Atentát na Reinharda Heydricha

Reinhard Heydrich se narodil 7. 3. 1904 v Halle nad Saalou. Zde vystudoval reformní gymnázium a již v 16-ti ukázal, kterým směrem bude řídit své kroky. Po I. Světové válce vstoupil do sboru „Halle.“ Za což byl později kritizován Himmlerem. Protože tento spolek propagoval komunistické ideje. Pak se dal k námořnictvu. V roce 1926 je námořním důstojníkem a za dva roky je už nadporučíkem. V roce 1931 je z říšského námořnictva propuštěn pro zločin blíže neuvedený, ale jistě dost závažný, aby odůvodnil tak málo používaný zákrok. Poté bývalý nadporučík Heydrich vstoupil jako obyčejný příslušník SS do malé hamburské skupiny a zde dělal pořádkovou a propagační službu. Tohle, jak rád zdůrazňoval, byla jeho škola nacismu. Postupně se v této organizaci vypracoval na místo velitele. Z Hamburku zamířil po nacistickém převzetí moci hned do Himmlerova mnichovského policejního presidia, ale to byl jenom výchozí bod. Poté jako krvavý meteor zazářil náhle v Prusku, kde se SS-Brigadeführer Heydrich stává v roce 1934 Himmlerovým zástupcem ve vedení tajné státní policie. Ale proč je Heydrich tak úspěšný? Jeho úspěch se jmenuje Sicherheitsdienst, špionážní bezpečnostní služba zkratka SD. Roku 1936 je Reinhardu Heydrichovi 32 let. Za pouhých pět let se z prostého propagátora dokázal stát šéfem gestapa a šéfem kriminální policie. Jak se mnozí obyvatelé Holandska, Norska a Protektorátu Čech a Moravy na vlastní kůži přesvědčili SD má dlouhé prsty, kterými dokázala tamní odboj doslova rozdrtit.
Zatím co Haydrich přijímá gratulace od Vůdce, tak to v protektorátu pod Neurathem neklape. Protektorát má pro Vůdce Takovou důležitost, že sedmatřicetiletý SS-Obergruppenführer a generál policie Reinhard Heydrich, Zastupující říšsky protektor přichází do Prahy udělat pořádek. Českému lidu bylo oficiálně sděleno, že Kontantin von Neurath sám požádal Vůdce o zdravotní dovolenou .Dne 27.září 1941 přijel Reinhard Heydrich do Prahy, aby se o den později ujal své funkce. Zatím bydlel v hotelu Esplanade Jako vnější známky jeho příjezdu zavlály na Hradčanech na obou dvou stožárech prvního hradního nádvoří říšská vlajka a vlajka SS.
Dne 28.září 1941, čili den po svém příjezdu, začíná listinu Heydrichových mrtvých 69 letý armádní generál Josef Bílý a divisní generál Hugo Vojta. Den po dni tak narůstá strašlivý šik popravených vojáků. Generálové, vysocí důstojníci generálního štábu, s nimi vedoucí osobnosti politické a odbojové činnosti z řad civilního obyvatelstva mizeli na popravištích.
Dne 24. října si Heydrich pozval k sobě delegaci českých dělníků, aby si koupil českou práci. Tenhle krok považoval český odboj za velmi nebezpečné, protože český dělník se dal snadno kupit, zvláště, když je cena ve formě zvýšeného přídělu lístků na potraviny.
V této nejisté době se začíná formovat nová ilegální organizace, zvaná „Jindra.“ Jindra, ale kdo to vlastně je? Jindra je krycí název vysokoškolského profesora chemie, pana Vaňka.Když mu gestapo 30. září v Brně popraví rodinu, odchází do Prahy. Jakožto poslední člen čtyřčlenné Sokolské revoluční rady zakládá „JINDRU.“ Jindra sám byl spojkou k organizaci ON (Obrana národa), jejímiž vedoucími byli generálové Vojta a Všetička. Prostřednictvím PVVZ (Petiční výbor „Věrni zůstaneme) byla „Jindra“ zapojena i do ÚVODu (Ústřední vedení odboje domácího). Jindra vznikl právě proto, aby bojoval pouze s Heydrichem. 3. října 1941 se uskutečnila v Londýně schůzka, které se zúčastnili kromě plukovníka Františka Moravce a představitelů exilového vedení armády také J.Gabčik a generál Svoboda. Na této schůzi se mluvilo o nutnosti činu, který vytrhné národ z letargie.
Zatím co u nás Heydrich likvidoval odboj, Tak ve Velké Británii pokračoval nábor parašutistů. Nábor vypadal následovně. Čeští vojáci byli v Anglii sledováni a podle chování, smyslu pro disciplinu, charakteru a citu pro povinnost, byli vybíráni. Takto vybrání vojáci byli povoláni před komisi. Zde mohl říci ano, nebo ne. Když řekl ne, byl poslán zpátky ke svému útvaru. Ale když řekl ano, byl poslán na jednu ze dvou farem ve Skotsku. Zde na farmách Garramour a Cammus Darrah se nacházel STS ( Special Training School ). Zde byli parašutisté podrobováni tvrdému výcviku.
Byl tu Moravan Jan Kubiš, 28 letý rotmistr, kdysi topič, před válkou rolník. Ve válce nositel francouzského Croix de guerre a československého válečného kříže, skromný, nevýbojný, klidný, ale veselý a oblíbený. Sním tu byl Slovák Josef Gabčik, rodák od Žiliny, povoláním zámečník, chvíli před útěkem pracoval jako skladník chemické továrny. Byl sice o něco menší než Kubiš, ale jinak byli oba dva úplně stejní. Znali se už z francouzské cizinecké legie. Mimo jiné tu byli, nadporučík Adolf Opálka a věčně usměvavý rotmistr Josef Valčík, příslušník 22 pěšího pluku. Sedmi z STS bylo určeno, aby vstoupili do dějin. Kubiš, Gabčik, Opálka, Valčík. Hrubý Bublík, Švarc. Těchto sedm lidí zde učinilo začátek strašné odplaty, zato, že Heydrich úspěšně rozbíjí domácí odboj. Po skončení výcviku ve Skotsku jsou přeloženi do zámečku Bellasis u Londýna.
24. října si Heydrich v Praze políčil na české dělníky. V tu dobu už v Bellasis čekal Silver A na svou hodinu. Silver A, to je jméno skupiny tří lidí: nadporučík Alfred Bartoš jako velitel, rotmistr Josef Valčík a telegrafista Jiří Potůček. Pro start byl vybrán 29. říjen. Podle své nové protektorátní občanské legitimace je Bartoš nyní Emilem Sedlákem, úředníkem z Brna. Z Valčíka udělali Zdeňka Toušku, olomouckého absolventa obchodní akademie. A Potůček se stává brněnským učitelem Aloisem Tolarem. Kvůli zhoršenému počasí byl start odložen na 7. listopadu v 18.00.
A skutečně 7. listopadu 18.14 se přetížené letadlo odlepilo od země na letišti v Nevmarku. Ale ve 22.10 se nad Vltavou rozpoutá hotové peklo, prudký nárazový vítr se sněhem bičuje letadlo a proto je z Londýna vydán rozkaz k návratu.
Ten samý den podniká tutéž akci i skupina Anthropoid, jejímiž členy jsou právě Gabčík a Kubiš, ale ta je také nucena k návratu. Tato skupina má za úkol spáchat atentát na Heydricha.
A co se děje v protektorátu, na štědrý den roku 1941 dostávají Češi v protektorátu překvapujícího Ježíška. Je to vyhláška o zabavení lyží. Lyže jsou zabaveny a odvezeny do SSSR, aby na nich mohli Němci v případě potřeby mohli ujíždět po hlubším ruském sněhu.
Dne 28. prosince je počasí příznivé a proto letadlo bez problému doletí se Silvrem A i B a s Anthropoidem do vlasti a zde je vysadí. Ve 2:12 hod. seskočí Kubiš s Gabčíkem 20 Km za Prahou, východně od Plzně u obce Nehvizd. V letounu,vzdalujícím se k východu odlétá skupina Silver A i B.
Po nešťastném dopadu na hřbitově v Ďáblicích , při kterém si Gabčik vymknul kotník zahrabali padáky a kombinézy do čerstvého hrobu. A jdou lesem směrem na Nehvizdy. Po cestě potkají hajného Aloise Šmejkala, který je ukryje v bývalem kamenolomu u Nehvizd a dodává informace.Dále se spojí s Jaroslavem Piskláčkem, který je přivezl z Nehvizd do Prahy. V Praze žijí u Khodlů.
Ve 2.37 seskakuje nadporučík potůček, jakožto první ze Silveru A. Bohužel Silver A dopadl stejně jako Anthropoid, jinam než měli dopadnout. Dopadli kousek od vsi Senice u Poděbrad. A do Pardubic je to tak daleko. Proto musí dojet k Poděbradům vlakem.
Po strasti plné cestě se nakonec všechny skupiny dostanou na místo určení.
Je 27. května 1942 a v pražských Kobylisech směrem k Vltavě k táhle zatáčce klesá otevřený Mercedes s Reihardem Heydrichem a řidičem Kleinem. Josef Valčík stojí 200 metrů před zatáčkou a když vidí Heydricha přijíždět, tak dává Gabčikovy zrcátkem signál. Josef Gabčik bezprostředně po signálu popojde za ohyb zatáčky, aby mohl využít momentu překvapení. Z aktovky Gabčik vytáhne základní části lehkého samopalu a pod pláštěm ho naslepo poskládá. Bohužel se mu pod ruky pořád plete sláma, kterou měl samopal v aktovce přikrytý pro případ kontroly. Po pár sekundách do sebe časti samopalu zapadnou, ale to už je zřetelně slyšet zahýbající automobil. Gabčik před auto předstoupí a chladnokrevně zamíří na Heydriha, ale samopal selže, někde v něm zůstal kus slámy. Tento výjev vidí zatím opodál klidně stojící Jan Kubiš. Také tiskne aktovku, ale né se samopalem. Má v ní dva granáty. Jeden z nich vezme a snaží se ho hodit do otevřeného mercedesu, ale netrefí se a granát se zastaví u pravých zadních dveří. Výbuch, detonace prorazí dveře a kus střepiny proletí plstěnou opěrkou sedačky a zasáhne Heydriha do sleziny. Bohužel výbuchem je zraněn i sám Kubiš, drobné střepinky odražené od dlažby ho zasáhnou do oka a ruky, takto poraněn sedá na kolo a ujíždí. Zastaví se až před firmou Baťa na hlavní třídě. Zde se ztrácí v davu. Jde rychle podél výloh, až dorazí k domu, zde zaklepe. Přijde mu otevřít paní Nováková, Kubiš má štěstí, Nováková je věrná vlastenka a tak mu poskytne pomoc.
Zatím co je Kubiš u paní Novákové, tak Gabčika pronásleduje řidič Klein. Gabčik odhodí pokažený samopal a běží pražskými uličkami s Kleinem v patách. S posledních sil skočí do obchodu řezníka Braunera v ulici Na Zápalčí, ale zde si nevybral dobře, bratr řezníka pracuje u gestapa. Řezník vyskočí s obchodu a běží na ulici, mezi tím Gabčik pod pultem vytáhne svou druhou zbraň. V té době je už SS-Oberscharführer Klein před obchodem, začíná přestřelka, ale Gabčik je dobrý střelec. Po chvíli je Klein mrtev a on může utéci dále.
Atentátníci si ještě pár následujících dnů myslí, že svůj úkol nesplnili, neboť sami viděli, jak Heydrich vystoupil vlastními silami, dokonce s pistolí v ruce. Ovšem atentátnici nemohli vědět, že lékaři Heydrichovi vytáhli z dutiny břišní úlomek dveří 8 krát 8 cm a kus plsti ze sedadla. Pokud by v této době existovali antibiotika, byl by Heydrich zachráněn.
Den po atentátu 28. května 1942 vypisuje policie pátrání po parašutistovy Miroslavu Valčíkoví a odměnu 100 000 korun za jeho dopadení. Ve výkladní skříni u Bati je vystaveno kolo, aktovka a kabát jednoho s atentátníků. 5. června se odměna zvyšuje na závratných 20 milionu korun. 16. června se přihlásil gestapu zrádce Karel Čurda, který sice neví, kde se parašutisté ukrývají, ale prozradí jim jejich kontakty. Den předtím v půl osmé umírá Reinhard Heydrich na infekci v dutiny břišní.
Gestapo díky Karlu Čurdovi podrobí spojky parašutistů strašnému mučení. Po dlouhých dvou dnech nakonec z jednoho vypadne, že jsou ukrýti v kostele sv. Cyrila a Metoděje. 18. června 1942 obklíčí úderné komando SS kostel. Gestapo, ale neví, jestli parašutisté v kostele skutečně jsou. Proto jdou nejdříve za kostelníkem, spoutají ho a vezmou mu klíče od kostela. Otevřou si zadní vchod do chrámové lodě a plížili se podél stěn. Najednou se ozvala střelba z kůru. Němci se marně snaží dostat parašutisty do úzkých, ale mohutné sloupy kůru je chránili dobře, až na potřetí se útok granáty podařil a obránci z kůru jsou mrtví. Na kůru zahynul Adolf Opálka, Jan Kubiš a Jaroslav Švarc. Gestapo slaví úspěch, atentátníci jsou mrtví, ale co to, rozkřikuje se najednou velitel zásahu Pannwitz. Na kůru byli nalezeny čtyři kabáty, ale mrtví byli jen tři. Nebýt kabátu navíc, tak by si asi gestapo nevšimlo druhého úkrytu parašutistů v kryptě pod oltářem. Parašutisté pochopili, že obránci kůru jim dávají šanci na vyhloubení spojovací chodby do kanalizace. Jenže parašutisté narazí po půlmetru na zeď. Nezbývá než vydržet až dokonce. Do krypty vedou celkem dva otvory. První z chrámové lodi po žebříku, který parašutisté strhli, druhý poté větracím oknem s Resselovi ulice. Tudy vhání gestapo do krypty slzný plyn a vodu, tato taktika není moc úspěšná, protože parašutisté vyhazují hadice druhým koncem žebříku. Odpoledne střelba utichá, najednou se ozvou v krátkých intervalech za sebou čtyři výstřely. Josef Gabčik, Josef Valčík, Jan Hrubý a Josef Bublík si vzali život posledníma čtyřma kulkami. Můžeme jen konstatovat, že za tuto povážlivost byl Český národ krutě potrestán. Hned po atentátu dal zástupce Reinhard Heydricha K. H. Frank popravit 10 000 Čechů pro výstrahu. Za napomáhání, ukrývání a poskytování informací parašutistům bylo odsouzeno k trestu smrti 252 lidí.