Biberštejnové + Redernové

Biberštejnové

Páni z Biberštejna byli starým panským rodem pocházejícím pravděpodobně z Míšně. Jejich erb měl ve zlatém poli červený jelení paroh stočený do oblouku, který Paprocký z Hlohol pro jeho tvar označoval za korál. Stejný paroh byl od 2. pol. 14. stol. i klenotem. Ve 13. stol. jsou na pečeti doloženy jako klenot tři věníky. Po provdání poslední z rodu Elišky za Jana Albrechta Křineckého z Ronova byl r. 1670 erb Ronovských polepšen o znak Biberštejnů.
Do Čech přišli již ve 13. stol. – r. 1278 koupil Rudolf zvaný Rulík či Rulek od krále Přemysla II. Otakara hrad Frýdlant. Jeho syn Jan získal Nymburk a Bedřich nabyl velkého jmění tím, že se přiženil k panství Žárovskému. Dále měl Bedřich také v držení Lanškroun, Tuchoraz, Hamrštejn a mnoho dalších statků. Tyto jeho statky pak zdědili jeho synové Hanuš a Oldřich.
Pověst o Bedřichovi praví, že hrál s ďáblem v kostky a prohrál duši, ale ďábel mu na oplátku rozoral skálu pod hradem. Když pak Bedřicha pochovávali, tak ti, co ho nesli, vypravovali, že rakev byla nápadně lehká. Z toho usoudili, že si ho sám vládce pekel předtím odnesl.
Hanušovi vnuci Václav a Oldřich pak založili dvě větve rodu Biberštejnů. Oldřich obdržel s příbuznými od krále Ladislava léno na Forst, Frýdlant, Hamrštejn, Žárov, Beskov, Starkov a Mužákov. Synové a vnuci Oldřichovi si dále majetek rozdělovali. Posledním mužským členem frýdlantské větve Biberštejnů byl Kryštof. Ten jako poslední z rodu držel statky Žárov, Beskov, Starkov, Mužákov a Frýdlant. Ty po jeho smrti v prosinci roku 1551spadly na krále Ferdinanda jakožto manství koruny České.
Druhou větev rodu založil Václav. Ten se protivoval králi Jiřímu z Poděbrad a bouřil proti němu Lužici. Jeho syn Matěj měl syny Bedřicha, Melchiora, Balcara, Václava a Jana. Ti vlastnili několik dalších statků, např. Stranov, Kovanice a Děvín. Posledním mužským členem větve byl Adam, poslední ženskou členkou pak byla Eliška, dcera Jana Viléma z Biberštejna. Tu si vzal za ženu Jan Albrecht Křinecký z Ronova a přijal tak znak biberštejnský ke svému a nazýval se od té doby hrabětem z Ronova a z Biberštejna.
Příbuzensky byli Biberštejnové spojeni s Lobkovici, Berky z Dubé, Šliky, Trčky, Vartemberky ad.

Redernové

Páni z Redernu byli severoněmeckým rytířským, později panským rodem. Původním erbem bylo stříbrné kolo o osmi pístech na modrém poli, v klenotu položené na paví kytku. R.1562 jim byl štít rozhojněn o štípené pole, vpravo červené se stříbrným břevnem a na něm dvě červené zkřížené ostrve o čtyřech sucích, vlevo zlaté s polovinou černé orlice. Toto pole se čtvrtilo s původním znamením kola.
V patnáctém století žili ve Slezsku, zde vlastnili sídlo Velká Střelice. O století později přišli do Čech. Zde se natrvalo usadili za krále Ferdinanda I.- ten prodal r.1558 Bedřichu z Redernu zámek Frýdlant, město Liberec, pustý hrad Hamrštejn a městečko Seidenberg v Lužici. 17. dubna 1562 vydal král majestát, kterým povyšoval rod do panského stavu.
3. března 1564 ve Vratislavi zemřel Bedřich - president slezské komory a byl pochován ve frýdlantském kostele. Zanechal po sobě šest synů – Jana Jiřího, Bedřicha, Šebestiána, Fabiána, Kryštofa a Melichara. Po smrti pěti bratrů zůstal naživu jen Melichar a stal se tak samostatným pánem z Redernu. Největší slávu získal díky bojům s Turky a za svou statečnost a oddanost byl r.1599 císařem Rudolfem II. pasován na rytíře a obdařen 20 000 tolary. Stal se potom presidentem válečné rady a převzal vrchní velení uherské armády. R. 1600 ho ale v Německém Brodě zastihla smrt. Jeho ostatky byly zavezeny do Frýdlantu a ve zdejším kostele pochovány.
Jediným synem Melicharovým byl Kryštof. Ten byl prudké povahy, r. 1619 na frýdlantském zámku zavraždil svého bratrance Albína Šlika. Kryštof stál pevně na straně stavovských vojsk. Na Frýdlantu ukrýval Jáchyma Ondřeje Šlika, ten byl ale zajat Sasy a Kryštof uprchl do Slezska. Všechen jeho majetek byl zabaven, jeho část byla prodána Albrechtu z Valdštejna (Frýdlantsko a Liberecko).
R. 1625 Kryštof vtrhl s naverbovaným plukem rejtarů do Frýdlantska a vedl proti novému majiteli panství soukromou válku. Ale nic nezmohl a nakonec se oženil a usadil v Polsku.
Příbuzensky byli Redernové spojeni se Šliky, Parchvici ad.

Seznam použité literatury:
Anděl, R. a kol.: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Severní Čechy, nakl. Svoboda, Praha 1984, 1. vydání, str. 559, 562, 579
Halada, J.: Lexikon české šlechty, díl I., nakl. Akropolis, Praha 1992, 1.vydání, str. 22, 124-125
Mysliveček, M.: Erbovník aneb kniha o znacích i osudech rodů žijících v Čechách a na Moravě, nakl. Horizont, Praha 1993, str. 4, 42, 47, 52, 94
kol. autorů: Ottův slovník naučný, díl IV. Bianchi-Giovini-Bžunda, nakl. Paseka, Olomouc 1997, str. 18
kol. autorů: Ottův slovník naučný, díl XXI. - R (Ř)-Rozkoš, nakl. Paseka, Olomouc 2000, str. 378-379