Dílo nese název podle hlavního hrdiny. Vyprávění o Candidovi, v němž autor souhrnně a sevřeně vyjádřil všechny podstatné problémy své doby, se pro závažnou obsahovou náplň i pro formální dokonalost stalo ve své době vysoce oblíbenou četbou, třebaže dílo bylo zakázáno v Paříži, spáleno v Ženevě a dáno na seznam zakázaných knih v Římě, hodnotí se vysoce i dnes.
Tématem, kolem něhož se všechno soustřeďuje, je otázka optimismu, obsažená už v druhé části názvu a prolínající v různých podobách celé dílo. Candide vyznává optimistickou filozofii svého učitele Panglosa. Všude se Candide setkává s nejrůznějšími formami zla, ať již je působí jednotlivec, společnost nebo příroda; nachází je nejen v Evropě, nýbrž i v Novém světě, nejen u národů civilizovaných, nýbrž i u národů primitivních; přitom jde jak o zla fyzická, tak o problémy svědomí.
Toto zobrazení zla v různých jeho variacích souvisí s kritikou, kterou Voltaire míří proti absolutní monarchii, aristokracii a církvi, proti tomu, co je pro tyto instituce typické: militarismus, fanatismus a útlak. Jsou tu obsaženy i narážky na Evropu pustošenou vojsky, zejména pak na zhoubnou sedmiletou válku.
Proti ničivému obrazu života na zemi je jako opak postaven činorodý život v Eldorádu, kde zlo vůbec neexistuje. Mezi jeho inteligentními a vzdělanými obyvateli vládnou harmonické vztahy: svoboda, spravedlnost, rovnost a snášenlivost jsou zachovány. Jako země není Eldorádo přesně situováno a jeho obyvatelé připomínají spíše typy živé postavy. Eldorádo je vysněná země, řešení problému však spočívá na zemi. Hrdina přes všechny výhody opouští ráj proto, jeho cílem je setkat se s Kunhutou, a také proto, že se harmonicky dokonalá rovnováha všeho v Eldorádu neposkytuje už vlastně žádnou možnost k zdokonalení a vede k určité monotónnosti života.
Konečné řešení je obsaženo v kapitole o Candidově zahradě, vlastně v její poslední větě „musíme obdělávat svou zahradu“. Význam zahrady spočívá především v práci, která zachraňuje člověka. Práce přetváří člověka, je prostředkem, jímž se člověk vymaňuje z přirozené fatality, protože práce vede člověka k tomu, aby si uvědomil svou důstojnost i svou nezávislost.
Dílo ukazuje zřetelně člověka zbaveného všech falešných vycpávek, raněného fyzicky a psychicky, konfrontovaného se sebou, s druhými i s tím, co ho převyšuje. A to jsou přece podstatné problémy lidské existence. Lidé však mají možnost omezit zlo, zmenšit je nebo se ho zbavit a jednou snad uskutečnit Eldorádo na zemi.
19. leden 2008
6 972×
378 slov
