Římský básník; do římské literatury uvedl bukolickou poezii („Zpěvy pastýřské“) a formu idyly. Oslavou venkovského života v díle „Zpěvy rolnické“ pomáhal Augustově úsilí o povznesení zemědělství.
Nejznámější je však jeho Aeneis, jímž navázal na homérské eposy s cílem oslavovat římskou minulost.
Jeho dílo silně ovlivnilo středověkou a renesanční literaturu; pastýřské básně se staly vzorem rokokovým selankám.
AENEIS
Epos o Aeneovi je posledním Vergiliovým dílem. Básník na něm pracoval posledních deset let před smrtí. Proto obsahuje drobné nepřesnosti a rozpory, které již Vergilius nestihl odstranit. Před smrtí rozkázal „nevytříbenou báseň“ spálit, ale jeho přátelé ji z rozkazu císaře Augusta uveřejnili.
Aeneas (řecky Aineás) je poprvé zmíněn již v Homérově Iliadě a před Vergiliem byly jeho osudy mnohokrát zpracovány. O jeho odchodu z Tróje se poprvé zmiňuje básník Stésichoros (7.-6. stol. př. n. l.), ale v jeho podání hrdina se svojí družinou odplul do blíže neurčené země Hesperie (na dalekém západě). O jeho příchodu do Itálie píše teprve historik Hellanikos (5.-4. stol. př. n. l.), po něm římský básník Gnaeus Naevius v historickém eposu Punská válka (ve druhé polovině 3. stol. př. n. l.), pak Quintus Ennius v Análech (začátek 2. stol. př. n. l.), historik Titus Livius v první části díla Od založení města (cca 30 př. n. l.) aj. Všechna tato zpracování Aeneových osudů však mizí před září Vergiliova díla. Aeneas je hrdinou, který se podvědomě podřizuje osudu a jeho hlavní vlastností je uvědomělé plnění povinností k bohům, vlasti, rodině, přátelům, a věrnost k převzatým závazkům (lat. pietás). Ve srovnáním s Aeneem Homérovským je hrdina Vergiliův příliš ctnostný. Vergilius ho vykreslil jako vzor pro tehdejší Římany.
Báseň, o 9 896 verších, je právem považováno za vrchol římské epické poezie
29. leden 2008
4 817×
281 slov
