ženou. Ale Tolkienovi bylo v té době jen 16 a jeho
opatrovník Otec Morgan, když objevil jejich milostnou pletku při tajném výletu na kolech, se snažil ukončit jejich vztah. Ronald a jeho bratr nalezli nové bydliště na 4 Highfield Road a
Ronald měl zakázáno vidět nebo mluvit s Edith do svých 21 let, ta byla přestěhována do Cheltenhamu.
Zatímco Ronal byl v Oxfordu, Edith se stala snoubenkou Warwickshireského farmáře, ale později ho pustila k vodě, když Ronald dosáhnul 21 let v lednu 1913.
Bylo to pouze dva týdny před svatbou, když si Ronald dodal kuráže napsat a říct Otci Francisovi, že si bude brát Edith. Otec Francis byl šťastný za oba a navrhl, že svatební
ceremonii provede sám v Oratoři, ale nabídka přišla příliš pozdě- svatba už byla zařízena v katolickém kostele ve Warwicku.
Ve středu 22. března 1916 byli po ranní mši oddáni otcem Murphym v římsko-katolickém kostele sv. Mary Neposkvrněné ve Warvicku a strávili líbánky v Clevendonu, Somerset.
Druhého června 1916 Ronald, nově povolán k Lancashirským střelcům (Lancashiree Fusiliers), obdržel telegram přikazující mu nalodit se do Francie. Strávili jejich poslední
společnou noc před jeho odjezdem, pravděpodobně si myslíce že to může být jejich poslední společná noc, v Plough and Harrow Hotelu na Hargley Road v Birminghamu.
Připojil se k britské armádě a ve Francii se zúčastnil bitvy u Somme jako druhý nadporučík.
Nakonec byl propuštěn poté, co strávil většinu r. 1917 v nemocnici, protože trpěl "zákopovou horečkou" - během této doby začal psát Knihu ztracených pověstí (The Book of Lost Tales).
Po válce získal práci na Oxfordském anglickém slovníku. Nejdříve se přestěhoval na 50 St. Johns Street , ale později se se svou ženou a synem přestěhoval za roh na 1 Alfred
Street(nyní Pusey Street). 1920 se přestěhoval do oddělení angličtiny Leedské university.
Stal se zde profesorem anglického jazyka (1924), ale 1925 se vrátil do Oxfordu. 1925 byl zvolen Rawlinson a Bosworthským profesorem anglosaštiny. Když se Tolkien přestěhoval
zpět do Oxfordu, koupil dům kde žil od roku 1925 do r. 1930. Poté se přestěhoval do vedlejších dveří číslo 20, kde žili 17 let. Tolkien byl oddaný katolík a proto pravidelně chodil
na Woodstock Road do kostela sv. Aloysius a sv. Gregora.
Tolkien, C. S. Lewis a ostatní přátele vytvořili skupinu "Inklings". Scházeli se pravidelně a četli si pasáže ze svých současných prací. Jejich nejoblíbenějším místem setkání byla Eagle a Child Pub, známá jako Bird and Baby.
1945 byl Tolkien zvolen Mertonským profesorem anglického jazyka a literatury, proto odešel na Merton, který měl mnohem radši než Pembroke. Poté bydlel na 5 Manor Road od 1947 do 1950 a od r. 1950 tři roky na Holywell Street. Oba domy patřily Mertonu. 15 let (1953 - 1968) obýval dům na 76 Sandfield Road v Headingtonu. Tolkien zanechal výuky (1959) a 1968 se se svou ženou přestěhovali do Bournemouth. Nakonec se Tolkien, když
zemřela jeho žena Edith (1971), odstěhoval zpět na Oxford kde žil v Mertonu, ubytovaný zde na 21 Merton Street.
28. srpna odjel na návštěvu do Bournemouthu. 30. srpna byl s bolestmi převezen do nemocnice, kde zjistli krvácející žaludeční vřed. 1. září došlo k zanícení.

Tolkien zemřel 2. září 1973 na dovolené v Bournemouth. Byl zde pohřben se svou ženou na Wolvercote Cementary v severním Oxfordu. Na náhrobním kameni stojí:

EDITH MARY TOLKIEN
LUTHIEN
1889 - 1971
JOHN RONALD
REUEL TOLKIEN
BEREN
1892 - 1973

Tolkien byl povoláním vědec. Jeho akademické posty byly: člen New English Dictionary (1918-20); posluchač, později profesor anglického jazyka v Leedsu, 1920-25; Rawlinson a Bosworth profesor anglo-saštiny na Oxfordu (1925-45); a Merton profesor anglického jazyka a literatury (1945-59). Jeho hlavní profesní zájem byla studie anglo-saštiny (staré angličtiny) a jejího vztahu k lingvisticky příbuzným jazykům (stará norština, stará němčina a gótština), s důrazem na dialekty Mercia, té části Anglie kde vyrostl a žil, ale také se zajímal o
Středověkou angličtinu, hlavně dialekt používaný v ´Ancrene Wisse´ (rukopis z 12. stoletípravděpodobně napsaný v západní Anglii). Navíc byl Tolkien expert na zachovalou literaturu
napsanou v těchto jazycích. Ovšemže jeho neobvyklá schopnost současně číst texty jako lingvistické zdroje a jako literaturu mu dala perspektivu v obou aspektech; bylo to jednou
popsáno jako "jeho jedinečný rozhled zároveň na jazyk poezie a poezii jazyka" (z Orbituary; Scholar, p. 13).
Od raného věku byl fascinován jazykem, hlavně jazyky severní Evropy, moderními i starověkými. Z jeho zaujetí jazykem se nestala pouze profese, ale také jeho soukromý koníček - vynalézání jazyků. Byl hlavně přitahován celou "Severskou tradicí", která ho inspirovala k přečtení mnoha jejích mýtů a pověstí a těch moderních autorů, kteří jí byli stejně upoutáni, jako William Morris a George MacDonald. Míra jeho znalostí nevyhnutelně vedla k rozvíjení různých názorů o mytologii, jejímu vztahu k jazyku a důležitosti vyprávění
(pohádek), zájmu který sdílel s přítelem C. S. Lewisem. Všechny tyto různé perspektivy:
jazyk, hrdinné tradice, mytologie a vyprávění (a velmi silná a hluboce zakořeněná víra a oddanost katolickému křesťanství) společně dohromady vytvořily ohromující efekt jeho
příběhů: první legendy o Dávných Dnech které sloužily jako podklad jeho vymyšleným jazykům a později jeho nejslavnějším pracím, Hobit a Pán Prstenů.

5. Hlavní téma knihy : Malý hobit Bilbo se díky lsti kouzelníka připojuje ke společnosti trpaslíků, aby jim jako zloděj pomohl dostat a zmocnit se jejich dávno ztraceného majetku, který jim byl ukraden zlým drakem Šmakem.
6. Stručný obsah knihy : Kniha přibližuje čtenáři fantasy svět, do něhož je zatažen příběh Bilba a jeho přátel, kteří se snaží získat svůj dávno ztracený poklad. Bilbo je hobit, a jak je všeobecně známo, hobiti jsou národem, který raději zůstává zalezlý ve svém Kraji a nevměšuje se do cizích věcí. Ani Bilbo netvoří výjimku, ale po malé lsti kouzelníka se přeci jen musí vydat na cestu plnou nebezpečí a různých zvratů. Potkává spoustu různých národů, dobrých i zlých, spoustu prapodivných ras, setkává se s kouzly a nakonec také s prstenem, který umožňuje svému majiteli po nasazení na prst být neviditelný. Tento prsten je záminkou i pro vytvoření pokračování těchto zvláštních příběhů, které se jmenuje Pán prstenů. Kniha končí docela šťastným koncem, to jest poražení draka a ukončení války o poklad.
7. Charakteristika postav a prostředí : Kniha je zasazena kamsi do prostředí dávných severských bájí a je napsána ve stylu fantasy. Každá z postav v této knize má jiné vlastnosti fyzické i psychické.
Elfové - jsou národ, jenž žije již od počátku věků v souladu s přírodou, dokáže se pohybovat velice neslyšně a nepřeje-li si to nedá se jen tak snadno vidět. Elfům se také pro svou krásu přezdívá Sličný lid. Radši se nevměšují do cizích záležitostí a straní se od ostatních národů. Většinou stojí na straně dobra.
Skřeti – jsou národem špinavců, který žije v uměle vyrubaných jeskyních. Jsou nejednotní a stále vyvolávají konflikty. Nesnášejí se téměř se všemi ostatními národy. Vždy stojí na straně zla.
Hobiti – národ, ze kterého pochází i hlavní hrdina knihy Bilbo. Je to národ, který žije, pokud je to možné, v norách v kopcích. Nory mají kulaté dveře, kulatá okna a povětšinou velkou spižírnu. Hobiti nejraději ze všeho jedí a pokud možno neopouštějí svůj Kraj. Jsou vysocí jako polovina člověka, a to je důvod, proč se jim občas říká půlčíci. Nenosí boty a díky tomu se mohou pohybovat velmi potichu, i když s elfi se to nedá srovnat.
Lidé – mají vlastnosti „normálních“ lidí. S ostatními národy obchodují pouze zřídka.
Trpaslíci – jsou národem, který má rád různé poklony a je velmi zdvořilý. Někdy ovšem přliš mluví a svým slibům nemusí dostát.
8. Kompozice : 1. první kapitola - seznámení s postavami a s tématem knihy 2. dalších 17 kapitol - cesta k cíly 3. Poslední dvě kapitoly - dobití cíle a cesta domů
9. Jazyk : Kniha byla napsána v angličtině, ale používá se v ní také občas smyšlený jazyk.
Každý národ má svůj vlastní jazyk, všichni ale ovládají tzv. obecnou řeč. Kniha byla přeložena do mnoha světových jazyků.
10. Ukázka z knihy : „Někdo je u dveří!“ prohlásil a zděšeně zamrkal. „Aspoň čtyři, podle toho zvonění,“ poznamenal Fili. „Ostatně jsme je z dálky zahlédli přicházet za námi.“ Chudák malý hobit se posadil v předsíni, sevřel si hlavu do dlaní a uvažoval, co se to vlastně stalo, a co se ještě stane, a jestli všichni zůstanou na večeři.
11. Závěrečné shrnutí : Kniha je napsána jako pohádková a v tomto směru je velice pěkná. Není to však jen knížka pohádková, rozhodně si ji může se zájmem přečíst každý dospělý. Další pokračování s názvem Pán prstenů je ovšem již mnohem propracovanější.
12. Vlastní hodnocení : Tato kniha je z mého hlediska velice zajímavá. Svět skřetů, elfů a jiných bytostí mě velice zaujal, a jelikož rád čtu, rozhodl jsem se koupit si vše, co J.R.R. Tolkien napsal. Jeho knihy totiž nestačí jen přečíst, ty musíte mít.