Vančura, Vladislav - Obrazy z dějin národa českého (Kosmas)

část Kosmas

Hlavní postavy:
1) Kosmas – pečlivý, odpovědný, pilný, veselý i umíněný; kanovník pražské kapituly, vzdělanec zajímající se o naši nejstarší historii
2) Skromný, vzdělaný a chytrý Šebíř, „vyschlý“, suchý, hubený magistr Bruno – Kosmovi přátelé, kteří oceňovali jeho dílo
3) Božetěcha – Kosmova manželka, vtipná, hádavá, schopná ho škádlit i v období těžké nemoci

Tato kapitola mě velmi zajímala, protože jsem byla zvědavá, jak to u nás vypadalo před téměř tisíci lety. Myslím, že to byla tvrdá doba – lidé stále vlastnili otroky, krutě odsuzovali Židy…
Příběh začíná – jinak ani nemohl – hádkou manželů Kosmase a Božetěchy asi r. 1115. V té době ho začali navštěvovat čtyři lidé, aby mu za pár peněz vypravovali příběhy dávných časů. Byl to lučištník, pohan, uprchlý otrok a chromý zbrojenec. Chudáci byli vděční za „každý groš“. Jednou k nim přibyl i mnich, který tvrdil, že přichází ze Sázavského kláštera. V ten čas také byli na Kosmu jeho přátelé Šebíř a Bruno rozzlobeni. Příčinou byli lstiví donášeči, kteří drze našeptávali.
Jednoho dne Božetěcha onemocněla a vyčinila svému muži, že živí takovou chásku (myslela vypravěče). A když žebráci donesli starou pohanskou modlu, Kosmas je vyhnal. Nedlouho poté Božetěcha zemřela. Kosmas se rozhodl, že se smíří se svými starými přáteli. Odjel tedy do Mělníka a spřátelil se opět s Šebířem a s Brunem. Ti, když viděli, že váhá pokračovat ve svém započatém díle, přemluvili ho, ať jej dokončí. A tak vznikla Kronika česká.

V době okupace měl autor nutkání povzbudit sebevědomí lidí utlačovaných Němci, a proto napsal Obrazy z dějin národa českého. Připomenul nám tím slavné epochy a osobnosti naší minulosti. Pro Vančuru je typický sklon ke knižnosti, užití zastaralých, hovorových i nespisovných výrazů vedle spisovných. Vážné záležitosti líčí s humorem, pomáhá si vtipným rčením a přirovnáním. Próza je živá – po krátkém úvodu se vypravování mění v dialog mezi Kosmou a Božetěchou. I v době nemoci se spolu hašteří – jsou napjatí, neklidní a vtipní. Z dialogu se dozvídáme o vztahu Kosmy s Božetěchou, o Kosmově kronikářské činnosti i o žebravých starcích.
Tato kapitola se mi celkem líbila díky užití rčení a přirovnání, oceňuji autorovu schopnost vytvořit dlouhé souvětí a přitom se do něj nezamotat. Postrádám tu však napínavou zápletku, osobu v ohrožení života apod.