Wolker, Jiří - Těžká hodina

I. Základní údaje o knize a vlastní názor

Sbírka Těžká hodina je spolu s ostatními sbírkami součástí nového vydání první části literárního díla Jiřího Wolkra. Jsou do něho shrnuty především práce, jež básník sám zařadil do svých tří knih ( Host do domu, Těžká hodina, Tři hry ), za druhé práce, jež otiskl v časopisech a za třetí práce z jeho pozůstalosti. Uspořádal a doslov napsal Miloslav Novotný, obálka a úprava Jiří Blažek. Vydal Václav Petr v Praze roku 1947.

Tato sbírka mě zaujala líčením života nižší vrstvy - proletariátu (dělníků). Jen díky této sbírce si i já mohu představit, i když dost vzdáleně, jak těžký byl život nižší vrstvy v této době. Wolker vyzývá lid, k boji za spravedlivější společenský řád.

II. Vypiš ze sbírky sociální balady

Těžká hodina

Balada o nenarozeném dítěti

Slepí muzikanti

Balada o snu

Balada o očích topičových

Jádrem sbírky Jiřího Wolkra Těžká hodina jsou sociální balady.

III. Vyprávěj jednu z balad

Balada o očích topičových

Tato báseň líčí těžký život elektrárenských topičů. Vypráví o jednom z nich Antonínovi, který je topičem pětadvacet let. Elektrárenský topič musí dělat pořád, když ostatní v noci spí, on musí přikládat do kotle, jinak by lidé neměli elektřinu (světlo). Topič musí stát u kotle přikládat těžkou lopatou uhlí a při každém otevření kotle se dívat do žáru ohně. Tato práce je zdraví nebezpečná ( nejvíce oči) a velice těžká. Antonínova žena ho s těžkým srdcem každý den vítá, vidí jak chřadne, je slepý a umírá. Antonín si uvědomuje, že i když je jen obyčejný topič, je pro lidi důležitý a umírá s dobrým pocitem, protože jeho práce žije dál.

Tato báseň ukazuje, že prací a bojem lze přetvářet svět.

IV. Na konkrétním příkladu dokaž jak Jiří Wolker promlouvá k prostému lidu

Báseň - Sloky

Své srdce přemoz tu, neb nejsi srdce jen,
tím, čím chceš vítězit, - sám nebuď poražen

a přemoz bolest svou a nepřežvykuj jí,
bys stále v boji byl a nikdy po boji.

Pak sníh, jenž na město se snáší zšeřelé,
jen bílým obkladem ti bude na čele

a z věží hodiny se s ptáky rozletí.
Neb bolest přemoci je víc než trpěti.

Báseň Pohřeb

dej, ať nezmírám jako ty na posteli v propadlé světnici,
chci zemřít jak voják s bodlem a ručnicí,
do srdce raněný granátem.
Neboť jdu do boje,
babičko moje,
pro slávu světa tohoto.

Báseň Fotografie

Soudruzi, kteří kol skříně té
do práce se ubíráte,
soudruzi, kteří v srdci svém
hladem svých bratrů umíráte,
vryjte ty obrazy bídy a zmaru
v porcelán talířů restaurací a barů,
na zátky šampaňských, do lístků jídelních
vlepte ty fotografie!
Aby ten každý, kdo hoduje dnes tu a pije,
na každém talíři, na každé sklenici
narazit musel na mrtvoly křičící:
Lidojede! Lidojede!