Skotsko, Patagonie, Austrálie, Nový Zéland, Tichomoří; 1864-1866
Až v dalekém Severním průlivu narazí lord Glenavarn se svými přáteli na tajuplný vzkaz v láhvi, obsahující kusou zprávu o ztroskotání lodi Britannia a prosbu nešťastných trosečníků o pomoc. A tak se na základě tří neúplných listin vydává společně s dětmi kapitána Granta Mary a Robertem a svou statečnou posádku na nebezpečnou a bludnou pouť kolem světa. Na své nesnadné cestě zavítají až do odlehlých končin Jižní Ameriky, Austrálie, Nového Zélandu a Tichomoří. Víra všech členů výpravy v úspěšné shledání s trosečníky, je však tak velká, že překoná jakoukoli překážku.
Lord Edward Glenavarn – skotský šlechtic a vůdce výpravy. Lord Glenavarn je velice čestný, spravedlivý, odvážný, rozumný a laskavý člověk. Je to velký vlastenec a pro skotsko a své druhy se snaží udělat vše co je v jeho silách. Nikdy se nevzdává bez boje a vždy všechno dovede do konce.
Jacques Pagatel – tajemník zeměpisné společnosti a jeden z členů záchranné výpravy. Paganel se vyznačuje opravdu oslňujícími zeměpisnými znalostmi, nezdolným úsměvem a stálou poletavostí a zapomnětlivostí. Krom toho je také vysoce inteligentní, odvážný, horlivý, čestný a nadmíru laskavý a přívětivý. I když většinu svého života proseděl za kancelářským stolem rychle se dokáže vypořádat s nastalými těžkostmi neustále provázejícími jejich strastiplnou cestu.
John Mangles – kapitán jachty Duncan a přítel lorda Glenavarna. John je velmi odvážný, inteligentní, šlechetný, oddaný, čestný a pracovitý muž. Velice oddaně a zodpovědně zastává svou funkci kapitána lodi a pro bezpečí svých cestujících udělá cokoli. Má tři velké lásky – Skotsko, moře a dceru kapitána Granta Mary.Vždy si zachovává chladnou hlavu a nikdy by nenechal své přátele bez pomoci.
Lady Helena Glenavarnová – manželka lorda Glenavarna. Lady Gelnavarnová je mladá, krásná, inteligentní, šlechetná, soucitná, čestná a ke všem laskavá a přívětivá žena. Bezmezně důvěřuje svému manželovi a šla by za ním i do pekla. Mlčky podstupuje všechny útrapy a nepohodlí, které sebou cesta přináší a svým úsměvem a dobrou náladou všem dodává sílu. Nikdy neztrácí naději a statečně čelí každému nebezpečí.
Stejně jako u většiny svých knih se nám autor snaží jejich prostřednictvím, alespoň zprostředkovat všechny ty nebezpečné, ale přece jenom lákavé dobrodružství a zavést nás do těch exotických krajů, kam se rozhodně každý den nepodíváme. A také se v nich opět skrývá nějaké ponaučení – třeba neztrácet nikdy naději, nebo že dobří přátelé jsou k nezaplacení a hlavně pokud posíláte láhev s prosbou o pomoc tak ji pořádně utěsněte.
Kniha je napsána ve třetí osobě a je zde dodržována časová posloupnost děje. Vern do románu jako obvykle vložil mnoho přírodovědných a zeměpisných faktů a tím dodal svému vyprávění na věrohodnosti a zajímavosti. Často se v knize střídaly okamžiky nebezpečí a hrůzy s chvílemi pohody a bezstarostnosti, připomínající spíše exotickou dovolenou než záchranou výpravu.
14. srpen 2007
8 413×
450 slov
