Autor: Vladislav Vančura
Rok vydání: 1987
Ilustrátor: Milan Erazim
Stručný obsah: V dvanáctém století žil Praze kanovník jménem Kosmas, který se velmi zajímal o historii. A proto není divu, že si do svého příbytku bral různé lidi ( hlavně chudáky ) a poslouchal jejich vypravování.
Kosmovo největším rivalem byl magistr Bruno, kterému Kosmas sebral místo kanovníka přímo před nosem.
Po nějaké době se magistr dověděl, že ke Kosmovy dochází skupinka žebráků, kteří mu za almužnu vypráví příběhy ze své paměti. To se však magistrovy nelíbilo a tak nechal žebráky spráskat a vyhrožoval jim. A tak starci, v domnění, že se jim Kosmas takto odvděčil, přestali k němu docházet.
Plynula doba a žebráci neměli co jíst. A z hladu se rozhodli znovu navštívit Kosmu. Jenže velmi špatně u něj pochodili, protože mu zrovna ochořela manželka paní Božetěcha. Tak se dva ze žebráků, sázavský mnich a chromý zbrojenec, vydali na pohřebiště pohanů, o kterém jim řekl stařec když umíral.
Sedm dnů hledali na pohřebišti věci, které by mohli zpeněžit a nešli jenom ohavnou sošku pohanského národa. S touto soškou se vydali ke Kosmovy, který se sošky velmi polekal a vyhodil je opět od svých vrat.
O pár dní později paní Božetěcha zemřela a proto přijel do Prahy Kosmův přítel probošt Šebíř, aby ho utišil. Po dlouhé rozmluvě přišel i magistr Bruno a po dlouhé době se s Šebířem usmířil. Této společnosti Kosmas předčítal svoji kroniku a doplnil ji o zápisek o Sázavském klášteru.
Hlavní postavy- charakteristika:
Kosmas- malý, obtloustlý kanovník v kapitulním domě, který sbíral různé vypravování starců a jiných lidí.
Vedlejší postavy: paní Božetěcha, magistr Bruno, probošt Šebíř, čtyři žebráci
Hlavní myšlenka knihy: Připomenout čtenářům doby, kdy Kosmas psal svoji kroniku.
Verše z knihy: Když jste si pohráli dost, když dosti jedli a pili, vzhůru, již Venuše zlatá vás zvučnou polnici budí.
26. srpen 2007
6 092×
298 slov
