Babylon

- symbol lidské pýchy a lidských schopností

- za vlády Nabukadnesara II. – kolem r. 605 př. n. l. – téměř 300 000 obyvatel patrně největší město tehdejšího světa

- N. II. – ovládl Mezopotámii i Egypt, navíc dobyl a zničil Jeruzalém a většinu obyvatelstva deportoval do babylonského zajetí Židé se mu pomstili duchovně a „pomluvili“ ho ve Starém zákoně Babylon se stává téměř synonymem hříšné pýchy

- někdejší největší starověké město zmizelo pod nánosy písku

- franc. lékař Paul Emile Botta – v r. 1840 se stal konzulárním agentem své země v Mosulu na horním toku Tigridu; Botta sbíral různé staré předměty jeden z vesničanů jej upozornil na pahorek u vesnice Chorsabadu, Botta na místo dorazil s malou skupinou kopáčů a už za týden vyhrabali ze země sochy bradatých postav a okřídlených zvířat odkryli palác asyrského krále Sargona

- r. 1845 začíná v Mezopotámii pátrat mladý angl. právník Austen Henry Layard – podařilo se mu na pahorku Kujundžiku u Mosulu odkrýt někdejší asyrskou metropoli – Ninive nálezy prvních nadšených archeologických amatérů ukazovaly, že Bible, v 19. stol. už považovaná racionalistickými učenci za pouhou sbírku legend, mluví pravdu a její autoři vycházeli ve svém vypravování z reálných historických událostí

- něm. archeolog a architekt Robert Koldewey – v březnu 1899 začal kopat u řeky Eufratu na východní straně babylonských ruin – už po čtrnácti dnech narazil na mohutnou zeď, podél níž odkrýval zbytky basreliéfů . lví hřívy, ocasy, lidské nohy, vousy, štíhlé nohy (- patrně gazel) – délku této zdi odhadoval na tři sta metrů

- babylonské hradby – měly mít velké rozměry (řec. zeměpisec a historik Hérodotos tvrdil, že byly tak široké, aby se na nich bez problémů vyhnuly dva vozy tažené čtyřspřežením Koldewey skutečně vykopal 7m silnou hradbu z nepálených cihel); před ní ve vzdálenosti 12m vyrůstala další zeď z pálených cihel silná téměř 8m a souběžně s ní se táhla ještě jedna hradba rovněž z pálených cihel silná 3,3m – před touto hradbou ještě příkop (v příp. nebezpečí napouštěn vodou)

- strážní věž – každých 50m

- prý jich bylo 360

- patrně nejmocnější opevnění, jaké kdy lidé vybudovali (předčilo i pověstnou Velkou čínskou zeď)

- materiál byl tak kvalitní, že sloužil ještě v poměrně nedávné době – Iráčané vybírali cihly z ruin a stavěli z nich vesnice a dokonce i přehradu na řece Eufratu

-visuté zahrady Semiramidiny – sklepní místnosti s klenutými stropy 14 komor z cihel a kamene, zastřešených valenou klenbou; čtvercová studně čerpadlo (nedochované); nad odkrytými komorami byla navrstvena hlína do takové výše, aby v ní mohly růst keře a stromy, k nimž byla zmíněným čerpacím zařízením a stružkami přiváděna voda

Strabón: „Zahrada tvoří čtverec a každá jeho strana měří 4 pelthra (zhruba 120m). Drží se na klenbách, spočívajících na podstavcích z kvádrů, postavených na sebe jako kostky. Podstavce jsou naplněny hlínou, takže v nich mohou růst i největší stromy. Zhotoveny jsou z pálených cihel, spojených asfaltem, a asfaltem jsou zality i oblouky a pilíře z kamenných kvádrů. Nejvyšší plošina má stupňovité terasy a na těchto terasách jsou spirálovitá čerpadla, jimiž určení dělníci stále čerpají vodu.“

- visuté zahrady Semiramidiny skutečně v Bybaloně existovaly, ale s babyl. princeznou Semiramis neměly patrně nic společného (provdala se za asyrského krále Šamši-Adada V. a s ním pak sídlila v Aššuru, kde také po jeho smrti v letech 810 – 806 př.n.l.sama vládla)

- Babyl. věž – Koldewey odkrývá základy (91,55x91,55m)

Nabopalassar (jeden z babyl. králů): „V té době mi přikázal Marduk, abych babylonské věži, která v dobách přede mnou propadla zkáze a byla zbourána, položil pevné základy na bedrech podsvětí, a její špička se měla nebes dotýkat.“

Později jeho syn Nabukadnesar II.: „Přiložil jsem ruku, abych postavil špičku Etemenanki, která by závodila s nebesy.“

- věž byla vlastně chrámem k poctě nejvyššího zdejšího boha Marduka

- z půdorysu stupňovitě vyrůstalo sedm poschodí až do výšky 91m (sedm stupňů symbolizovalo sedm dní v týdnu)

-1. poschodí – výška: 33m

2. poschodí – výška: 18m

3., 4., 5., 6. poschodí – výška: 6m

Mardukův chrám na vrcholu byl vysoký 16m – uvnitř byla zlatá Mardukova socha vážící prý 23 700kg; prostí smrtelníci se dovnitř nikdy nedostali, dovnitř směli jen velmožové a kněží

Hérodotos: „…říkají také, že do chrámu příchází sám bůh a odpočívá tam na své pohovce – to se mi však nezdá věrohodné.“

- babyl. obyvatelé ale skutečně věřili, že Marduk využívá chrámu jako občasného obydlí z toho důvodu tu směla přes noc zůstat jen vybraná půvabná kněžka, aby se s ní mohl nejvyšší bůh potěšit

- babyl. zikkurat byl zřejmě několikrát zničen a znovu obnoven a vyzdoben

- po smrti Nabukadnesara II. (r. 562 př.n.l.) začala mocná říše upadat

- už v r. 539 př.n.l. obsadili Babylon prakticky bez boje Peršané, město však ještě zůstalo významným náboženským, kulturním a politickým centrem a oblíbeným přechodným sídlem perských panovníků

- r.479 př. n.l. – potlačené povstání babyloňanů král Xeréxes dává pobořit městské hradby a roztavit zlatou sochu boha Marduka

- Alexandr Makedonský – vybral si Babylon jako hlavní město a také obnovil Mardukův kult, v r. 323 př.n.l zemřel v někdejším Nabukadnesarově paláci (v necelých 33 letech, malárie+zřejmě zápal plic)

- Jeho nástupce Seleukos pak na břehu Tigridu postavil zcela nové město, kam dal přestěhovat většinu obyvatel Babylonu