Bitva u Stalingradu

Úsilím sovětského lidu byla pod vedením komunistické strany dokončena v polovině roku 1942 reorganizace sovětské ekonomiky pro potřeby války. V létě bylo na východě SSSR v provozu již 1200 velkých evakuovaných podniků. Kromě toho bylo uvedeno do provozu 850 nových závodů, dolů, elektráren, vysokých a martinských pecí, válcovacích tratí a jiných důležitých objektů. V létě a na podzim se objevily těžkosti, spojené především s dočasnou ztrátou jižních oblastí SSSR. Státní výbor obrany schválil tehdy řadu usnesení, jež obsahovala konkrétní program rychlého rozvoje hlavních středisek palivového průmyslu ve východních oblastech SSSR. Sovětský průmysl vyrobil v druhé polovině roku 1942 ve srovnáním s prvním pololetím o 62 procent více bojových letounů, o 15 procent více děl, zvyšovala se i výroba tanků, zejména T 34. V červnu se podařilo dosáhnout v železniční dopravě lepších výsledků než za celé předcházející období války: 84 procent nákladních vlaků bylo vypraveno podle jízdního řádu. Účinným nástrojem ve sjednocování lidu k boji proti nepříteli byl stejně jako předtím sovětský tisk.
Tyto noviny a časopisy vykonaly mnoho pro úspěch boje za dosažení zásadního obratu v ozbrojeném zápase s fašismem. Jednou z nejdůležitějších podmínek pro plnění složitých vojensko- politických , hospodářských a ideologických úkolů, před nimiž tehdy stanula celá země, bylo posilování členské základny komunistické strany jako bojující strany.
Na jaře 1942 byla na frontě i nadále napjatá situace, zejména na západním směru, kde v poměrně malé vzdálenosti od Moskvy držel nepřítel důležitý rževsko-vjazemský výběžek.
První část plánu hlavního stanu počítala na jaře 1942 s dočasnou aktivní obranou, v jejímž průběhu měly být na jednotlivých směrech zasazeny předstižné údery a tak zmařeny přípravy nepřítele k novému útoku. Ztráty vojenské techniky na sovětsko-německé frontě byly tak velké, že dosavadní úroveň výroby Německa nezjistila jejich rychlé nahrazování. Proto fašistické vedení učinilo řadu naléhavých opatření k reorganizaci válečné ekonomiky a k posílení jejich centralizovaného řízení. K posílení fašistického bloku byly podnikány i zahraničněpolitické akce. Berlín požadoval od Rumunska a Maďarska vysílání dalších vojsk na východní frontu a zvýšení průmyslové a zemědělské výroby. Obě strany připravovaly pro nadcházející boje velké síly. Sovětská bojující armáda měla tehdy celkem 5,1 miliónů lidí, téměř 3900 tanků, 44900 děl a minometů a asi 2200 bojových letounů. Vojska fašistického bloku měla na sovětsko-německé frontě asi 6,2 miliónů lidí, přes 3200 tanků a samohybných děl, kolem 57000 děl a minometů a zhruba 3400 bojových letounů. To znamená, že v počtu lidí, děl a bojových letounů měl stále ještě převahu nepřítel.
V květnu a červnu 1942 pokračovala sovětská vojska v aktivní činnosti na murmanském, leningradském a staroruském směru, jakož i na západním úseku sovětsko-německé fronty, ale bez podstatných úspěchů. Hlavní události se vyvíjeli na jihu. Velké nepřátelské uskupení asi 80 divizí, jež mělo podporu více než 1500 letadel, přešlo koncem června svými hlavními silami do útoku z prostorů východně od Kursku a Charkova ve všeobecném směru na Voroněž a začátkem července také v Donbasu. Tím se situace sovětských vojsk značně zhoršila a část jejich svazků se ocitla v obklíčení.

HRDINNÁ OBRANA STALINGRADU.OBRANNÉ BOJE NA KAVKAZE
Nacistické velení po dosažení úspěchů na jihu sovětsko-německé fronty pokračovalo v druhé polovině července v soustřeďování svých hlavních sil útoku na Kavkaz. Sovětské vrchní velení si vzhledem k této situaci uvědomovalo, že se nepřítel v průběhu plnění hlavního úkolu – dobytí Kavkazu- vynasnaží nejkratší cestou proniknout k Volze u Stalingradu, aby přeťal přímé a nejvhodnější komunikace spojující střed evropské části SSSR s Kavkazem a zajistil hluboký průlom svého hlavního uskupení od Rostova směrem na Baku.
Před vypuknutím války byla Stalingrad jedním z nejdůležitějších průmyslových center v SSSR. Měl asi 450000 obyvatel a bylo v něm umístěno 126 průmyslových závodů. Dne 17.července, kdy sovětské velení již stačilo vytvořit pevný základ pro zmaření nepřátelského plánu, vrhl nepřítel útoku čtrnáct divizí 6. Armády, jež měly asi 270000 mužů, 3000 děl a minometů a zhruba 500 tanků. Nepřítel se pokoušel obchvatnými údery do boků 62. A 64.armády obklíčit a zničit je ve velkém ohbí Donu a proniknout ke Stalingradu. Vleklé boje trvaly až do poloviny srpna. Sovětská vojska se stáhla na levý břeh Donu a zastavila německé svazky ve vnějším obranném pásmu Stalingradu. K bojům na blízkých přístupových cestách k pevnosti na Volze se nepřátelská vojska důkladně připravovala. Bylo provedeno jejich přeskupení, povolány další zálohy a přesunuta část 4. Letecké armády na stalingradský směr. V druhé polovině srpna se rozhořčené boje rozpoutaly již na blízkých přístupových cestách k městu.
Tanky a motorizovaná pěchota pronikly k vnitřnímu pásmu obrany Stalingradu, k němuž byla v té době vysunována 35.gardová střelecká divize. Do večera pronikly německé jednotky k Volze severně od Stalingradu a pokoušely se vrhnout do města.
V srpnu a září pokračovaly v průsmycích Velkého Kavkazu. Situace se pro málo početná sovětská vojska vyvíjela zpočátku nepříznivě. Nepříteli se podařilo proniknout ke Kluchorskému průsmyku, k jižnímu svahům Elbrusu. Teprve na samém konci podzimu 1942, když obrana průsmyku byla posílena jednotkami 46. Armády, byl útok nepřátelských vojsk definitivně zastaven.
V polovině listopadu 1942 skončila závěrečná etapa letního a podzimního tažení na frontě obranné období jeho hlavní události – stalingradské bitvy. Význam hrdinného boje sovětského lidu a jeho ozbrojených sil v létě a na podzim 1942 spočíval v tom, že donutily nepřítele znovu přejít do strategické obrany.

OBKLÍČENÍ A PORÁŽKA NACISTICKÝCH VOJSK U STALINGRADU
Na podzimu 1942 okupoval fašistický blok v Evropě, Asii a Africe území o rozloze 12,8 miliónů km, jež obývalo asi půl miliardy lidí. Rozhodnutí o protiútoku Sovětské armády u Stalingradu bylo učiněno již 13.září 1942, když vrchní velitel vyslechl hlášení generálů G.K.Žukova a A.M. Vasilevského. Časně ráno 19.listopadu za pošmourného počasí zvěstovala ničivá palba z mnoha tisíc děl v širých stepích u Stalingradu začátek rozsáhlého protiútoku sovětských vojsk. Porážka německého uskupení u Volhy měla obrovský vliv na další průběh války. Nepříteli se přece jenom podařilo 14. Března znovu dobýt Charkov a o několik dnů později Bělgorod. Dne 18.ledna dopoledne se vojska 2.úderné armády Volchovského frontu a 67.armády Leningradského frontu spojila v prostoru Rabočích Posjolků No 1 a No 5. Tak byla prolomena blokáda Leningradu. O vítězství Stalingradu se dověděl celý svět. Prolomení blokády bylo mezerníkem v historické bitvě o Stalingradu.