William Shakespeare-Hamlet

William Shakespeare (1564 - 1616)

William Shakespeare se narodil v roce 1564 ve Stradfordu nad Avonem, jako syn řemeslníka. V roce 1588 odešel bez vyššího vydělání do Londýna, kde se stal světovým dramatikem, básníkem, hercem a podílníkem divadelní společnosti GLOBE (později i divadla BLACKFIARS - U černých bratří), která hrála pro lidové diváky i pro královský dvůr.

Za svůj život vytvořil minimálně 36 divadelních her. Náměty ke svým hrám čerpal z různých zdrojů: ze životopisů slavných osobností, z povídek italských, anglických a francouzských renesančních autorů i ze starých kronik.

V ranějším tvůrčím období (do r. 1600) psal především komedie (Komedie plná omylů, Zkrocení zlé ženy, Sen noci svatojánské, Mnoho povyku pro nic, Veselé paničky windsorské, Jak se vám líbí, Večer tříkrálový, Benátský kupec) a historické hry (Richard III., Jindřich VI., Jindřich V., Král Jan, Richard II., Julius Caesar, Antonius a Kleopatra), které soustřeďují svou pozornost na anglické, antické a francouzské dějiny. Komedie jsou energické s výraznou rolí ženské optimistické postavy. Ve většině vítězí spravedlnost a láska.

Do tohoto období patří také dvě lyricko-epické básně (Venuše a Adonis, Znásilnění Lukrécie), Sonety a dvě rané tragédie - Titus Andronikus a Romeo a Julie (vypráví o milencích dvou znepřátelených veronských rodů).

V druhém období (do r. 1608) proniká do jeho tvorby pesimismus a životní zklamání. Vznikají jeho nejslavnější tragédie Macbeth (touha po moci), Hamlet (tragédie nerozhodnosti), Othello (tragédie žárlivosti) a Král Lear (starý otec se nevyzná v lidech, neodhalí faleš a přetvářku svých dcer).

Teprve v posledním tvůrčím období (1608 - 1612) se Shakespearovo básnické vidění opět projasňuje a obrací se k pohádkovým hrám (Cymbelín, Zimní pohádka, Bouře).
Na sklonku života se Shakespear vrátil do svého rodiště, kde také zemřel a byl pochován.

Znaky Shakespearova dramatu:
- neomezenost látky, času, místa
- obraz pozemského života, kladných i záporných lidských vlastností (žárlivost, přátelství)
- postavy ženy (nepodřízené) a lidové postavy (Juliina chůva)
- příčinou renesanční tragédie je lidská vášeň nebo náhoda (ne osud)
- komické prvky nejsou ostře odděleny od tragických
- jazyk veršovaný se střídá s prózou, lidový jazyk
- vliv antického dramatu trvá, motivy řeckého bájesloví
- blankvers - nerýmovaný pětistopý jambický verš

Hamlet

Vše začalo před hradem Elsinor v Dánsku, když se na stráži, kterou hlídal Horacio (nelepší přítel Hamleta) s dvěma důstojníky, objevil duch nedávno zesnulého krále. Když duch zmizel, Horacio se rozhodl říci to Hamletovi (syn zemřelého krále), který mu přislíbil, že na další stráž půjde s ním. Večer duch opět přišel a pověděl Hamletovi pravou příčinu své smrti, že když ležel v zahradě neotrávil ho had, ale jeho bratr, který se díky tomu stal králem.
Hamlet chce pomstít svého otce, jelikož si však není jist, jestli duch mluví pravdu, předstírá šílenství a snaží se krále nějakým způsobem usvědčit. Přitom mu pomůže potulná herecká společnost, se kterou inscenuje představení, zobrazující otcovu smrt. Zděšený král se odchodem z představení prozradil jako bratrovrah, ale Hamlet se nemůže vzchopit k činu.
Při rozmluvě s matkou, které vyčítá sňatek s králem po tak blízké otcově smrti, jí začne odhalovat její nitro a ona volá o pomoc. V tom okamžiku se ozve Polonius schovaný za čalounem: "Hej, pomoc! Co se děje? Pomoc!". Hamlet, domnívaje se, že za čalounem se skrývá král, probodne Polonia, otce své milé Ofélie, která z toho zešílí a utopí se.
Král si je vědom nebezpečnosti Hamleta a pod záminkou Polonovi smrti ho posílá pryč. Cestou do Anglie Hamlet objeví u Rosencrantza a Guildensterna (patolízalové krále) poselství, ve kterém nechává král Hamletovi setnout hlavu. Avšak chytrý Hamlet rychle napsal nové poselství, v němž nechává popravit ty, kteří list doručí (patolízaly), a sám odjel zpátky do Dánska na pirátské lodi, která je cestou přepadla.
Mezi tím se do Dánska vrátil i Laertes, který se chce Hamletovi pomstít za smrt svého otce Polonia a sestry Ofélie. Laertes potkává Hamleta u hrobu Ofélie a vyzývá ho na souboj, ve kterém Laert zraní Hamleta obráceným hrotem svého kordu, který je potřen smrtelně jedovou mastí. Ten mu jej vytrhne a zabije krále (protože mu přichystal jedovatý nápoj, který však omylem vypila královna - umírá).
Umírající Hamlet stačí ještě dát souhlas norskému vojevůdci Fortinbrasovi, aby se stal dánským králem.

Charakteristiky

Hamlet
Hamlet je překrásná, ale i přesmutná postava dánského prince. Miluje Ofélii, která se ho však, na přáni svého otce, straní. Když se doví pravou příčinu otcovy smrti, předstírá šílenství, aby nebyl podezřelý. Prožívá těžké duševní stavy, ve kterých přemýšlí o smyslu lidské existence a o zločinnosti světa (uvažuje o sebevraždě). Touží po pomstě, ale má nedůvěru a pochybnosti ve vlastní sílu.

Ukázky:
"Já, kterému zavraždili otce, já, kterého k pomstě pudí Bůh i peklo si musí slovy ulevit jak děvka, úplně jako ženská nečistota, úplně...."
" Zač já tedy stojím, jenž vraždou na otci, matčiným zhanobením, krví a rozumem jsem burcován, a přece spím, zatím....."

Claudius
Hamletův strýc a nevlastní otec je velmi zákeřný, zrádný a podlý. Když zabije svého bratra (Hamletova otce), neostýchá se vzít si jeho manželku.

Gertruda
Hamletova matka, královna, velmi se bojí o svého syna. Nechce si připustit, že udělala chybu, když si vzala Claudia. Při rozmluvě s Hamletem se dovídá pravdu a je zděšena. Projevuje se vnitřní rozpolcenost (dobro a zlo).

Horatio
Hamletův nejlepší přítel, čestný a spravedlivý. Dovede uchovat tajemství, že Hamlet šílenství jenom předstírá. Má schopnost soudit Hamletovo jednání a Claudiovu vinu.

Polonius
Nejvyšší královský komoří, otec Ofélie a Laerta, svou oddaností králi je až směšný. Za svou chorobnou snahu zalíbit se králi a královně, doplatí životem.

Co tím chtěl autor říct a význam
Podle mě je toto dílo zaměřené na královský dvůr a jeho zápletky. Shakespear zde vyjádřil bezohlednou touhu po moci, která se nezastaví ani před násilím a intrikami. V Hamletovy uvažuje o smyslu života, lidské existenci a o rodinných, milostných konfliktech.

Jak je to psáno?
Je to psáno formou divadelní hry a blankversu. Jsou zde vidět dramatické dialogy, hluboké úvahové monology, přechodníky a prvky tragické, komické i satirické.