Betlémská kaple (historie)

Historie Betlémské kaple:Zrod Betlémské kaple: Založení Betlémské kaple v roce 1391 v místech, kde nyní již obnovena opět stojí, nebylo nahodilé, nýbrž došlo k němu dobře promyšlenou volbou. Zakladatelé měli na paměti, že první český kazatelský kostel musí býti vystavěn právě v této části Prahy, přímo v srdci království, na Starém Městě pražském, a v místě staré české kazatelské tradice. Staré Město bylo tehdy z pražských měst nejvýstavnější a po založení Nového Města bylo zbaveno mnoha obtížných a nevhodných řemesel. Mohutně se představovalo svými náměstími a ulicemi řadových i skupinových domů, vybudovaných patriciji na starém románském jádru. Ale byla tu ještě periferní část Starého Města s nízkými, většinou dřevěnými domy, zanedbaná s lidem, který tu svým zaměstnáním zůstal i po založení Nového Města, jsa na tuto čtvrt vázán. A to byla vyvolená čtvrt budoucího Betléma. Na Starém Městě byly největší sociální protiklady. Ve zdech Starého Města byl soustředěn převážně německý kupecký a peněžní patriciát, který stavěl nebo zakupoval ve čtvrtí týnské, v Celetné ulici, na Staroměstském rynku, v Linhartské čtvrti, v kaprově ulici, v ulici Dominikánské (Husově), ve výstavné a zánovní čtvrti svatohavelské, ale opomíjel čtvrt Betléma, sídlo chudiny v uzemí od nepaměti nejvíce ohrožovaném velkou vodou, a tím k stavebním účelům nevhodném. Tato část sahala od Perštýna na západ až k Vltavě, na jih až po městský hradební příkop (Národní třídu) a na sever po klášter sv. Anny. V této oblasti v domcích či spíše chýších se tísnily celé osady. Byly odkázány na život, jehož tepnou byla řeka Vltava, náplavky, převozy, mlýny, cihelny, vápenky, stodoly a sklady dřiví palivového i stavebního pro celé Staré Město. Právě zde, ve čtvrti nezaviněné bídy, zneužívané mocnými, Jan Milič z Kroměříže, nejvýznačnější reformátor své doby, již za Karla IV. zahájil příkladné úsilí o obrodu veřejného i soukromého života. Jan Milič roku 1374 umírá v Avignoně, ale ctitelé a spolupracovníci Miličovi se přes všecko pronásledování dočkali znovuožití střediska českého reformního hnutí - v kapli Betlémské. Její staveniště bylo proto záměrně vyvoleno zde ve čtvrti nejvíce trpících, oddaných stoupenců učení Miličova, jimž před 20 lety dozněla jeho "ohňová slova".Zakladatelem betlémské kaple byl králův dvořan Jan z Mühlheimu a kramář Kříž (konšel na Staroměstské radnici). Kříž věnoval pro stavbu Betléma sladovnu se zahradou. Toto městiště, zvané Skalsko, bylo zakládací listinou z 24. května 1391 určeno za staveniště Betlémské kaple, výhradně pro česká kázání. Bylo ustanoveno, aby ze sladovny byl zřízen dům pro kazatele a sakristie. Pro staveniště kaple byla zabrána nejen Křížova zahrada, nýbrž i část hřbitova německého farního kostela sv. Filipa a Jakuba i veřejné prostranství se studní. Tím se stavba kaple měla těsně přiblížit až k tomuto kostelu, vzdálenému pouhé dva metry.Popis Betlémské kaple: Šlo tedy o získání pokud možno co největšího prostoru pro kapli, třebaže nepravidelného. Rovný dřevěný strop byl i tak snadno proveditelný. Studnu, jakožto vzácnou výjimku, bylo možno ponechat i v kapli, když se zřídil zvláštní vchod, aby se mohlo jít nejkratší cestou s vědry pro vodu. Sama stavba neměla mít zvláštní, kostelu se podobající vzhled. Bylo užito oken, jaká měly i jiné církevní stavby, s hrotitým obloukem, ale i oken obdélných, jakých na církevních stavbách nenajdeme. I nepravidelnost vchodů umístěných v rozích svědčí o tom, že nebylo od stavitele žádáno, aby šetřil pravidel církevních staveb tehdejší doby. Šlo hlavně o urychlené vybudování působiště českého kazatele.Historie:První kazatelé v Betlémské kapli nedosahovali významu Miličova. Až roku 1402 byl získán spoluzakladatelem Betlémské kaple Janem z Mühlheimu za kazatele a správce Betléma mistr Karlovy university Jan Hus, proslulý již kazatel v kostele sv. Michala a toho roku i rektor university. Od této doby byla Betlémská kaple trvale spjata s universitou.V Husově osobě nás uchvacuje jeho nezlomný charakter, jeho češství, jehož přičiněním bylo dosaženo Kutnohorského dekretu, jimž Václav IV. přiznal na universitě pražské českému národu právo většiny, jehož zásluhou vzniklý v Betlémě prvé lidové kostelní písně a který nám dal i spisovnou řeč. Povzbuzuje nás proti sociálnímu útlaku, k boji proti moci církve, k boji proti vetřelcům do naší vlasti, právě tak jako je mluvčím českých bojovníků, jdoucích na pomoc Polákům v boji proti rytířům německého řádu. K tomu právě byla kazatelna Betléma působištěm nejúčinnějším. Zde promlouval Hus k celé české Praze. Po 7 let působí v Betlémě nerušeně až do roku 1410, kdy vydal papež marný příkaz, aby byla kaple zavřena. Když se Hus roku 1412 postavil proti obchodování s odpustky, jimiž si papež opatřoval peníze na válku proti králi neapolskému, pozbyl ochrany krále. V Betlémské kapli byly 11. července slavně pohřbeni i první oběti odboje, tři jinoši, kteří byli popraveni pro výtržnosti protiodpustkové. 1. října 1412 dokonce Němci, vedeni Bernardem Chodkem, táhnou na Betlém, aby Husa zajali. V únoru roku 1413 Hus kázal v Betlémě naposled. 11. července roku 1414 vydává se z hradu Krakovce na cestu do Kostnice…Ale než opustil Betlémskou kapli, dal na její stěny namalovat obrazy, jimiž doprovázel svůj manifestační nápis na stěně kaple. Zbytek tohoto vzácného nápisu, byl na stěně Betléma nalezen. Dne 6. července 1415 je mistr Jan Hus v Kostnici upálen. (Za což se po více jak 500 letech papežstvo ráčilo omluvit)Ještě nějaký čas je Betlém středem pomíjejícího radikalismu Jakoubka ze Stříbra a jím vyvolaného přijímání pod obojí. Roku 1419, v době vzplanutí husitské revoluce, není již Betlémská kaple středem hnutí. Po dalších 200let je Betlémská kaple toliko pomníkem ústy, je památkou na Mistra Jana Husa.Roku 1548 byla dokončena nákladná přestavba "pro čest a chválu boží a slavné paměti Mistra Jana Husa", a to z odkazu Alžběty Cvokové, svíčnice. Tehdy byla kaple zbavena dřevěného stropu a její prostor zaklenut do tří řad nových osmibokých sloupů. V této podobě se Betlémská kaple dočkala Rudolfova majestátu a mnohoslibné správy Jednoty bratrské (7.3.1612 universita odevzdává kapli Jednotě bratrské).Krátce nato roku 1622 bělohorský vítěz Ferdinand II, odevzdává Betlémskou kapli jesuitům. Roku 1638 byli jesuité nucení vrátit kapli universitě. Mezitím však zničili vše co připomínalo Husovu památku. Dne 20.10. 1661 prodává Karlova universita kolej Nazaretskou, Loudovu a Betlémskou kapli jezuitům za 3200 zlatých. Jesuité odstranili štíty kaple, zničili kazatelnu, zaomítli nápisy a obrazy na stěnách a prodali část domu kazatele se sakristii a světnicí mistra Jana Husa. Koncem 17. stol. se jesuitům podařilo získat všechny domy v betlémském bloku a začínají pomýšlet na stavbu studentského semináře sv. Václava, jenž by zastínil skromné středověké koleje betlémské. Tak vyrostl začátkem 18. stol.vbezprostředním sousedství Betlémské kaple seminář, nesoucí jméno patrona země, ale šířící postupně porobu, která byla v té době uvalena na celý český národ. V další stavební etapě svatováclavského semináře měla být odstraněna Betlémská kaple. Naštěstí byl řád v roce 1773 zrušen a pokračování ve stavbě semináře zastaveno.V roce 1783 byl zrušen i svatováclavský seminář a Betlémská kaple se stala na krátkou dobu filiálním kostelem kostela sv. Jiljí. Dne 10.4.1785 F. L. Herget, úřední znalec pověřený technickým prozkoumáním erárních staveb a mnoha tehdy rušených církevních objektů, podává technický posudek o Betlémské kapli. Shledal, že klenba má po celé své výšce nebezpečné trhliny, které lze těžko opravit a že nad klenbu je přístup bývalým jesuitským, ale v té době již prodaným sousedním domem (č.254). Měla-li by být kaple zachována, bylo by třeba postavit nové schodiště, a dodává, že její velký krov bude stále v případě požáru ohrožovat blízkou filosofickou fakultu. Naopak zbouráním kaple by se získal nejen stavební materiál, zvláště zdravé dřevo krovů, ale také místo pro erární stavební dvůr s velkými kolnami, jehož by se mohlo užívat k uskladnění stavebních hmot. Dalo se očekávat, že nějakou záchrannou akci podnikne především universita, že bude mít zájem na zachování Betlémské kaple, která je pohřebištěm významných jejích profesorů. Ale zájem nebyl.Dne 22. června 1786 byl vydán dekret jimž spojená dvorská kancelář, na podkladě dobrozdání kontrolovaného dvorním stavebním úřadem, dala souhlas k zboření Betlémské kaple. Při přestavbě kaple na kůlny byla zrušena klenba z 16. stol. obvodové stěny ze 14. stol však museli být z velké části zachovány, jelikož byly společné se sousedními domy. Zachována byla studna. Po Hergetově smrti byly kůlny v roce 1802 prodány spolu s místnostmi bývalé sakristie. Nový majitel ponechal kůlny stát, pouze část východní kůlny při Betlémském náměstí přestavěl na malý obytný dům. V letech 1836-37 byl na celém staveništi Betlémské kaple postaven rozsáhlý třípodlažní dům s dvěma dvorními křídly a přízemním spojovacím křídlem pro konírny a kočáry. Ke stavbě bylo použito neporušených zdí kaple, jižní zeď však byla zbořena až po základ a zeď severní přibližně ze dvou třetin. Tehdy bylo bohužel zničeno více než při bourání kaple roku 1786. Stavitel chtěje dosáhnout pravoúhlých obytných místností, odstranil šikmost stěn jejich přisekáním, čímž byla zničena obrazová výzdoba stěn. Těleso studny bylo sníženo na úroveň sklepní dlažby, a voda byla čerpána pumpou umístěnou před domovním průčelím. Tento stav zůstal nezměněn až do roku 1949, kdy byl dům zbourán.Obnova kaple:Činžovní dům se zachovanými stěnami Betlémské kaple i dům kazatele, který byl odprodán jinému majiteli vydržely beze změn až do r. I 949.B.K.byla připomínána jako působiště M.J.Husa už v minulém století, teprve k zamýšleným oslavám 5OO. výročí upálení r. 1915 ředitel Národního muzea dr. Karel Guth prvně prokázal, že kaple stála v celém rozsahu domu č.255. Následně byly provedeny sondy na soukromý náklad T.G.Masaryka. Prokázaly velký a překvapující rozsah původního gotického zdiva.Nicméně o obnově kaple mohlo být rozhodnuto teprve, když nemusel být brán ohled na práva soukromého majitele domu č.255 - tzn. po vyvlastnění v r. 1948. Projekt záchrany a obnovy kaple, uskutečněný na podnět Zd. Nejedlého, by1 svěřen arch. Jaroslavu Fragnerovi a to včetně úpravy okolí. Archeologický výzkum řídil dr. I.Borkovský. Architekt vycházel především z objevených původních částí stavby s přihlédnutím k dobovým vyobrazením a popisům. Protože 3 zachované stěny byly staticky porušeny pozdějšími úpravami a vychýleny tlakem pozdější klenby, na kterou nebyly stavěny, musely do nich být zasazeny železobetonové pilíře, propojené horizontálními pásy a po obvodu stropní římsy spojené betonovým věncem. Staré základy byly zpevněny injektážemi a staré zdivo tvoří jen výplň nové nosné konstrukce. Její dva nosné pilíře v podzemí ohleduplně obkročují základy původních dvou gotických pilířů. Krov je dřevěný a štíty byly řešeny podle nalezených otisků zakotvení původní krokví, podle jejichž úhlu se dala určit i výška štítů.Původním materiálem ostění oken a dveří byla opuka, proto k doplnění chybějících částí byl pro pohledové odlišení použit pískovec.Stěny kaple po obnově byly vyzdobeny podle výběru odborníků obrazy a texty, převzatými z Jenského kodexu, Reichenthalovy kroniky a Velislavovy bible. Husitské písně byly přepsány z Jistebnického kancionálu a pod. Nejsou to obrazy autentické, ale poskytují představu o středověké barvité výzdobě kaple, doložené v písemných pramenech. Dřevěné kruchty i kazatelna byly nově upraveny na původních místech, zjištěných průzkumem zdiva. Popis dnešního interiéru kaple: Vstup z Betlémského náměstí je v jižní zdi, která až na základy je celá nová i s ostěním vchodu, situovaného podle zachovaných plánů a upraveného podle jediného opukového zlomku původního ostění, který byl nalezen.Okna:V severní stěně se zachovala značná část ostění původního okna, nově doplněného. Druhé, symetricky odpovídající okno je nově upraveno na původním místě. Kružby oken se nezachovaly, až na kamenný kříž v okně západní stěny a bohatě profilované okno do domu kazatele vlevo od vchodu na kazatelnu uprostřed východní stěny. Ve středověku všechna okna musela být dělena kamennými pruty nebo kružbami, aby mohla být zasklena, protože ještě nebyla známa technologie výroby velkých tabulí skla. Nenašlo se bohužel dost zlomků, podle kterých by mohly být napodobeny původní kružby.Strop:Výška kaple byla 10,5 m, jak dokládají otvory po ukotvení stropních trámů na západní stěně vlevo od vchodu. Nový strop byl úmyslně zakotven o 0,5 m výše, aby tyto otvory zůstaly zachovány. Pilíře: Rozborem složení malty bylo prokázáno, že dva zachované základy pilířů jsou z konce 14. století. Místo nich byly zbudovány současné 2 pilíře, jejichž základy se v podzemí vyhýbají zachovaným základům původních pilířů. Staré pilíře byly dole kamenné, v horní části dřevěné a nesly dubový překlad. Kmeny takových rozměrů se dnes už nenajdou a proto při obnově stropu byly použity překlady betonové. Na jižní pilíř byla umístěna pamětní deska o obnově kaple. Západní stěna: Blízko vchodu je malý výklenek se zbytky červené výmalby, do nějž se zřejmě stavěla kamenná nádoba se svěcenou vodou. Nad ním je obraz, převzatý z Jenského kodexu, znázorňující srážku husitského vojska s křižáky. Všechny nové výmalby na stěnách jsou prací posluchačů Akademie výtvarného uměni, vedených prof. V.Sychrou a B. Slánským.Dlouhá dřevěná hudební kruchta je umístěna tam, kde byly nalezeny otvory po trámech, nesoucích původní kruchtu. Nad ní jsou na stěně přepsány písně z Jistebnického kancionálu: vlevo Povstaň, povstaň, veliké město pražské a vpravo Ktož jste boží bojovníci.Následuje obnovený zbytek Jakoubkova latinského nápisu z r. 1417 (objevený sondou už r. 1919) o přijímání dospělých pod obojí. Zasahoval asi až k oknu, z jehož protější strany je zachována další část tohoto textu a to o přijímáni dětí (tzv. "maličkých") pod obojí. Severní stěna: Podle starých plánů v ní byl obnoven vchod, nad něj je umístěn obraz Jana Žižky v čele husitského vojska (z Jenského kodexu).Uprostřed stěny jsou obrazy papeže a císaře Zikmunda podle Richenthalovy kroniky, pod nimi text a notace písně "Ó svolanie Konstanské, jež nazývá se svaté".Napravo od východního okna severní stěny je obnovený zlomek Husova latinského traktátu De sex erroribus (O šesti bludech) z kapitoly o šestém bludu - svatokupectví. Celý nápis z r. 1412 tvořil pás o výšce 270 cm přes celou šíři severní stěny. Zachovaný zlomek byl rozluštěn díky trpělivému úsilí dr. J. Ryby. Nad nápisem je obraz M.J.Husa na hranici (z Jenského kodexu).Východní stěna: nese obnovenou tzv. Křížovu oratoř s vchodem, ke kterému z Křížova domu v Husově ulici vedla přes dvůr dřevěná krytá pavlač, rovněž při rekonstrukci obnovená. Z obou stran oratoře jsou obrazy převzaté z Jenského kodexu a zvané antithese. Srovnávají chování přestavitelů původní Kristovy církve s chováním soudobých hodnostářů. Proti Kristu, který vyhání penězoměnce z chrámu, je postaven obraz vyšňořeného papeže v průvodu prelátů s nápisem: Totoť namiestek Kristuov a sv. Petra pan papež. Uprostřed stěny je zachován vchod ke kazatelně nově zbudované po objevení vchodu. Vlevo od vchodu na kazatelnu je okno s dochovanou profilací ostění. vpravo malé okénko vedoucí na schodiště domu kazatele a pod ním vchod do mázhauzu (síně) s původným vyšlapaným prahem.Napravo od vchodu do domu kazatele je výklenek pro svátosti oltářní (sanktuarium) po obvodu se stopami osekaných kamenných gotických ozdob. Uvnitř výklenku je zřetelná původní zelená výmalba, zachovala se i drážka pro umístění přepážky, na které stál kalich a pod níž byly ve schránce uloženy hostie. Pod sanktuariem je zvýšeným podiem naznačen rozsah oltáře. Přes oltář v podobě stolu bylo vidět na sanktuarium s kalichem - od doby Jakoubkovy symbolu reformace. Sanktuarium je překryto novodobou mřížkou.V horní části stěny jsou dva obrazy převzaté z Jenského kodexu: Hus před posluchači a Hus káže v Betlémě. Pod nimi zápis písní Jesu Kriste, štiedrý knieže a Navštiv nás, Kriste žádúcí. Jejich autorství je připisováno Husovi.Veliké východní okno bylo pravděpodobně plasticky zdobeno, protože tvořilo součást hlavního průčelí. Pod ním mramorová pamětní deska připomíná, že zde 11.7.1412 byli pohřbeni Martin, Stašek a Jan - mladíci, popravení za výtržnost proti prodeji odpustků. Poblíž je vchod ke studni. Její dno je 8m pod dlažbou kaple, voda do ní prosakuje z Vltavy přes písečné nánosy, na nichž je založena tato část Starého Města. Jižní zeď Až na základy je nová a nese vyobrazení M.J.Husa a jeho text O šesti bludech podle dobového tisku z r. 1509, vydaného v Litomyšli. Nad textem jsou obrazy řemesel a práce z Velislavovy bible. Dlažba Pálená čtvercová dlažba byla vyrobena podle nalezených zbytků původního vydláždění. Při poslední rekonstrukci kaple, ukončené v r. 1992, bylo pod dlažbou uloženo elektrické otopné zařízení - jediný možný způsob, jak kapli vytápět, aniž by musel být topnými tělesy porušen historický vzhled prostoru.Krytina střechy je prejzová, vyrobená speciálně pro Betlémskou kapli podle staré technologie.Dům kazatele:Dům je starší než kaple, sloužil spolu s mohutným sklepením jako sladovna, jak o tom podává důkaz zakládací listina kaple, ve které si kramář Kříž vymiňuje, aby mu zůstal volný sklep pod domem kazatelů až k malému sklepu pod sakristii. Mázhaus: Při rekonstrukci mázhauzu byla pod dvěma vrstvami mladší dlažby objevena valounovitá dlažba původní. Stěny mázhauzu byly souvisle pokryty omítkou (ve zbytcích zachovanou), až do l.patra, což dokazuje, že tu bylo schodiště,edoucí ke vstupu na kazatelnu a pokračující do obytných místností prvního patra. Před vchodem na kazatelnu je sklem zakrytý vezděný zbytek starého stupně schodiště.V přízemí jsou dvě místnosti. Vpravo je sakristie z doby Husovy s novou klenbou. Původně tu byla klenba se žebry, ze kterých byly nalezeny úlomky. Původní je kromě stěn pouze vnitřní ostění portálu.Místnost vlevo, o které se neví, k čemu sloužila, má okno do kaple. Na sakristii původně navazovala další část sladovny, která byla při stavbě kaple odbourána, aby před vstupem do kaple v jihovýchodním rohu vzniklo nezbytné menší prostranství. Zůstala zachována jen západní zeď této části sladovny, která se stala součástí východní zdi kaple.Schodiště je umístěno podle nalezených zbytků na místě původního schodiště. Nad schodištěm je okénko do kaple, zaklenuté gotickými cihlami a na jeho špaletě dvě prkna z původního dřevěného obložení.l.patro - světnice kazatele. Na průčelní stěnu byla umístěna pamětní deska s Husovým bronzovým medailonem od B. Schnircha. Medailon byl v r. 1869 umístěn na sousedním domě, vzhledem k tomu, že majitel domu postaveného na základech Betlémské kaple byl Němec a nepovolil připevnění pamětní desky na svůj dům. Oprávněnost určení této místnosti jako světnice kazatele a tedy i světnice Husovy je dáno popisem v zakládací listině kaple a dalšími písemnými zprávami.Do místnosti se vstupuje přes značně opotřebovaný práh z opuky, který je původní, stejně jako u stěny volně položené trámky, které byly původně zazděny do stěny a určeny pro uchycení dřevěného obloženi, kterým byla pokryta spodní polovina stěn. Celé 1. patro bylo upraveno r. 1775 pro školu, která tu byla umístěna do r. 1804. Jezuité totiž prodali dům kazatele, který si nový majitel připojil k domu č. 256, nově postavenému na dvorku před bývalou sladovnou. Dům kazatele pak měnil majitele i využití. V roce 1949 před rekonstrukcí tu byla uzenářská dílna. V současné době je v 1. patře instalována výstava "Betlémská kaple v českých dějinách a tradice nekatolického myšlení", která byla otevřena r. 1995 k 580. výročí upálení M.J.Husa. Podzemí:Při rekonstrukci kaple byl původní sklep rozšířen pod celou plochu kaple. Při založení nebyla kaple podsklepená a pod podlahou kaple se pohřbívalo až do zrušení jezuitského řádu r. 1773. Po zrušení kaple byla část hrobů zrušena, další část zanikla při hloubení základů a sklepů pro činžovní dům. Při rekonstrukci a rozšiřování podzemí byly nalezeny další hroby v místech pod kazatelnou a proto lze předpokládat, že jde o pozůstatky významnějších osobností.Jeden hrob z vrstvy hrobů husitského období byl ponechán tak, jak byl nalezen. Celý blok země s hrobem byl obezděn a zakryt skleněným krytem. Ostatní nalezené kosterní pozůstatky byly uloženy ve velkém společném hrobě. Za ním jsou základy 2 kamenných pilířů ze 14. století, využité při přestavbě v 16. století, kdy byl v kapli zbudován nový klenutý strop, opírající se na celkem 15 pilířů. I jejich základy tu byly ponechány. Mezi nimi jsou zbytky 3 kruhových kovoliteckých pecí z 11. století, kdy terén této části Prahy byl zhruba o 3 m níže, než je úroveň dnešních ulic.Podzemím prostupuje vzhůru do kaple válcovité těleso studny. Dno studny je 8 m pod dlažbou kaple. Z podzemí pod kaplí je vchod do tzv. malého a velkého sklepa pod domem kazatele, bývalé Křížovy sladovny.Podle textu zakládací listiny byla nad malým sklepem sakristie a v 1. patře byt kazatele. Oba sklepy sloužily pro výrobu sladu a jsou starší než Betlémská kaple, snad z poč. l4.století. Bylo zjištěno, že malý i velký sklep nebyly nikdy pozměněny až na drobné úpravy vchodů. Ve velkém sklepě jsou zachována 3 částečně zazděná okna, vedoucí k západu, z doby kdy kaple ještě neexistovala. Rekonstrukce proběhla v letech 1988 - 92: Rekonstrukce byla prováděna na náklad ČVUT . Vysoké učení technické využívá nyní objekt ke slavnostním příležitostem. Závěr:Betlémská kaple je železobetonový skelet postavený roku 1954 architektem J. Fragnerem. Archeologický výzkum řídil dr. I. Borkovský. Projekt byl uskutečněn z podnětu Zd. Nejedlého. Kaple o rozloze 798 m2 pojme cca 3000 posluchačů. Má dobrou akustiku, a proto se zde mimo jiné pořádají koncerty. Betlémská kaple prožila za svojí více jak 585 letou éru hezkou řádku krušných chvil a je neodmyslitelně spjata s českým národem. Troufám si dokonce říci, že kdyby jí nebylo, asi by jsme dnes nemluvili česky, ba dokonce by český národ byl menšinou v nějakém germánském státě.Betlémská kaple byla postavena pro české kázaní v době kdy se to v Praze cizinci jen hemžilo a kdy by se člověk ani česky nedomluvil. Byla postavena na pozemku věnovaném českým kramářem Křížem. Prožila si zlatou éru kázání mistra Jana Husa. Byly zde zahajovány leckteré výpravy za husitských válek. Posléze byla kaple v 16. stol. zrekonstruována z odkazu svíčnice Alžběty Cvokové. Osobně nepovažuji za zdařilý nápad, že byla kaple zastropena křížovou klenbou a rozčleněna 15 sloupy. Pak si kaple prožila jesuitské období, kdy byla plánovitě ničena, tak jako český národ. Vrcholem bylo rozhodnutí, že kaple bude tak akorát dobrá na sklad stavebního materiálu. Zde se projevila typicky česká vlastnost, a to že umíme velice rychle zapomínat. Nikdo se proti zboření kaple nepostavil a co je ještě smutnější, že to neudělala ani Karlova universita, která byla s Betlémskou kaplí od Husa spjata. Omluvilo by je snad jenom to, že věděli, že se za 168 let obnoví. Fotografie modelu, jak místo vypadalo po zbourání kaple, je přiložena. Působí na mne až groteskně a mohl by ji doprovázet text: "Toto je kolébka českého jazyka - zde kázal Jan Hus".Obnovu kaple chápu jako ohlednutí se po naší minulosti a jako splnění prosby mistra Jana Husa ("byste se o Betlém dobře starali"). Myslím, že obnova Betléma je zdařilá, neb na člověka přesto, že jde o novostavbu, působí a dýchá středověkým dojmem.Jediné podstatné odlišnosti od původní kaple jsou, že kaple je podsklepená, má železobetonovou stropní konstrukci místo dřevěné, v oknech nejsou kružby a je vytápěna podlahovým topením.