1. světová válka - shrnutí

Mnozí z těch, kdo v srpnu narukovali, věřili, že válka bude kráká a slavná. První světová válka se však nakonec stala dlouhým, krutým střetnutím, které prověřilo hranice lidské odolnosti až po samu mez.

Před rokem 1914 prožívala Evropa období dosud nevídané prosperity, jež byla plodem industrializace a století bez velkých devastujících válek. Přesto se však dva bloky, Dohoda (Spojené království, Francie a Rusko) a Ústřední mocnosti (Německo, Rakousko – Uhersko a později též Osmanská říše) připravovaly na válku. Hlavní příčinou byly velmocenské ambice a nestabilita Německa.

V Německu probíhala etapa bouřlivé industrializace, v důsledku čehož Německo nahradilo Británii v úloze motoru evropského hospodářství. Navíc německý objem ve výrobě železa a oceli a těžbě uhlí, jakož i v nových průmyslových odvětvích, chemii a elektrotechnice, držel krok s nebývalým rozvojem válečné mašinérie. V dobách míru umožňovala zeměpisná poloha Německu využívat rozsáhlou evropskou síť železničního i námořního spojení. Ve válečném období ovšem Německo čelilo nebezpečí boje na dvou frontách.

Němečtí státníci byli přesvědčeni, že politické postavení jejich země neodpovídá jejich obchodním a imperiálním ambicím. Jedna z nejstarších německým tužeb (která je přivedla do konfliktu s Ruskem) spočívala v expanzi na východ. Německo věřilo, že je obklopeno nepřátelskými silami a umínilo si hájit v jižní Evropě, Osmanské říši a na Blízkém východě své i rakousko-uherské zájmy.

V dlouhé válce by se nevyhnutelně projevilo přepětí z války na dvou frontách. Váleční stratégové proto ve svých plánech s takovou situací počítali a snažili se ji řešit taktikou bleskového úderu proti Francii a následným přesunem vojsk na východní frontu. Jejich plán však selhal, když v srpnu r. 1914 vypukla v důsledku zápasu o rakousko-uherský a ruský vliv na Balkáně válka.

Vyčerpaná armáda Německa se zastavila 80 km od Paříže. Francouzi mobilizovali a obratně využívali dopravní síť – dokonce i taxíky sloužily k dopravě vojáků k jejich jednotkám. Situace na západní frontě se však dostala do slepé uličky; války se nesla do zákopů a obranné poziční boje převládly až do doby, než se r. 1917 začala uplatňovat nová účinnější útočná taktika využívající tanky a dělostřelectvo. Bez ohledu na počáteční úspěchy proti Rusům se nyní Němci museli vyrovnat s vedením války na dvou frontách. Zdálo se, že vítězství Ústředních mocností proti Srbsku a Rumunsku na Balkáně povede k vytvoření takového středoevropského politického a obchodního impéria, o jaké Německo usilovalo. Roku 1917 se zhroutilo carské Rusko. Na počátku r. 1918 se jeho nová bolševická vláda rozhodla nepokračovat ve válce a ponechala tak značnou část Ukrajiny a jižního Ruska v rukou Německa. Německé koloniální ambice v Evropě se konečně zdály dojít naplnění. Avšak Ústřední mocnosti nebyly schopny postavit se Dohodě počtem mužů ve zbrani, materiálním zabezpečením ani ostatními zdroji. Během r. 1916 se dohodová ekonomika vzpamatovala a začala pokrývat své vlastní potřeby. Británie zavedla válečné hospodářství a dodávala munici a další válečný materiál. Finanční zajištění jí umožňovalo pokrývat válečné náklady. Německé námořnictvo se pokusilo přerušit spojenecké zásobovací námořní cesty torpédováním britské dopravy; když však r. 1917 vypukla neomezená ponorková válka, připojily se Spojené státy válce na straně Dohody. Spojenci zavedli blokádu německých přístavů, a ještě více tak prohloubili německé hosp. obtíže.

V letech 1916-17 proběhlo několik nesmírně náročných bitev na západní frontě, zejména u Verdunu, na Sommě a u Yprů, umožněných především rozsáhlým přísunem čerstvých posil. Ústřední mocnosti se nakonec rozhodly pro taktický ústup na západní frontě a soustředily se na militarizaci domácí ekonomiky. Výsledek byl katastrofální. Do listopadu 1918 se sice německá armáda nestáhla až za vlastní hranice, ale ocitala se ve stavu chaosu, přičemž nedostatek potravin a topiva vedl ke zhroucení domácí situace. Císař Vilém II. I rakousko-uherský císař abdikovali. Spojenci byli zjevně v situaci, která jim umožňovala diktovat mírové podmínky.