Asyřané

Asyřané usilovali dlouhá staletí o pokoření svých sousedů. Jejich bojovnost jim vynesla říši od Perského zálivu až po Egypt. Do jisté míry jejich agresivitě pomohly zeměpisné podmínky. Území Asýrie se rozprostíralo nad Babylonem v severní Mezopotámii v blízkosti řeky Tigris. Asýrie neměla přírodní hranice v podobě pobřeží nebo hor. Proto byla snadno napadnutelná ze všech stran. Potřebovala tedy silnou armádu , vždy připravenou k boji.
Asyřané byli také zdatní obchodníci. Vybudovali hlavní obchodní cesty napříč Mezopotámií , což znamenalo přínos bohatství.
Asyřané patřili do skupiny Amoritů – potomků Semitů , kteří přišli z Arábie ke konci 3. tisíciletí př. n. l. a dobývali sumerskou a akkadskou říši.
Asýrie si vydobyla své nezávislé postavení okolo roku 1900 př. n.l.. Stovky let byla podřízena nadvládě Babylonu a království Mitanni. Během dlouhého období si Asyřané nejen vydobyly nezávislé postavení , ale vybudovali si i vojenskou tradici. Ve 14. stol. př. n. l. zahájili svou vojenskou kariéru. Jejich výboje sahaly daleko.
Asyrský král Tiglath – Pileser I. uchvátil moc ve 12. stol. př. n. l. a ovládl území Mezopotámie. Počátkem 9. stol. Asyrská říše zahrnovala podstatnou část Mezopotámie a severní Sýrie.
Po úpadku Asyrské říše nastaly nové výboje asi okolo roku 745 př. n. l.. Tou dobou úspěšný generál Tiglath – Pileser III. Založil svou dynastii. Obklopil se řadou schopných panovníků – například králem Sargonem II. a Senacheribem. Bojové akce vojevůdců postupně říši rozšiřovaly.
Asyřané byli na své armádě závislí , proto se stali vojenskými inovátory a rychle přijali železné zbraně , které nahradily zastaralé zbraně bronzové. Byli první kdo začal podnikat vojenské jízdy – použili válečné vozy tažené koňmi. Asyrské vozové hradby a strážní věže zaručovaly protržení obrany nepřátel a dlouhodobé podmanění.
Bohatství Asyrské říši umožnilo dovážet kámen , dřevo , a vzácné kovy , které byly hlavními stavebními prvky nově vybudovaných měst jako Ashur , Kalak , Koršábad a Nineveh. Všichni významní panovníci a spoluzakladatelé Asyrské říše si nechali vybudovat nákladné paláce , které střežily sochy okřídlených býků s lidskými hlavami. Inspirací těchto pilířů byla nesčetná množství nepřátel.
Jedinou nedobytou nepřátelskou základnu tvořili Arménové. Rozpínavé výboje přečerpávaly zdroje Asyrské říše a vyčerpávaly energii bojovníků. Časté převraty znamenaly nebezpečí pro celu říši.
Za vlády Ashurbanipala (668 – 627 př. n. l.) se moc Asyrské říše upevnila. Spojení protivníků bylo zničeno a nadvláda Egypta potlačena.
I na Asýrii však čekal okamžik oslabení. V roce 663 př. n. l. proběhl v Asýrii občanský boj o vládu. Říše se vlivem občanské války rozpadla. Médové a Babyloňané se vrhli na oslabenou říši. V roce 614 př. n. l. bylo dobyto hlavní město Ashur. V roce 612 př. n. l. padají další významná města – Nineveh a Kalak. Nastala doba vraždění a utlačování asyrského národa. Následkem toho vymizela Asyrská říše a její národ ze světových dějin.