Bitva u Slavkova

Dne 2. 12. 1805 se na návrších a v údolích východně od Brna odehrála jedna z nejvýznamnějších událostí evropských dějin devatenáctého století a zároveň jeden z nejproslulejších střetů napoleonských válek - bitva u Slavkova (něm. Austerlitz). Bitevní pole u Slavkova u Brna se v sobotu 3. 12. 2005 po 200 letech od slavné bitvy tří císařů opět otřásalo výstřely z děl a pušek. Bezmála 4 tisíce nadšenců v dobových uniformách z 23 zemí si tam bojovými scénami připomenulo vítězství šiků Napoleonovy armády nad daleko početnějšími vojsky rakouského císaře Františka I. a ruského cara Alexandra I.

Pravidelné vzpomínkové akce se na slavkovském bojišti začaly pořádat již před 20 lety. Letošní rekonstrukce bojů tří armád byla ale rozsahem u nás největší a opravdu mimořádná. V kostýmu Napoleona sehrál svou životní roli známý americký herec Mark Schneider. K mnoha stovkám našich a zahraničním hostů oslav patřila také francouzská ministryně obrany Michele Alliotová - Marieová. Z Napoleonova rodiště, z korsického městečka Ajaccia přijeli radní včetně zástupce primátora pana Charlese Napoleona, který patří mezi potomky slavného císaře. Z Francie se ale přijelo na bitvu podívat také 200 potomků francouzských vysokých důstojníků, kteří se válečného střetu roku 1805 účastnili. Ozdobou byli absolventi francouzské vojenské akademie v Saint-Cyru, kteří se představili převážně v generálských uniformách. Pozváni byli i představitelé a zástupci zemí EU, Ruska, ale i Spojených států, nebo Austrálie.

Sobotní rekonstrukce bojů a vlastní bojové ukázky klíčových okamžiků bitvy byly v mnohém výjimečné. Členové klubů vojenské historie poprvé představili v ukázkách ve zkratce hlavní okamžiky slavného střetu, zejména pak boj o Telnici a útok Francouzů na Pratecké výšiny, také rekonstrukci jezdecké bitvy. Zhruba dvouhodinová bitva se odehrávala na území 40 hektarů v místech tehdejších bojů. Klání armád sledovalo přímo na místě asi 28 tisíc lidí. Značná byla i účast diváků ze zahraničí, přiletělo dokonce několik charterových letů s diváky a hosty z Moskvy a Petrohradu.

Rekonstrukce událostí této slavné bitvy vlastně začala už v pátek, kdy se téměř čtyři tisíce lidí z klubů vojenské historie ubytovalo v polním ležení přesně jako před dvě stě lety, kdy na polích u Tvarožné tehdy tábořilo na sto šedesát tisíc vojáků. Na bojišti vzniklo 20 dřevěných staveb, které představovaly obec Telnice, o kterou se pak svedly boje. Nadšenci v zinscenované bitvě spotřebovali 1500 kg střelného prachu a 200 kg nejrůznější pyrotechniky. Jedním z hlavních lákadel byla letos jízdní kavalérie. Na bojišti se utkalo 215 jezdců na koních z Česka i dalších zemí. Třicet koní si například přivezli účastníci bitvy až z Francie. Šikům nadšenců velelo v průběhu slavné bitvy devět „generálů", a to ze všech tří historických armád. Náklady na letošní vzpomínkové akce ke Slavkovskému výročí se pohybují, podle informací organizátorů a pořadatelů, kolem 20 milionů korun.

Přestože proběhlá rekonstrukce Slavkovské bitvy byla zatím největší v historii, nemůže se samozřejmě Slavkov a okolí v počtu návštěvníků rovnat srovnatelnému bojišti u Waterloo v Belgii (v Brabantu). Tam ročně na místa poslední napoleonské války z června roku 1815 zavítají až tři miliony návštěvníků. Vzpomínkových akcí souvisejících s boji Napoleona se po Evropě pořádá každoročně hned několik, a to přestože historici uvádějí, že Napoleon byl velmi rozporuplná osobnost. Pozitivně vidí, že jeho armáda, která ho mnoho let věrně následovala po všech evropských bojištích, zprvu hlásala hesla o svobodě a bratrství, ale posléze se stala spíše armádou okupační. Války napoleonské éry přinášely mnoha lidem i národům utrpení a válečné strádání. V rámci českých zemí držela Slavkovská bitva počtem zabitých dlouho smutné prvenství, přinejmenším až do bitvy u Hradce Králové v roce 1866.
V souvislosti se vzpomínkou na rok 1805 však nelze zapomenout na to, že slavkovská bitva skutečně byla jedním z největších vítězství císaře Napoleona I. Ač sám početně slabší, dokázal díky svému vojenskému talentu, strategii a nesporně také díky kvalitě jeho armády, porazit spojenecké armády rakouského císaře a ruského cara. Slavkovská bitva na dlouhá léta zásadně změnila mapu Evropy 19. století.

A co následovalo po bitvě u moravského Slavkova?

Dne 6. 12. 1805 bylo na slavkovském barokním zámku podepsáno příměří a samotná válka skončila až dne 26. 12. 1805 v Prešpurku (dnes Bratislavě) mírovou smlouvou, která znamenala rozpad třetí protifrancouzské koalice a rázem uvrhla Rakousko do postavení až druhořadé velmoci. To přiznalo všechny francouzské územní zisky v západní Evropě, dále Napoleonovi, jako italskému králi, postoupilo benátskou oblast, Istrii a Dalmácii a Francii muselo splácet válečnou náhradu ve výši 40 miliónů. Celkem ztratil císař František I. alespoň šestinu svých poddaných. U Slavkova se však fakticky rozhodlo také o zániku Svaté říše římské národa německého. Dne 12. 7. 1806 Napoleon utvořil ze šestnácti německých států vazalský Rýnský spolek a prohlásil se jeho protektorem. Tím byl každý stát nového spolku zavázán dodávat do armády francouzského císaře vojenské kontingenty. Svatá říše římská tímto aktem definitivně zmizela ze scény a rakouský císař byl donucen 6. 8. 1806 rezignovat na svůj císařský titul. Ztrátu nejvyššího světského majestátu si ale už v předtuše zániku říše vykompenzoval už rok před bitvou (11. 8. 1804) tím, že přijal hodnost dědičného císaře rakouského a svoji habsburskou monarchii prohlásil za císařství rakouské, sebe osobně pak za prvního v příští posloupnosti rakouských císařů - a začal se nazývat František I. Začátkem roku 1806 pokračovalo na evropské pevnině v boji proti Napoleonovi už jenom Rusko cara Alexandra I. Další bitvy slavného císaře Napoleona I. Bonaparte následovaly až do porážky u Waterloo roku 1815. Poslední roky života strávil jako zajatec Britů na ostrově svaté Heleny - zemřel 5. května 1821 v nedožitých 52 letech.