Vladimír Páral (život) a Romeo a Jůlie 2300 (Obsah)

Životopis:
Vladimír Páral je nejvýznamnějším představitelem novodobé české civilizační satiry. Ve svých nejlepších dílech tíhl k žánru společenského románu. Spisovatel pochází z Prahy. Narodil se roku 1932. Na studia, která úspěšně zakončil maturitní zkouškou, šel do Brna. Poté pokračoval na Vysoké škole chemicko-technologické v Pardubicích, kde získal titul inženýr. Třináct let pracoval ve východočeských a severočeských průmyslových závodech, od roku 1967 – s výjimkou několikaletého působení v Severočeském nakladatelství v Ústí nad Labem – se stal spisovatelem z povolání. Páralovou knižní prvotinou je téměř neznámá próza Šest pekelných nocí, již vydal roku 1964 v Havlíčkově Brodu pod pseudonymem Jan Laban. Širokou čtenářskou veřejnost si však získal hned neobyčejně úspěšnou prozaickou pentalogií o “pěti způsobech ukájení”. Určující ráz jí vtiskla již úvodní novela celého cyklu – Veletrh splněných přání (1964). Po něm následovaly - Soukromá vichřice (1966) a Katapult (1967). Jeden z nejlepších románů z prvního umělcova období jsou Milenci a vrazi (1969) a pentalogii uzavřela - Profesionální žena (1971). Na tyto prózy měla navázat tzv. bílá série, hledající smysluplnou realizaci přirozené lidské aktivity v moderní době - Mladý muž a bílá velryba (1973), Radost až do rána (1975) a Muka obraznosti (1980). Páralovým vrcholným dílem sedmdesátých let je však “román naděje” - Generální zázrak (1977). V dalším desetiletí se Páral věnoval žánru antiutopicky laděné science fiction v dílech Pokušení A-ZZ (1982), Válka s Mnohozvířetem (1982), Země žen (1982) a
Romeo a Julie 2300 (1982)
Kterou jsem si přečetl. Děj této knihy se odehrává právě v roce 2300 v souměstí Praha-Ústí. Milan Kareta a Manka Lebdušková jsou do sebe zamilování a chtějí se vzít.Protože chtějí manželství klidné a trvalé nechávají se oba vyšetřit v institutu terenní genetiky. Terenní genetika je věda, která se zabývá lidskými vlastnostmi a hlavně problematikou vztahů. Výsledek vyšetření, ale oba překvapí. Mance naměří Iracionální Faktor 1000 a Milanovy 0, rovněž jsou změřeny velmi rozdílné zájmy a IQ. Manka je zdrcená. Pokouší se o sebevraždu vlítne do pražského digitálního orloje. Milan má strach si něco začínat z Mankou. Je opatrný a snaží se vše řešit racionálně. Primářka posílá na Manku negativní i pozitivní zahrávače. Ale nic nepomáhá. Manka má nařízenou cestu kolem světa. Když je Manka pryč zjišťuje, že nechce žádné ideální partnerky vybrané ze stovek neznámých dívek jen podle jeho vlastností. Vydává se za Mankou zastihne ji u Austrálie, je odmítán a tak se pokusí nějak upoutat Mančinu pozornost. Podaří se mu potopit loď na které plují. Do Austrálie je jim zakázán vstup.Manka se na nějaký čas vrací do své práce v kosmoarchívu i Milan se opět vrací učit se biokeramiku. Manka je, ale nespokojená a jednoho dne ujíždí pryč. Odjede do Austrálie zde se přihlásí jako inženýrky biokeramiky a pořídí si nádhernou vilu. Automatický robot pro ni najde práci kterou nemůže odmítnout.V práci se ukáže, že Manka nemá vzdělání v oboru. Je odsouzena a deportována do nejhoršího vězení dokud sebe sama nepozná. Každý den si musí vydělávat kopáním kanálů na vodu, jídlo. Milan poznává která je jeho jediná a opravdová láska. Vydává se za Mankou, aby se dostal úplně za ní vlítne letadlem do hodin a je uznán společensky nenapravitelným. Tak se dostane za Mankou do vězení, ta ovšem po třech dnech má letět domů kde na ní bude čekat ideální partner. Manka je Milanovým činem dojata a slibuje mu, že na něho počká. U Manky je zjištěn pokles IRAF a vzestup IQ. Naopak u Milana IRAF stoupl až na 500.I když primářka nechce svatbu doporučit nakonec se Milan a Manka vezmou. A snad spolu budou šťastní vždyť protiklady se přece přitahují.Toto Páralovo Sci-fi je plné novotvarů. Příběh je celkově velmi jednoduchý a snadno pochopitelný, je psán češtinu roku 2300. Páral se nesnažil o zachycení doby, ale o zachycení podobnosti tohoto příběhu. Knížka by se mohla odehrávat i ve středověku, protože téma lidských vztahu je stále stejné. Nejprve nechce on ji, potom ona nechce jeho a nakonec se chtějí moc oba, ale něco jim v tom brání. Páral využil v knížce opakujících se motivů a situací.

V současné době žije v Mariánských Lázních, a zde se věnuje záchraně objektů zničených vichřicí v roce 1990.
-Šest pekelných nocí (1964) – próza, jeho prvotina
Pětidílný cyklus (3 novely a 2 romány):
-Veletrh splněných přání (1964) – hlavním hrdinou je Milan Renč. Pracuje jako vedoucí chemické laboratoře. Je ústeckým technikem s pokleslými aktivitami. Žije stereotypním životem. Nevadí mu hlášení, neúčelná činnost, zbytečné porady, hazardování s časem a energií. Naopak vyhovuje mu to. Bez iniciativy mechanicky plní úkoly. Autor v díle zachytil nový styl: opakování slov, vět, odstavců = opakování životních úkonů, zhušťování výrazu (heslovitost, náznakovost).
-Soukromá vichřice (1966) - vyjadřuje sarkastický obraz sociálních a citových hranic všedního manželství, pohlíží na skupinu 8 pracovníků chemického závodu. Ukazuje na měšťáctví, zautomatizovaný život a lásku degradovanou na sex.
-Katapult (1967) - satirický pokus o groteskní férii - ženatý inženýr, si pomocí seznamovacích inzerátů pořídil sedmero dalších životních družek v duchu ideje “jízdní řád do ráje”. Spokojenosti však nedosáhl. Dílo je jistým druhem vzpoury proti nudě manželského života.
-Milenci a vrazi (1969) - spisovatel zde načrtl fatalisticko-biologický, ale sugestivní nárys vývoje lidstva. Ukázal život jako bezvýchodný kruh, boj o vliv, o moc.
-Profesionální žena (1971) - dílo ve kterém realistická satira vyústila v parodii na dobrodružnou a brakovou literaturu, na seriály o nezdolných ženách. Opět ukazuje maloměšťácky konzumní život.

Tzv. bílá pentalogie:
-Mladý muž a bílá velryba (1973) –zde byla odsouzena životní lhostejnost, kalkulování, vypočítavost a prospěchářství v postavě Edity. Břeťa chtěl zase něco dokázat, ulovit „bílou velrybu“, umocnit život láskou a prací, obětoval tomu svůj život. Zato Viktor nebyl schopný plně žít.
-Radost až do rána (1975) – autor zde ukazuje tzv. socialistický životní ideál, spokojenost s průměrností a prospěchářství.
-Generální zázrak (1977) – byl to sice „román naděje“, ale marně se snažil vymknout se stereotypu a prospěchářství.
-Muka obraznosti (1980) – autobiografické prvky, ironie místo kritiky, hlavním hrdinou je inženýr chemik, který ztroskotává na pracovišti, protože se touží stát spisovatelem.
Žánrová oblast sci-fi:
-Pokušení A-ZZ (1982) – stalo se varovným románem. Zobrazuje lidstvo v 21. století. Mimozemská civilizace nabízí lidem luxusní život, ovšem za cenu zrady.
-Romeo a Julie 2300 (1982)
-Země žen (1982) – politickoideologická alegorie o násilí totalitní společnosti
-Válka s Mnohozvířetem (1982) – popsáno podrobně níže
Romány:
-Playgirls I, II – erotická tematika, otevřenost výpovědi, degradace lásky
Válka s Mnohozvířetem
V tomto románu se na pozadí sci-fi snaží autor apelovat na stále se zhoršující stav životního prostředí. Životním prostředím není myšlena jen příroda, ale i vztahy mezi lidmi. Jak je u Párala obvyklé, odehrává se děj v naší zemi v neurčitém, ale současném období. Hladina znečištění přerostla jistou hranici a ze smogu se začínají tvořit hnědá mračna, ze kterých prší hnědá hmota. Tato katastrofa se děje na pozadí příběhů několika osob z jednoho bytu v Ústí nad Labem. Vztahy mezi postavami jsou poměrně komplikované, proto se zde nebudu pokoušet tyto vztahy osvětlit.
Hnědá hmota neboli „masit“ se poté co spadla v podobě deště, začne formovat do jakýchsi pohybujících se útvarů. Příběh je prokládán, podobně jako v Čapkově Válce s mloky, novinovými články, televizními a rozhlasovými zprávami, popřípadě vědeckými přednáškami. Vše samozřejmě na téma „masit”. Z těchto útržků se čtenář dozvídá podstatu vzniku „masitu”, později i jak proti němu bojovat. „Masit” vzniká z kouře továren i cigaret, výfukových plynů, odpadků, skládek, špinavých řek a všech ostatních forem znečištění. Ženy, které měly děti, byly evakuovány do hor, které jsou „masitem” nedotčeny. Zbylé obyvatelstvo se v rámci energetických úspor schází pouze ve společných bytech tzv. spolbytech. Ty jsou místem, kde se střetávají různí lidé různých povah a to dává příležitost pro vznik rozličných konfliktů a pro psychologické prokreslení postav.
„Masit” se začne formovat do postav podobných lidem (potažmo mlokům), kteří jsou již vůči zbylým obyvatelům velmi agresivní. Je nutno se sjednotit a bojovat proti nim. Zde se opět ukáže povaha jednotlivých hrdinů. Po zažehnání tohoto vnějšího nebezpečí přichází nebezpečí druhé – vnitřní.
Na člověku se začnou objevovat hnědé výrůstky – jiná forma „masitu” zvaná MZV – mnohozvíře. Postižení tímto mnohozvířetem sní obrovské množství jídla a vypijí spoustu vody – tím mnohozvíře živí a to nad nimi získává kontrolu. Začnou v nich převažovat špatné lidské vlastnosti. Jsou sobečtí, snaží se sehnat další jídlo, jsou agresivní atd. Zbavit se tohoto parazita je možno tělesným cvičením, později vědci vynaleznou i duševní metodu založenou na meditaci.
Děj končí vítězstvím nad mnohozvířetem, ale lidé se nepoučili a továrny dál vypouští jedovaté plyny, cigarety jsou opět v módě, auty se jezdí zase zbytečně…
Autor používá zvláštní vyprávěcí styl, kdy je příběh vyprávěn vypravěčem a najednou jej vypráví nějaká z postav. Zprvu je to neobvyklé, ale časem si na to člověk zvykne, dává to větší možnosti prokreslení postav. V textu je často používaná přímá řeč, rozhovory jsou vedeny hovorovou češtinou. Autor používá zkratky, které označují jevy specifické pro děj. Např. ZAM – stav zamoření,
AM - reflektory, vrtule – antimasitová technika, zambyty – byty opuštěné po vyhlášení ZAM…
V mnohozvířeti se koncentruje všechno špatné na člověku, od pasivity při sledování televize, přes náruživý sex, až po agresivitu. Páral se snaží na tyto neduhy společnosti upozornit. Na druhou stranu organizování lidí při ohrožení probíhá hladce a vede k úspěšnému konci, je tu tedy patrná i síla kolektivu.