Lumírovci je seskupenkolem časopisu Lumír, který vzniká v roce 1877. Jeho hlavním redaktorem je J. V. Sládek. Lumírovci jsou kosmopolitní, chtějí povznést českou literaturu na světovou úroveň, mají požadavek umělecké svobody a nové formy v poezii, především intimní lyrika.
Obsah
Celá třetina ze 45 většinou rozměrných básní patří antice a zejména slunné éře řecké. Básník nonorenesančního vyznání radostně roztančil svůj verš v odrazech řeckého umění a mytologie. Hned zadní óda ke cti boha slune Hélia, hned božské Venuše, která tvoří lidské srdce, bez něhož není lásky ani citu pro lásku. Hold básnířce a kněžce lásky Sapfó vzdává Vrchlický zářivou "sapfickou slokou" napodobující časomíru, tak jako jeho dokonalé "alkajské strofy" pozdravují zakladatelské dílo starořeckých tragédů, které podle tradice potkala i tradická smrt. V mistrné básni Tanečnice dá básník roztančit vábivým nymfám, jejichž jména - jako ostatně vše z dávného Řecka - zná do detailů, které ani zevrubné slovníky antiky nezaznamenávají. - Ale už Řecko není jen radost a krása. Je i ponížení otroků, je i tyran. I zde zuří šílenství bitevní vřavy.
Jas řecké vzdělanosto pošlapal císařský Řím. V několika silných básních věnovaných impériu je stavěn pranýř krutosti, proradnosti, nadutosti, jíž se ve sbírce vyrovnají jen básně věnované asijskému Tamerlánovi. Úcta patří těm, kdo se nedají zlomit násilníky : Kaligula a Filon, Hadi v růžích, Střáž u Tamerlána, Spravedlnost, a ovšem známá báseň Spartakus s pointou, která je pojítkem díla : Ó lidstvo, nežli vzplá jitra ti svit, co křížů ještě se vztyčí !
Středověk je básníkovi dobou moci církve, viděné v kritickém světle. Bližší jsou Vrchlickému lidoví, blouzniví hledači pravdy, i když jejich sebemučivý asketismus mu je cizí ( Flagelanti, Eon z Hvězd, Abelard a Heloisa aj. ). - Z nové doby má obdiv k boji Vlámů za svobodu, odporná je praxe otrokářů a kolonizátorů (Civilizace, Ghazi). - A zpěvem naděje a lásky jsou závěrečné hymnické zpěvy věnované Čechám. Tradici svatováclavské, husitské, s blanickou vírou, že nezvítězíme " vytaseným mečem ", ale " až silou ducha budoucna val ztečem " ( Socha Bruncvíkova ). Dalčí lumírovci jsou:j.v.sládek:intlyr:básně, jiskry na moři, světlou stopou,soclyr: na hrobech indiánských, role chudých, točič, venkov: selské písně a české znělky, pro děti: zlatý máj, skřivánčí písně, zvony a zvonky. Julius zeyer:poezie: vyšehrad, čechův příchod, karolínská epopeja,próza: dům u tonoucí hvězdy, tři legendy o krucifixu, drama: radůz a mahulena. J.vrchlický:intlyr: dojmy a rozmary, okna v bouři, vlastlyr: má vlast, píseň poutníka, z hlubin, epika: zlomky epopeje, xelské balady, próza: hyppodamie (drama), drahomíra, bratři.
Autor
Geniální překladatel, básník, dramatik, lit. kritik, prozaik jeden z hlavních představitelů Lumírovců. Narodil se v Lounech redině kupce. Pod vlivem strýce vstoupil do kněžského semináře, ale brzy přešel na filosofickou fakultu. Strávil rok v Itáliii jako vychovatel, po návratu byl učitelem a později profesorem na pražské univerzitě. Je považován za největšího básníka minulého století a předchůdce impresionismu a symbolismu.
11. červenec 2007
5 802×
460 slov
