Archaický Řím

- na přelomu 1. a 2. tisíciletí v Itálii panuje složitá etnická situace. Apeninský poloostrov je osídlen celou řadou nesjednocených kmenů - žijí izolovaně, sjednoceny až za Říma.
Sever – Lyguři, SZ Itálie – Etruskové, oblast dnešního Říma – Latinové, oblast na východ od Říma- Sabinové, směrem na jih – Kalábrové, jižněji – Kampánci a další
10. stol. př. Kr.- 1. archeologicky doložené osídlení
- 9. století př. Kr. vznik prvních kolonií – oblast Sicílie je kolonizována Kartaginci, s výjimkou východní části, jež je spolu s Itálií kolonizována Řeky -> Féničané tvoří pod vládou Kartága hráz proti řeckým kolonistům, kteří postupně obsazují celou Sicílii a jih Itálie.
- nejvyspělejším z kmenů jsou Etruskové (Tyrrhénoi) – pronikání jejich vlivu ze střední Itálie.
- 8. stol. - pravděpodobně začíná proces sjednocování osad; převažuje Latinsko-sabinské osídlení.
- osídlení pahorku Palatium na pobřeží Tibery – zisk kontaktu s mořem + Řím není přímo na pobřeží – nemůže být napaden piráty
- vznikají různé městské státy, v čele města je král – rex
- k založení Říma pravděpodobně dochází na přelomu 6. století (hradby + obchodní centrum)
- rozkvětu města pomáhají Etruskové
- archaický Řím založen členy dynastie Tarquiniů

Uspořádání společnosti
- království etruského typu (7 bájných králů)
- Řím tvořily tři tribue (kmeny) – z nich vznikají curie (1 curie = 10 rodů), dle kterých je organizováno vojsko a sněm
- nejvyšší administrativní, náboženskou i vojenskou mocí je král - je volen na doporučení, nebo formální schválení senátu
- senát = poradní sbor, 300 členů, nejstarší muži patricijských rodin (senex = stařec -> rada starších)
- sociálně-společenské rozdělení
- Patriciové – urozené obyvatelstvo, potomstvo 300 mužů z Alby Longy (patres = otci)
- Plebejové – příchod do Říma v pozdějších dobách, cca ve 3. stol. se stávají bohatšími (a významnějšími pro Řím) než Patriciát -> zrovnoprávnění

- územní rozdělení Říma – správní jednotky; je podle nich organizována činnost nově dobytých území

- majetkové rozdělení – král Servilius Tullius provádí majetkovou reformu -> rozvrstvení obyvatel na 5 majetkových tříd (podle množství majetku vymezena platba daní + služba ve vojsku)
č vztah patronů: Patricijů bylo málo + samotný patriciát rozdělen na několik politických větví – potřeba politické podpory -> patricij bere pod svoji ochranu sedláky, zemědělce + pomáhá jim v době neúrody -> patron. Sedláci mu poskytují polit. podporu za všelidového shromáždění + jdou za něj do války
- podle klientely získává patron politickou a majetkovou pozici v Římě
- ze vztahu patron – klient se vyvíjí římské velkostatky (Latifundia) – jeden patron spravuje velký celek území

- podle pověsti zaniká římské království roku 510 př. Kr. vyhnáním posledního krále Tarquinia Superba -> na jeho místo dosazeni 2 konzulové.
- datum je přejato z řeckých dějin (vyhnání athénských tyranů)

- republika ve svých počátcích vychází z království – senát. Ze senátu jsou vybráni 2 konzulové – vzájemná kontrola, podřízenost senátu, voleni na jeden rok + žádný patricij se nemůže stát konzulem 2x za život
č v době války je z těchto dvou konzulů vybrán 1 diktátor –1/2 roku řídí vojenské akce -> druhý z konzulů
- kvestor – republikánská funkce nezávislá na senátu; soudce z patricijské rodiny, nebyl povinen zodpovídat se ze svých rozsudků
- praetor – správce financí; podléhal senátu, ne však rozhodnutí konzulů -> „odtržení“ ekonomiky od politiky
- plebejové – svobodní občané Říma; měli právo scházet se na plebejském shromáždění -> právo vznést k senátu jakýkoli požadavek + senát se jím musel zabývat -> funkce tribuna lidu – tlumočil senátu závěry ustanovené shromážděním. Později se stal členem senátu – zprvu pouze symbolická moc -> zisk práva Veta (vetó = zakazuji)

POČÁTKY ŘÍMSKÉ REPUBLIKY
- 5. století – vnitřní upevňování římského státu, problémy mezi patriciji a plebeji (rozdělení společnosti neodpovídá faktické realitě)
- na počátku století se tribun lidu stává členem senátu, během následujících let se počet tribunů zvyšuje
- přijmutí prvního úplného zákoníku – Zákon dvanácti desek – uložen na Fóru románu, za deskami stál chrám, v němž byl archiv justice, legislativy
-> základ budoucích zákoníků všech národů
- 367 př. Kr. – senátem je schválen zákon, že konzulem se může stát i plebej + jedním z nezávislých soudců musí být plebej -> rok zrovnoprávnění
- od 4. století ztrácí smysl rozdělení na patricije a plebeje -> Nobilita = rozdělení podle majetku

- cca r. 400 jsou zahájeny první války – zprvu obranné (proti Etruskům a Keltům) – končí r. 387, kdy jsou Kelti odraženi od Říma (kapitolské husy) -> obranná válka se mění ve válku výbojnou, Kelti vytlačeni až do Předalpské Gálie
- 4. stol. př. Kr. – války se Samnity (=kmeny žijící v oblasti střední + částečně jižní Itálie) -> cca v polovině století podrobeny Římu -> rozšíření republiky na oblast celé střední Itálie
-druhá pol. 4. stol. – války s Tarentem (=řecká kolonie, z níž Řekové ovládali celou jižní Itálii) -> koncem 4. století již Řím ovládá celou jižní Itálii vyjma Kalábrie (patřící Kartágu)
- Pyrrhos – král řeckého Épairu, proslul v poslední válce s Tarentem – Pyrrhovo vítězství
->Římané ovládají CELOU Itálii

- Itálie spravována pomocí systému municipií – původně města dobytých území se zachováním původní správy X doplnění správy římským dohližitelem, správcem -> základní správní jednotka Itálie
- zakládání kolonií (dosazení vlastní správy, území ovládaná Římem) – původní obyvatelstvo nemá žádná politická práva, platí daně, je mu poskytována vojenská pomoc

Punské války 264 – 146 př. Kr.
- války zajistivší Římu nadvládu nad středomořím (mare nostrum)

Souběžně s punskými válkami vede i další válečné konflikty
Roku 229 začíná první Ilyrská válka, v níž šlo Římu o zajištění kontroly nad námořní cestou přes Jadran (-takto by se dostali blíže k vyspělému Řecku) – Ilyrové tuto cestu spravovali
č pouze dvě bitvy; Řím vítězí
219 – druhá Ilyrská válka, opět končí vítězstvím Říma

Makedonské války
- první mak. válka:
- Filip V. se zapletl do válek punských, když se r. 216 stal Hannibalovým spojencem
- Hannibal potřeboval, aby část římských legií zaměstnal někdo jiný
- Filipovi šlo o suverenitu Balkánu
- Makedonie je r. 216 poražena (secvičenost a disciplinovanost řím. vojáků)
- druhá mak. válka
- po bitvě u Zamidy (r. 202) si římané vyřizují účty se všemi Hannibalovými spojenci
- 197 vyhlašují Makedoncům válku -> vojenské tažení, bitva u Kynoskefal
-> Makedonie zůstává svobodná, platí daně + dosazení řím. dohližitelů

Válka se Sýrií (192 – 188)
- r. 192 Římané zahajují syrské války. Příčinou je snaha o zisk území jižního Řecka. Syrský král řeckým spolkům slibuje pomoc a posílá jim armádu -> oslabení Sýrie
č rozšíření řím. vlivu do oblasti Malé Asie

-> Filip Makedonský se dobrovolně stává spojencem Římanů X jeho nástupce Filip VI. Se spojenectvím nesouhlasí -> r. 168 propuká třetí makedonská válka
- pouze jedna bitva – u Pydna – porážka makedonského krále, Makedonie je prohlášena římskou provincií

Do roku 146 př. n. l. ovládá Řím celé Řecko

133 př. Kr. – v království Pergamos (v oblasti dnešního Turecka) umírá král Atalos III., který v závěti odkazuje své království Římu
č zisk celé Malé Asie, Řím se stává neomezeným pánem středomoří
- dotváří se řím. impérium