V kapitulním domě, blízko pražského kostela zůstávalo 25 kanovníků, jeden z nich se jmenoval Kosmas. Na jaře roku 1114 začali ke Kosmovi docházet čtyři chudáci, kteří mu vyprávěli různé příběhy. V té době kanovníci vybrali dva kandidáty na uvolněné místo probošta. Byli jimi Bruno a Šebíř, kteří se kvůli tomu dostali do sporu. Nebyl zvolen ani jeden. Starci tropili u Kosmy hluk, kvůli kterému chtěl zakročit Bruno. Chytil jednoho chlapíka a poznal, že je to mnich z rozehnaného Sázavského kláštera. Kosma "vystrnadil" starce i Bruna, ale vzal si od mnicha pergamenové listy. Starci se sešli na židově poli, kde se žid dotkl jednoho z nich, který zemřel. Zanedlouho si jeden velmož začal přivlastňovat tržní poplatky, které patřili kanovníkům. Kosma byl vyslán, aby celou věc urovnal na pravou míru. Setkal se s Šebířem. Vlétě 1116 nastala veliká sucha. Kosma vyháněl starce z příbytku, protože žena Božetěcha těžce stonala. Starci našli na hoře Treštibok starou pohanskou dřevěnou sošku. Kosma je však vyhnal, protože Božetěcha zemřela. U Kosmy v bytě se setkali Šebíř s Brunem a Kosma jim předčítal z kroniky. Biřic nachytal starce, jak zakopávají na židově poli hrušky. při kopání se našlo tělo pohana a pohanská modla. Žid měl být popraven, ale mnich si uvědomil, že za mnoho věcí může sám. Vše řekl KOsmovi a tak razhodl spor, zda napsat do kroniky něco o Sázavském klášteře. Do kroniky se nedostalo nic.
14. březen 2008
4 409×
230 slov
